14. DEN – sobota
16.08.2025
Závěrečná

Tak máme po táboře a zasloužíme si malé shrnutí. Letos jsme tábor uspořádali pod hlavičkou Majáku Vyškov. Bylo to klíčové rozhodnutí, které pro nás znamenalo řadu změn, především v oblasti administrativy, ale také v oblasti kvalitativních a technických požadavků. To, co zůstalo, je skvělý tým, který za Maják letos doplnila Peťa a za instruktorství TakyMaki.

Táborová základna - už léty ověřený Rakovan. Letos nás překvapil nový „dětský koutek“, který náš potěr (a nejen ten) rád využíval, nové rozložení stanů a TeePee a taky nový průmyslový sporák v kuchyni, který nahradil ten původní s elektrickou troubou. A právě ta elektrická trouba trochu chyběla, protože nový sporák má troubu na plyn a klasická propanbutanová láhev nestíhala takový výkon živit (tedy za předpokladu, že jste chtěli taky něco vařit a ne jen péct). Nicméně po první buchtě už jsme věděli jak na to, a tak to pro nás nakonec nepředstavovalo větší problém a ty kuřátka jsme bez problémů upekli, stejně jako pozdější šunkofleky.

Nové průmyslové fritézy a prapodivný kráječ jsme nakonec nevyužili.

Kuchaři – to je téma samo pro sebe. Petr, na kterého jsme spoléhali, má prostě obrovskou, jak říká, „letní“ smůlu. Před táborem se zranil, a tak nakonec nemohl jet. Ještě, že máme v záloze Míru, který první týden pokryl. Ten další týden musel vařit hlavas (tedy já), ale s už zasvěceným Honzíkem jsme to bez problémů zvládali. Alespoň jsem si vyzkoušel, co ta šichta v kuchyni obnáší. Na druhou stranu, vlastní zkušenost je nejlepší a teď už mě nikdo neopije rohlíkem a vím velmi dobře, co je a není možné vařit a připravovat a v jakých termínech a časech. Huráááá … díky za skvělou zkušenost. Doufám, že jsme naše táborníky nezklamali.

Tým – žádné překvapení. Staří pardálové fungovali, tak nějak dle očekávání. Opustil nás Bobr, který už jezdit nechce, ale jako podpora se přijel podívat (a taky pomoct). Instruktorky nám po pravdě trochu drhly a občas jsme těžko hledali společnou řeč, ale nakonec jsme to zvládli a jejich pomoc určitě vidět šla. Nováčkem byla Peťa, která s tvrdým pedagogickým přístupem vytvářela mantinely naší letité činnosti a dávala nový rozměr, názor a pohled na naši, více – méně, dobrovolnickou činnost. Určitě tak přinesla spoustu nových podnětů do dalších let. Taky se ukázalo, že jsme srdcaři. Míra musel odjet do práce, aby nakonec ukecal další týden a obětoval tak polovinu své dovolené nám (táboru) a vrátil se zpět. Stejně jako druhý Míra – kuchta, který se nám každý den na večer vracel z práce. Super a díky všem. Je fajn vědět, že máte lidi, na které je spolehnutí, a kteří přijedou, protože prostě chtějí, i když se jedná o velmi náročnou a odpovědnou práci.

Děti – skvělé! Měli jsme relativně mladé piráty. Vlastně nejstarší měli 12 let. A musíme říct, že to bylo skvělé. Až na nějaké specialisty, kteří však k táboru patří, byli všichni nadšení, pracovití a zábavní. Užili jsme si skvělé okamžiky, radost, slzy, bolest. Až na ty čtyři štychy, a dva preventivní rentgeny jsme neměli ani závažnější zranění. I ta klíšťata se nám letos úplně vyhnula. To je malý zázrak.

CTH – a vlastně celý program letos připravoval primárně Kepča, spolu s Maki a za přispění Peťě. CTH byla náročná. Hodně hodnocení s ohledem na získávání hodností, ale také neustálé vyhodnocování týmových her. Děti to očividně dost bavilo, což šlo vidět na každovečerním nástupu s hodnocením. Bylo úžasné, jak se děti vzájemně podporovaly.

Počasí – nakonec fajne. První týden byla zima. Tedy především v noci klesaly teploty k 7 st. celsia, což už je na takové letní táboření docela brutus. Občas jsme si říkali, že nemáme letní tábor, ale podzimní. Pak však bylo líp a líp a tento týden jsme měli už relativně teplo. Zapršelo nám jen chvilku ze začátku tábora, takže nemůže být nespokojeni.

Závěrem – byl to opět krásný tábor. Máme hodně věcí ze zpětné vazby Peťe, jako pracovníka Majáku a zkušeného pedagoga volného času. Na tom zapracujeme. Zjistili jsme, že kuchyň pokryjeme taky bez problémů a stáváme se tak více samostatnými a nezávislými, protože máme širokou zastupitelnost. Děti jsou generačně jiné, to vidíme, ale i tak jsou skvělé a je s nimi moc legrace. Tábor skončil. Jsme smutní, protože to byl únik od stereotypního života. Strávili jsme 14 dní venku, v pohybu, spali pod širákem i ve stanu a neřešili notebooky, tablety a civilní práci (tedy jak kdo). Takže na závěr: díky všem za legraci a radost, kterou jsme si dali a těšíme se zase za rok!

Fotky z celého tábora najdete v sekci "ke stažení" (heslo buď obdržíte, nebo si o něj napište - Milda, Peťa). Díky.

 
All stars 2025

1. posádka

2. posádka

3. posádka

Dospěláci

Instruktorky

Kuchty (hlavas - takykuchta chybí)

Oddíláři (+ kombinovaný zdravotník)

Zdravušky (a kombinovaný vedoucí)

 

13. DEN – pátek
15.08.2025
Den oslav návratu

Tak se nám pomalu blíží konec tábora. Znamená to, že se „rozdávají“ poslední odměny. Protože včerejší filmový večer se nám trochu protáhl, nechali jsme dneska táborníky trochu pospat. Stejně je ale hudební rozcvička nakonec neminula. Dopoledne bylo věnováno poslední očistě. To abychom vám je vrátili alespoň v trochu vypucovaném stavu, i když po odpolední činnosti, kdo ví, jak to dopadne. V rámci očisty se zároveň mohli připravovat na MISS a MISSáka tábora (chystat si něco na volnou disciplínu a trochu se nafintit). Na svačinku jsme jim namíchali sladký tvaroh s broskví, a zatímco se táborníci připravovali, v kuchyni běžel příběh o minimálně 140 palačinkách. Byl to mordor. Venku třicet, v kuchyni 4 plotny, 4 pánvičky a dva otroci. Po loňském tréninku to letos šlo líp a zmákli jsme to poměrně dobře, včetně zeleninového vývaru s nudlemi. Odpoledne proběhla soutěž o MISS a MISSáka tabora (jak jsem psal). Byl to litý boj. Nechyběly tradiční otázky pro rozhovor, jako oblíbená značka toaletního papíru, oblíbený vedoucí nebo úroveň těšení se domů. Vítěze letošního ročníku najdete na fotkách. Kromě MISS a MISSáka dle naší velké profesionální poroty si děti volily také MISS a MISSáka sympatie. To je vítěz „z lidu“, teda vlastně spíš z táborníků (a o to je to možná cennější ocenění). Žlutá šerpa napoví. V obou případech (jak u MISS, tak MISSáka) vybraly děti 2. vícemiss/missáka, takže lze tvrdit, že názor naší poroty je podobný, jako ostatních pirátů. Tak alespoň vidíte, že nikomu nenadržujeme.

Odpoledne byl taky poslední velký nástup. Rozdalo se pár nejvyšších hodností „lodivod“. Této hodnosti nedosáhne každý. Jen opravdu Ti nejlepší, a tak jich bylo uděleno pouze 9. Na lodivoda je totiž povinnost se chovat po celý tábor ohleduplně, přátelsky, účastnit se všech soutěží a být prostě super. Tak blahopřejeme všem takovým táborníkům.

Tradičně se vyhlašuje také nejlepší táborník roku. Je to jednotlivec, který byl přátelský, pracovitý a šikovný a svým umem a snahou přispíval ke skvělé náladě a poklidnému průběhu tábora. Tramtadadááá, táborníkem roku se stal Lukášek. Gratulujeme!

Ještě jednu věc jsem nezmínil. Dneska jsme v průběhu programu měli ještě jeden výlet. Do brněnské nemocnice. Jeden z táborníků upadl tak nešikovně, že trefil ten správný a jediný kámen, co tu ležel v trávě. Na první pohled … to budou alespoň čtyři štychy. Takže naše zdravuška nelenila, vzala záchranný člun a odjela s dotyčným k nedalekému šamanovi. A co myslíte? Byly to čtyři stehy. Takže odhad správný, to už jsme to mohli zaštepovat i tady, však šitíčko máme v každém pátém stanu.

Po nástupu už jen večeře a závěrečný karneval. Dopluli jsme zpět do výchozího přístavu, a tak budeme slavit. Někteří mají, jiní si vyrobí a další nemají masky, ale ať tak nebo tak, je to jedno. Součástí oslav bude rozdělení pokladu, pro které dospěláci mají pracovní název „porcování medvěda“. Letos ty pytle nešly ani unést, ale tak, zasloužili si to. Takže maškarní, pařba, porcování medvěda, šampáňo a světelné vrtulky.

Dnes máme ještě jednu specialitu. Kdo si uklidí stan a připraví věci na zítřejší odjezd, může spát s vedoucími pod širákem. A to je sakra motivace, takže počítejte, že zítra povezete domů mokré spacáky (a možná mokré piráty). Hurááá … a zítra už jen pošlu tradiční zhodnocení tábora, fotky oddílů a vedoucích a do konce týdne snad připravím ke stažení všechny fotky. Ačkoliv tábor končí, tak tady na online to ještě bude chvilku žít, tak na nás hned po táboře nezapomeňte.  

PS: Dnes máme taky jednu výjimečnou situaci. První tanec večera patří MISS a MISSákovi. Bývá to takové moc pěkné a veselé. Letos, nevíme proč, spolu odmítli MISS a MISSák tancovat, a to tím způsobem, že MISSák nám utekl na WC a MISSka zase do stanu. Že prý rozhodně spolu tancovat nebudou. Samozřejmě padla řada „neveřejných“ vtipů ze strany vedoucích, kterým jsme se dosti nasmáli. Ale i takové věci se stávají …

Fotky budou ... 

 
Večerní zpívánky dospěláků ... 

Pod širáčkem - to se spí ... 

Tvarohová svačinka ... 

Seskupování ... 

MISSáci tábora ... 

MISS tábora ... 

Táborník roku ... 

Připraveno na spaní ... 

Porcování medvěda ... 

Porcování ... oddílu ... 

Večerní disco-show ... 

Tak odpálí to nebo ne?

Ranní rozcvička ... 

MISS vystoupení ... 

Porota MISS ... 

 
Perfektní kolektiv ... 

Co to pro Boha je?

Módní přehlídka ... 

Osvěžení ... 

Bublinková show ... 

Ale bavíme se ... 

To je páni dáma ... 

To bylo smíchu ... 

Potěr ... + táborník :-)

Osvěžujeme se ... 

Bublinková ... zase ... 

Rozcvička ... šup, šup ....

Turnaj ve fotbale ... 

12. DEN – čtvrtek
14.08.2025
Cesta za pokladem

Tak se nám pomalu blíží konec tábora. Znamená to, že se „rozdávají“ poslední odměny – táborové dolárky, za které si můžou piráti něco nakoupit v našem přístavním kšeftu. Taky nám vygradovala CTH, tedy celotáborová hra. CTH vyhrála třetí posádka! První doplula do cílového přístavu, a tak jako první vyrazila k pokladu. Putování bylo dlouhé, ale nakonec všechny posádky slavily úspěch. Dělení bude zítra u příležitosti slavnostního návratu všech lodí do domovského přístavu a s tím spojené oslavy.

Taky jsme dali všem pirátům příležitost získat co nejvyšší hodnost, takže se tu od rána cvičí, trénuje a ukecává (třeba ocenění za slušné táborové chování). Dokončuje se také bodování stanů. Letos to byl nářez. Kdo vyhraje ocenění prasátko tábora? A kdo zase sluníčko tábora? Dospěláci už mají jasno.

Co se týká naší táborové kuchyně, tak dnes jsme jim ukuchtili fazolovou polévku s klobáskou a boloňské špagety se sýrem.

Ve zkratce jsme tedy dopoledne věnovali osobnímu i týmovému rozvoji pirátů a odpoledne se pak putovalo a putovalo. Poslední loď doplula až kolem 20 hodiny. Unavení, hladoví. Na večeři jsme připravili rybičkovou pomazánku se zeleninou, která byla prý dobrá, jako od maminky (a to jsme se obávali, že to jíst nebudou). Ono to jídlo je tady tak na věšteckou kouli. Jeden den dostanou strouhaný sýr s chlebem a zeleninu a chodí si přidávat, že nestačíme strouhat a mazat. Další týden jim chcete udělat něco, co mají rádi, tak jim to dáte znovu a půlka vám toho zbyde, protože jim to nejede. Odhadovat množství připravovaného jídla je oříšek. Jedna z proměnných je třeba počasí. Když je pěkně, tak se jí víc, než když je zima a jsou i další takové „externí“ vlivy, se kterými musíme počítat. A pak ta jejich „vybíravost“ - ten nejí to … ta zase tohle … No jsou to dárečci.

Dnes jsme s vedoucími diskutovali a vzpomínali. Třeba jak nám na jednom z táborů pustili před stezkou odvahy film Vetřelec II. A že pak polovina z nás na stezku nešla. Do toho Ondra řekne: „No, a dnes se jim bojíme pustit Piráty z Karibiku“, jak by řekla jedna z našich tábornic: „Piráti z Keramiku.“

Co s piráty večer? Po příchodu vypadali tak do postele, ale rychle se zregenerovali a za chvíli zase řádili. No prostě klasika. Tak jako tak, raději jsme jim udělali klidný filmový večer. No a zítra? Zítra je poslední den a už tu smutníme ☹

Vedoucí měli dnes "širák" ...

Vedoucí si rozmazlujeme - dřívě měl každý svůj talíř, dnes má každý svůj tác ... 

Z cesty za pokladem ... 

Mírova ranní romantika ... 

I vedoucí si hrají ... 

Marťa chrání svůj potěr ...

Tak kde to je ...?

My máme hlad ... 

Bylo teplo, bylo to daleko ... ale dáme to ... 

A máme to ... 

Skalní průzkumníci ... 

Cesta to byla spletitá ... 

Skalní průlez ... 

Další oddíl na cestě ... 

Kdo hledá, najde ... 

A další skalní ... 

Ledňáčky, to by nám šlo ... 

Jsme unavení ... 

To jsou diamanty?

Co jsme to vytáhli ...?

11. DEN – středa
13.08.2025
Modrá Laguna

Dnešní budíček byl brzo. Vstávali jsme už před sedmou. To proto, že dnes jsme jeli na celodenní výlet. Řešili jsme, jestli jeskyně nebo aquapark no a pak jednoznačně vyhrál aquapark. Jednak je teplo, kterého jsme si první týden moc neužili a pak je to schůdnější s ohledem na věk našich pirátů a nutnosti putovat. Dnes nám tedy odpadla rozcvička, zato jsme vyráběli svačinové balíčky a snažili se nachystat malé piráty na cestu. To máte batůžek, pití, plavky, osušku, svačinový balíček, čisté spoďáry (případně jiné části ošacení), sprcháč … a pak ten nemá to a ten zas tohle a máte na hodinu vystaráno. Pěšky jsme vyrazili na zastávku a pak busíkem pěkně do Blanska.

Aquapark je super. Řádilo se vehementně. Největší rozruch však způsobila naše zásobovací jednotka. Přes turniket s dvěma kastroly, pytlem pečiva a příslušenstvím (lžičky, tácky apod.) a rovnou mezi mudly na koupáku. Jako vždycky, připravili jsme vuřtguláš. Když na takovém koupališti pak odklopíte pokličku a ta vůně kvalitního masíčka a tajné kombinace koření se rozvine po okolí, je to vždy velká legrace. Kolemsedící a jdoucí se koukají, viditelně slintají, jak by si dali. Pak štrůdl našich pirátů a už se nakládá. Čerstvý chlebík k tomu. To je mňamka. I „holky“ na pokladně nám říkaly, když jsme žádali o propustku na bazén, že to tam máme nechat a můžeme projít.

Na bazénu se teda řádilo. Navíc se námořníci cpali párky v rohlíku, hranolčičkami a spoustou cukrovinek. Pak máte strach, aby v autobuse po cestě zpátky někdo negrcl. To by byla radost! Naštěstí se nic špatného nekonalo, takže jsme si po návratu do tábora mohli trochu odfrknout a jít rovnou na večeři. Zapékané těstoviny s uzeným masem, okurčička nesmí chybět. Někteří si přidali 3x. Jsme rádi, že jim chutná a máme toho opravdu dostatek (i pozdní večeře jsou už standard).

Tento tábor je plný návratů. Míra (kuchta), který musel po víkendu do práce, nám sem jezdí každé odpoledne po šichtě. Když vezmu návrat Míry oddíláře, tak se cítím dobře, že jsme tu taková skvělá banda.

Na večer jsme ještě zažehnuli oheň, a to u příležitosti táborového slavíka. Boj to byl opravdu urputný. Byli jsme moc překvapeni, jak dobří zpěváci letos vystupovali. Vůbec máme letos moc fajn děti. Sice řešíme rozličné nástrahy a situace naší plavby, ale v širších souvislostech jsou všichni hrozně fajn. Nadchnete je čímkoliv a možná proto je tu hodně legrace a relativní pohody. Vyhodnocení slavíka zatím nemám, a tak se můžeme nechat překvapit. Další den bohužel za námi a tak se nám to nadále pěkně krátí …

 
Plni očekávání celodenního výletu ... 

Krmení dravé zvěře ... (jako vždy vzbudilo dostatečný rozruch) ... 

Ze zeme chutná nejlíp ... 

Chutná, chutná ... ?

Slavík tábora ... u ohně ... 

Tak kdo s koho ... 

Táborové kuk ... 

Máme se fakt dobře a je tu sranda ... 

Někdo zpívá mašinku ... 

Další "zájemci" o táborového slavíka ...

Pozdní večeře se nese ... 

Kobylky ... 

Co jeden udělá jeden rohlík se salámem ... 

Pozdní večeře, to my rádi ... 

A porota ... 

A ještě jedna krmná ... (no kde se najíte v posteli ...) ... 

Ksichtík dne ... 

Při cestě z (nebo na) autobus ... 

Halóooo ... našli jsme Maják ... 

Na koupališti řádili ... 

Zdravíme z vody ... 

Kloužeme se ... 

Čekání na oběd ...?

Stínujeme ... 

10. DEN – úterý
12.08.2025
Tichý oceán     

Včera jsem Vám neřekl klíčovou novinku. Míra, který nám odjel, protože musel zpět do práce, se nám včera nečekaně vrátil. No FAKT! A né jen na čučku, ale do konce tábora. Zašel za „paní“, přinesl skleněný kolek a žádost mu schválili. Ale to klíčové je, že je to SRDCAŘ! Na oslavu jsme mu koupili dort. A dneska, dneska se za náma stavil Bobr, náš dlouholetý táborník. To víte, důchodci se doma nudí, a tak se projíždí po táborech.

A když už jsme u těch návštěv, tak dneska nám přijela na kontrolu paní z hygienické stanice. Prošli jsme spolu dokumentaci, stany, sociální zázemí, sklad i kuchyň. Musím říct a taky poděkovat, že spolupráce s blanenskou hygienou byla a je vždy skvělá. Letos jsme tu měli novou paní (ve smyslu, že ji ještě neznáme), ale stejně jako v minulosti byla přísná, ale zároveň velmi profesionální, milá a přátelská (a taky moc hezká).

No a přejít můžeme k činnosti. Budíček a rozcvička proběhly standardně, nic, co bych už nepsal. Dopoledne jsme hráli hru na pirátského mordýře. Piráti si vylosovali, koho musí „kuchnout“. „Útok“ probíhá tak, že musí dotyčného obejmout, ale tak, aby jej nikdo z jiných hráčů neviděl. Pokud je útok úspěšný, vezme si lístek „oběti“, na kterém je další jméno a pokračuje dál. No to byla psina. Naši piráti si nebrali servítky a „chudáka“ Janďu přepadli i na záchodě.

Já a Honzík mezi tím pokračujeme v našem kuchařském dobrodružství. Polévka s rýží a hráškem a buchtičky se šódóooo (a to jsme to mlíko ani nepřipálili). No děti byly nadšené, ale dospěláci úplně tento typ stravy nevyhledávají. Chceme, aby byli spokojení jak malí táborníci, tak Ti, kteří se o ně starají, takže jsme dospělákům zacpaly „huby“ domácími langoši (slovo domácí nesmí chybět, protože jinak by to nemohlo správně chutnat). Langoše se podávaly také v bezlepkové variantě, aby ani naši bezlepkový strávníci nestrádali. Mimochodem, kdo zná Jedovnice, tak ví, že místní kemp je proslavený Langošovým stánkem, kterému se, jak doufáme, naše táborová varianta minimálně vyrovná.

Odpoledne proběhl orientační běh. Takže se opět zužitkovaly naše vědomosti. Běh byl na čas s řadou stanovišť, jako rostliny, zdravověda, uzly, orientace (buzola a mapy) a další. Pak už jen rychlá véča a večerní Kimovka (po cestě světýlka s obrázky a pojmy s úkolem si v cíli co nejvíce pamatovat). Dnešek byl fofr (možná proto, že jsme ho s Honzou strávili v kuchyni nebo na nákupech, ale co už).

Pasování do vyšších hodností .. 

Prý si hrají na školu - asi už jim to chybí ... 

Dopolední hrátky ... 

A pokračujeme .. 

A další ... 

Orientační běh s úkoly ... 

Tak jak to bude ...?

Vodní hrátky ... 

Ještě že je dost vody ... 

To byl zásah ... 

Noční Kimovka ... 

09. DEN – pondělí
11.08.2025
Farrallonské ostrovy

Ráno jsme se vykopali z pelechů kolem osmé. Rozcvičku vedla Peťa a byla to rozcvička hudební.

Dnes je velká změna v kuchyni. Ono původně, abyste věděli, měli jet, stejně jako loni, kuchaři dva. Míra na první týden a Petr na celých 14 dní. Peťa je ale takzvaný „letní smolař“. Jak přijde léto, tak si něco podělá nebo se mu nějaká nemoc přihodí. Letos se pár týdnů před táborem „zrakvil“ (ale docela vážně) na kolečkových bruslích. A protože najít náhradu za lákavou odměnu zadarmo na 14 dní kdesi na táboře s celodenní a pozdně večerní směnou se nikomu nechce (teda kromě našich srdcařů), tak se nedá nic dělat a padla tíha kuchyně na má bedra. Teda ne jen na má – mám tu osvědčeného skorokuchtu Honzu (skorokuchtu, protože kuchař není, ale už něco za ty roky odkoukal).  

Takže dnes první směna. Snídaně je pohoda, rohlík, chleba nebo vánočka, případně něco jiného, ale to namažete, přikrájíte zeleninu a šup to tam. Čaj se musí povařit brzo, abychom ho nepodávali horký (ne, že by nemohli foukat, ale když se Vám táborník polije, což je standard, tak aby se neopařil).

Po našem umu jsme odehráli hry jako Pašeráci, kdy se překládalo zboží a piráti se jej pokoušeli ukořistit jinému oddílu. Pak ještě nějaké drobnější aktivity na vyplnění případného volného času a už tu byl oběd.
Pustili jsme se do gulášové polévky a kuřete s rýží a salátkem s kukuřicí. Gulášovka byla fakt výzva. Doma to uvaříte jedna dvě, ale tady, pro více než 50 krků a ještě tak, aby to chutnalo dětem i dospělým. Takže šup – google, vhodný jednoduchý recept a bylo uvařeno. Žádná věda. Kuře – to se peče samo. No možná doma. Tady je sice libový průmyslový sporák, ale je na plyn z propanbutanové lahve. No ta láhev nestíhá tak velký sporák živit, takže buď pečete nebo vaříte. A kuře, jak povídala paní z hygieny, je riziková potravina, takže je potřeba nic nepodcenit. Ale nebojte, máme už své fígle … vyhřejeme to na 300 pak ubereme a jen udržujeme … pak se s pečením dá i vařit. Kuřátko libové, křupavé, jako od maminky.

Odpoledne jsem pokračovali v táborových hrách, třeba přenášení lodi. Narazili jsme na pevninu, a tak bylo nutné všechno z lodi vyskládat (využili jsme stoly a lavice z klubovny a spoustu „harampádí“) a oddíly je musely přenášet (slušná trasa). Potom jsme loď uvolnili a bylo nutné to zase vše naskládat zpět. Byla to taková malá pirátská pomsta, takže si námořníci dali trochu do těla.

Lov námořních hodností probíhá kontinuálně, řekl bych. Je neuvěřitelné, jak tím žijí. Proč taky ne? Na oběd jdou první „vyšší“ hodnosti, takže si vybírají stůl, ten správně namazaný tác s jídlem i zeleninou. Pecka.

Po včerejší očistě stanů proběhla dnes další komplexní očista. Všichni postupně do sprchy. Takže jsme tu měli zase na pár minut čisté a navoňané námořníky. Vydrží to sice jen pár minut, u těch nejlepších pár hodin, ale i tak si to užíváme.

A protože jsme dnes zakotvili, tak jsme si dali videodiskotéku. Tak máme za sebou další krásný den.

 
Máme rádi motýlky ... 

Večerní párty ... 

Dopolední hrátky ... 

Stále si hrajeme ... 

Musíme vyložit loď ... 

... a břeh je daleko ... 

Podpora nejmenších ... 

 
Čarodějnice ... a tady ...?

No co ... nemají tu kolečka ... 

Taková letně romantická táborová ...  

8. DEN – neděle
10.08.2025
Západní pobřeží Ameriky

Tak jsme dnes protáhli budíček zase do osmi, protože večerní táborák byl časově náročný, ale všichni jsme se myslím skvěle pobavili. S ohledem na neutěšené bodování stanů jsme se rozhodli zařadit na dopoledne komplexní debordelizaci pirátských kajut a zároveň už nebudeme bodovat stan jako celek, ale každou „půlku“ stanu a tedy každého táborníka zvlášť, protože snahu jednoho pak může druhý spolubydla hatit. Panečku, naše zdravuška si opravdu užila ☹

Budeme muset naše táborníky pořádně hlídat.

Na oběd máme vývar s nudličkami a kuřízky s bramborem. Okurčička zase nesmí chybět.

Odpoledne se pořádal Den svátku slunce a s tím spojené soutěže. Nejoblíbenější kratochvílí této aktivity je lov píšťalky ze dna poklidného moře, což je umění, které potřebuje každý námořník. Takže píšťalka se hodí na dno kastrolu naplněného vodou a úkolem je bez použití rukou píšťalku vytáhnout. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak se na ní musí (opět bez použití rukou) zapískat. Je to sice velká psina, ale taky náročná na zásobování vodou, protože občas do toho někdo naslintá, takže musíme vodu stále točit, ale za tu legraci to stojí.

Extra disciplíny jsou potom dromedáři, kteří na hrbu nosí vodu přes překážky a taky jump kelímek, kdy je úkolem dupnutím vystřelit pohárek s vodou a chytnout ho rukama tak, aby v něm co nejvíc vody zbylo. To vše je s cílem se alespoň trochu osvěžit. Tím výčet aktivit nekončí, takže se nedivte, až vám přijedou domů a budou chtít koupit prak. Jestli podlehnete, počítejte se sekundárními náklady na zasklívání oken, výměnu televizoru, případně poškozených věcí sousedů (kuličky létají opravdu daleko).

Bohužel nás dnes opustil oddílář Míra, který se musí vracet do práce. Hold si tu výměnu zaměstnání blbě propočítal, že mu to vyšlo na tábor, a tak nemá dost volna a pochopení nového vedení. Škoda! Míro – bylo to úžasné a super. Taky nám odjela jedna skvělá nová tábornice, slečna v hodnosti bocmana, Nellinka. Tímto Tě zdravíme a vzpomínáme na krásné chvíle a dobrodružství, které jsme spolu sdíleli.

Zdravíme taky Míru, našeho kuchtu, který stejně jako Míra oddílář musí zpět do práce. S ním se ale naštěstí ještě budeme vídat po práci, protože nám tu zanechá svůj poklad a při cestě z práce se za námi zastaví a pomůže. Nasadil vysokou kulinářskou laťku. Od zítřka přebírá kuchyň sám admirál. To bude! Zažijeme možná hladový týden. Ale co, v nejhorším admirál skončí přes palubu a umřeme hlady i sami.

Odpoledne se ještě hrály nějaké drobnější hry a prováděly jednodušší aktivity, které nám vydržely až do večeře. Pečivo s masovou pomazánkou jim moc nejelo, a tak řada z pirátů upřednostnila rohlík s čímkoliv. Čímkoliv je specialita tábora – otevřete lednici a tam vidíte sýr, tam pomazánkové máslo, tam zase oříškovou pomazánku nebo marmeládu, všechno to vezmete a co máte po ruce mažete a mažete a mažete a expedujete a expedujete a kobylky se pasou a pasou, dokud se to z táců ztrácí. A jak se pár rohlíků sekne (zůstanou ležet), to je známkou, že kobylky jsou nasyceny a vedoucí ten zbytek musí dojíst.

Tak, a co s nimi večer? Předevčírem stezka, včera oheň … moc ponocujeme, takže zase něco klidnějšího na večer? I když, klidnějšího. Boomwhackers jsou mazec. To je baví. Jak můžou do něčeho mlátit, tak to je ta opravdová zábava. No jen se podívejte na video.

Pro dnešek všechno. Teď sedíme v klubovně a říkáme si, že je nás tu najednou nějak málo a stýská se nám po kamarádech, kteří museli odjet. Ale nebojte, na kvalitu programu to nebude mít vliv.

Ranní výlet pro pečivo ... 

A zase to krouhání ... 

Krmení dravé zvěře ... 

Den Svátku slunce ... stání na kůlu ... 

Chytání vody ... 

Dromedár s dírou na zadku ... (to je z té čočky) ... 

Prak ... 

Boomwhackers ... 

Znavení kadeti ... 

A zase šifry ... 

Lesní hra ... 

Hej ... tak jak to je ... 

Debordelizace ... 

Hurááá ... 

7. DEN – sobota
09.08.2025
Magalhaesův průliv

Konečně teplo. Po dlouhé době jsme měli teplou noc. I já se v jejím průběhu musel pomalu zbavovat teplého oblečení, na které jsem byl od začátku tábora zvyklý. Tak snad nám lepší teploty vydrží.

Protože se nám večerka včera protáhla kvůli stezce odvahy, tak jsme posunuli ráno i budíček. Domluva zněla jasně. Budíček v osm, pokud bude v táboře patrno, že se neprobouzí, tak je možno protáhnout do 8:30. Nicméně, už zhruba kolem 8:20 začalo být pomalu rušno před stany, tak jsme jim ten budíček odpískali. Následovala ranní pirátská rozcvička, ala Jack Sparrow (můžete juknout do videa).

Protože jsme dřevo na oheň a vlastně i slavnostní oheň připravili už včera, měli jsme dnešek trochu volnější. Jako tradičně si děti připravovaly celé dopoledne a část odpoledne program na táborák. Takže jsme byli plní očekávání, jestli kvalita programu bude taky „tradiční“ (to je úsměvně děsivá – samé střílení, vraždění a drogy). Ale letos máme podstatně mladší tým, tak to třeba bude konečně jinak.

Odpoledne jsme pak mohli poprvé využít „krásu“ tepla a slunce. Takže jsme do programu zařadili nějaké ty vodní hrátky. Nejvíc nás dnes rozesmál malý Rudík. Martin (táta) říká, já jsem tak unavenej. Na to malej Rudík povídá: „Tak si běž schrupnout, já za Tebou pak příjdu.“ Takže už víme, že někde to mají trochu naopak (než aby uspával táta prcka, uspává prcek tátu – resp. táta se uspí sám a malej ho pak přijde zkontrolovat).

Pak tu máme bodování stanů. No to si nepřejete zažít. Někde smrádek, někde bordel, někde oboje. Naše zdravotnice se s tím úspěšně pere a to doslova.

Velký úspěch slavíme na poli švihadlovém. Mám pocit, že jsme řadu dětí naučili něco nového. To je úspěch. Ještě pár základní věcí – to máte kliky, dřepy, kotouly, skákání …

Kdo chce povýšení, musí se snažit a plnit. Je to dostatečná motivace.

Po osmé začal velký táborový oheň. Letos ho zapálila Kája. Trochu netradičně jsme si první scénku odehráli s vedoucími a tu se zrodil nový fenomén OK. No, vysvětlovat to nebudu, každopádně naše pirátské publikum si hlášku OK vzalo za své … a teď už od rána to tu frčí.

Dětské scénky byly letos „slušné“ a pirátsky vtipné, stejně jako jsme se nasmáli u soutěží, které děti připravily.

Podávala se také pozdní večeře, a to byste měli zažít. Jsou jako kobylky. Snesou se na kuchty jako smyslů zbavení a každý se snaží urvat co nejvíc. Důvod není, protože když „tác“ zmizí, připraví se další a další a další. Vždycky tu máme „železné“ zásoby pro případ velkého hladu. Mimochodem (odbočím), na večeři byla dnes krupičná kaše, která zmizela jako pára nad hrncem. Děti si hodně přidávaly až jsme se doškrábali na dno hrnce. Takže pro dospěláky se musela vymyslet alternativa. Ondra se ale krupice nechtěl vzdát, tak vzal útokem nevyškrábaný hrnec a nakonec odcházel docela spokojený. Letitá diskuse, jestli míchat nebo nemíchat (kakao do krupičné kaše) letos neproběhla, protože jsme se do této akce raději nepouštěli.

Na závěr táborového ohně (i dne) si naše holky připravily, také již tradiční, ohňovou show (jukněte na video). Díky za další pěkný den.

Blbouni ... (hra) ... né děti :-) ... 

Slavnostní táborový oheň ... 

Další ocenění ... 

A další ... 

Krouháme mrkve na svačinku ... 

Schováváme se před stínem ... 

Když na dospěláky nezbyde ... tak se bere všechno ... 

Naše táborová sešlost ... 

Pozdní (druhá) večeře k táboráku ... 

Úpisy ze včerejší stezky odvahy ... 

Vodní hrátky ... 

... a další ... 

Příprava scének k táboráku ... 

Odpolední hrátky ... 

Zapálení ohně ... 

Táborákové hrátky ... 

Naši kadeti ... 

Dětské scénky ...

Kytarový club ... 

A další hrátky ... 

Náš pirátský potěr ... 

A zase ty hrátky ... 

Krmení kobylek ... 

  

6. DEN – pátek
08.08.2025
Ohňová zem

Od rána nám svítí krásně sluníčko. Tak, jako tak, nám ale po ránu moc teplo není. Včera nám teploměr ukazoval 7,5 st. C. Ale, tak snad se svítá na teplejší časy. Zítra bude slavnostní táborový oheň. Rozhodli jsme se, že materiál na něj posbíráme už dneska a uvolníme si tak sobotu na zábavnější aktivity, vč. přípravy programu na oheň.

Táborníci jsou zatím v podstatě zdraví, až na ty občas bolavá bříška z potravinových kontejnerů od pečujících rodičů 😊 Jídlo je dobré a je ho dost. Pozdní večeře se staly už pravidlem. Ale proč ne, když mají navečer hlad.

Dnes byla hudební rozcvička. Ale musíme říct, že tu teda máme materiál. Pohyby mají nekoordinované, jako by nikdy necvičili a vypadají ještě po ránu, jako nějaké zombie z béčkového hororu. Jediné, co umí rozhýbat, jsou palce na rukou (od tabletů a telefonů). Ale máme je rádi. Je s nimi dost legrace.

Takže po ranním nástupu a vyhodnocení včerejších her do CTH jsme vyrazili do lesa. Už jsme tak nějak tušili, že donutit je pracovat bude nadlidský úkol, ale dřevo se samo neudělá a je potřeba přiložit ruku k dílu, jak říkala má babička. Asi to zase budeme muset navázat na nějakou tu odměnu nebo co, protože bez koláčů není práce očividně, tady v té proklaté posádce. Ale co nás nezabije, to nás posílí.

Na oběd byla dnes česneková polévka a rajská s masovými kuličkami. Námořníci z toho byli hotoví. Chodili si stále dokola přidávat. Ještě, že jsme to očekávali a byli připraveni, takže i na dospěláky zbylo dost.

V průběhu poledního klidu probíhá další fáze táborové deratizace námořníků. Potřebujeme ty smrádky zase trochu opláchnout a zkontrolovat taky potenciální výskyt klíšťátek. Zatím … ťuk, ťuk, ťuk … klid.

Po poledním klidu, který stejně většina táborníků tráví řáděním po táboře, jsme vyhlásili námořnickou olympiádu. Střílelo se ze vzduchovek, luku, dělaly se gymnastické figury a další akce. Byl to opravdu tuhý boj o každý centimetr a desetinu sekundy. Přestože naši námořníci nejsou zatím stále dost zdatní, snaží se, a to se cení.

Odpoledne se potom ještě dělaly čluny. Kdyby došlo na nejhorší a loď šla ke dnu, musíme mít připravenou záchranu. Takže si každý oddíl musel připravit člun, vyslat tři dobrovolníky a určit navigátora, který je v mlze provede přes cestu plnou nástrah.

Na večeři nás překvapili. Standardní porce zmizela coby dup, tak se muselo ještě přimazávat. A to to nebylo nic speciálního, rohlík s pomazánkovým máslem, debrecínka, rajčata, paprika a okurek.

Po večeři ještě nějaké to drobné pohrání, ale zlatým hřebem večera byla dnes stezka odvahy. Nachystali jsme dostatečné množství toaletního papíru, který byl k dispozici jak na začátku stezky, tak na jejím konci a dokonce i v táboře jsme zvýšili zásobu a vyrazili jsme vstříc nočnímu dobrodružství. Pěkně po světýlkách, každý sám. Musím říct, že všichni byli moc šikovní a kupodivu k žádné velké „nehodě“ nedošlo, přestože se z lesa přes louku až do tábora nesly „šílené“ výkřiky vystrašených táborníků. Především Ti nejmladší jsou plní nového zážitku, o kterém si budou ještě zítra určitě vyprávět. I my, dospěláci, jsme spokojení s proběhnutým dnem.

Palte!!!

Olympiáda - skok ... 

Olympiáda - a naše lukostřelba ... 

Tady je to jako na cvičišti ... 

Naše hodnosti ... 

Mumraj ...

Ranní rozcvička ...

Sběr klestu ...

To je práce ... 

 
A jedna pracovní fotka ... 

Lodě a přesun ... 

A další lodičky ... 

Ještě jedna starší fotka z výletu se sem zatoulala ... 

To je nálada - na denní lesní šichtu ... 

To máme jako lámat?

Tak kdo s koho ... 

5. DEN – čtvrtek
07.08.2025
Pobřeží Berbeska

Další chladné ráno za námi. Zdá se ale, že se námořníci už adaptovali a na zimu si nikdo už nestěžuje. Dopoledne proběhlo vyhodnocení soutěží a táborníci pomalu dostávají své první táborové dolárky, jako odměnu za svou pracovní a sportovní námořní činnost. Vydali jsme také první diplomy, takže štěstí a radosti máme dnes dosti. Taky jsme se učili uzly a trénovali na přehazku. Letos jsme museli s hřištěm trochu improvizovat, protože základna je celá přeskládaná a hřiště, které bylo dřív součástí prostoru už letos není.
Na oběd byla písmenková polévka a čočka s vejcem a chlebem. Tak jsme si říkali, jestli něco, jako čočku, bude někdo jíst. Měli jsme obavu, a tak jsme vymysleli motivační akci. Vyhlásili jsme soutěž o největší prd na lodi, kterou budeme asi vyhodnocovat večer, při klidném programu. Hlavní soutěž byla motivační. Kdo sní celou porci čočky, prokáže se snězeným ešusem, tak si může vybrat nějakou tematickou tetovačku. Nikdy bych nevěřil, jak to zabere. Táborník: „Já teda čočku moc nejím, ale kvůli té tetovačce jsem se hecl.“ A opravdu, většina táborníků vše zbaštila a zadělala si tak pěkný základ na večerní vyhodnocování o největší prd. Uvidíme. Trochu se bojíme, že ráno budou stany nafouknuté a budou levitovat metr nad zemí.

Švihadlová mánie pokračuje a je doprovázena mánií novou – uzlování. Táborník: „Já uvážu bambuláčka.“ Vedoucí: „Bambuláčka? Není to náhodou ambuláček?“ (ambulanční uzel). „Ne, já vážu bambuláčka.“

Po obědě proběhlo dešifrování první tajné depeše a naše oddíly se vydaly vstříc dobrodružství. Čekal je 5 km pochod po stanovištích s výletem (cílem) v Jedovnicích, kde si táborníci mohli něco nakoupit. Takže, jako vždy, jsme očekávali, že to budou ledňáky a sladkosti, které je zaplní, a tak budeme muset večeři trochu posunout. Jak se předpokládalo, tak se stalo, ale apetit jim kupodivu vydržel i na tu večeři. Špagééétty … mňam, mňam.

Po večeři ještě nějaké ty drobné hrátky, ale s ohledem na nutnost je nechat trochu odfrknout, zařadili jsme do programu pirátskou pohádku, která nadchnula i dospěláky. Takže večerní pirátské kino bylo super. No. Myslím, že pro dnešek máme splněno a těšíme se na zítřek.

Ještě jedna na závěr - kontrola stanů. Táborník vytáhne z pod postele jablko, nahlodané od myší: "Jé, tady byla krysinka". Vedoucí: „No tak ho vyhoď.“ Táborník: "Né, já ho dám zpátky pod postel, aby měla svačinku.“

Taková krásná, sourozenecká ... 

Luštíme šifry ...

Jedna dronová ... 

Ranní rozcvička ...

Učíme se uzly ... 

A máme další narozeniny ... 


Z výletu ... 

Dětská hřiště, to my rádi ... 

 
Špagetová ... 

Přehazka ... 

Vyhlašujeme soutěž o největší prd ... 

Čočku za tetování ... 

Další šifrovací ... 

To nám to jde ... 

U tábora ... 

 

 

4. DEN – středa
06.08.2025
Vyplouváme

A máme tu první stýskání, první odřená kolínka a taky první bolavá bříška. Co se těch bříšek týká, tak se zatím vždycky stačí zeptat, a copak jsi papal(a)? A tak jsme dnes řešili dilema, jestli poštu, kterou kluci ráno dovezli budeme rozdávat na ranním nástupu, nebo na tom večerním. Shodli jsme se, že je lepší jim tu poštu dát ráno. Prý: „Radši ať blejou dopoledne, než večer“. A to jsou páni slova do pranice. Mistr Provianťák některé piráty zásobuje opravdu bohatě balíky, které sotva uneseme. Pirát to pak otevře a snad ze strachu, aby mu to někdo nesnědl, se to do sebe snaží nasoukat všechno naráz. A pak …? Bolení bříška a: „Je mi hrooozně špatně.“ Kdybychom jim to mohli alespoň nějak dávkovat.

Takže rodičové. Buďte prosím odpovědní a raději neposílejte nic. Jsou tu totiž táborníci, kteří jsou smutní, protože žádný potravinový kontejner nedostali a věřte, že máme všeho hojnost. Nebo po americkém vzoru, zavedeme daně. 15% z každého balíku půjde na chudé.

Tak toliko k poště.

Než začnu dnešním dnem, ještě se krátce vrátím k večerní pařbě. Před vyplutím jsme hodně slavili a musím říct, že to děti bavilo. Na pomalé songy se to tu ploužilo, jako na květinkové diskotéce z devadesátek. Každopádně světýlek a efektů bylo dosti a dosti, jen pro mou generaci jsou ty nové songy ták trochu newschool. Ještě že tu máme naše kadety, kteří nás seznamují s novým názvoslovím. Je to sice trochu SKIBIDI, protože podle nás ALF mají totální BRAINROT, ale pokud si máme zachovat pořádný RIZZ, tak ty BETY musíme pořád trénovat, aby věděli, že je to tu stále MAD LIT a žádné OHIO tu nemá místo. My to dáme!

Ale tak konečně k dnešku.

Večer byl teplounký, zato ráno přituhlo. Přes noc k tomu pořádně foukalo, což vydrželo až do odpoledne. Brrrr. Kde jsou ty časy, kdy jsme dělali vodní bitvy a bylo vedro na padnutí. Dopoledne jsme pokračovali v nauce. Při letošním počtu dětí je to poměrně náročné. Jak říká Kepa. Začnu vysvětlovat jednomu, než dojdu k druhé straně stolu, tak se ten první ptá, co to je, že tomu nerozumí, a tak stále dokola.
Oběd byl luxusní. Květáková polévka a vepřové na paprice. Mňamka.

Odpoledne proběhla hra „Námořnický život“ (aneb pirátská opičí dráha). Zároveň se tu rozmohla švihadlová mánie. Zmáknout švihadlo je totiž podmínkou pro povýšení. O tom jsem vám ještě nepsal. Tedy, život námořníka je kariérou, kterou si každý projde (tedy pokud chce a snaží se). Kdo chce na lodi kariérně růst, musí „něco“ odsloužit a taky předvést, že má znalosti, vědomosti a umí (např. skákat přes švihadlo). Včera jsme měli první povýšení do hodnosti plavčíka a dnes už máme první lodníky. SUPER.

Vytáhli jsme také pyramidy – oblíbenou kratochvíli pro krácení volného času mezi etapovými hrami CTH. Jak jsem včera psal, tak nám dorazila Maki. Ale letos tu už jednu máme – kadeta (instruktorku), která je taky Maki. Maki sem, Maki tam … kdo se v tom má vyznat? Takže jsme novou Maki přejmenovali na TakyMaki. Takže máme starou Maki (starou tábornici – nikoliv starou babu), a TakyMaki – novou tábornici (mladou babu). To jen pro pořádek.

No. Na véču byly dnes špekoně, takže si kuchaři mohli oddáchnout. No jen se podívejte do fotek, jak to vypadá, když si kuchař jde oddáchnout. Potvory jedny líné 😊

A už je večer. Po špekáčcích ještě pěkné zpívánky. Pozdní večeře (aneb co tábor dal). A v tuto chvíli probíhá ještě večerní bojová hra. V přístavu je nedostatek proviantu a tak se musí námořníci vyplížit a nějaký si ukrást (i když krást se nemá). Ale co už …  

Disco frčí ... 

Špekoně jsou naše ...

Diskotékový vláček ... 

Pojízdná ošetřovna ... 

Nástup  a "jeptiška" - za ztráty a nálezy ... 

Nauka - opět šifry (ale jiný oddíl) ... 

Kuchty při výdeji ... 

Baštíme - je to mňamka ... 

 
Jak se umývá paluba ...

Výroba lodních mundůrú ... 

Kuchty při odpočinku (po těžké šichtě) ... 

Mundůry schnou ... 

Zase špekoně ... 

Večerní zpívánky (více ve videu) ... 

Večerní zpívánky (příprava na bojovku) ... 

Jedna ze včerejšího diska ... 

Zase ty mundůry ... 

A takhle to vypadá ... 

Výroba jako v Číně .. 

 
Asi nás to dost baví ... 

A hrátky na louce ... 

A je to tady - naše pyramidy ... 

Mňam, mňam ...  

3. DEN – úterý
05.08.2025
Příprava na vyplutí

Co jsem včera ještě nezmínil je, že nám tu prdla větev. Byl na ní provaz s provizorní houpačkou – součást základny. Normálně praská provaz pod nějakým táborníkem, ale v tomto případě praskla větev i bez táborníka. Stačilo zapršet a byla dole, ani jsme si toho v danou chvíli nevšimli. To je samozřejmě pravdivá historka, ale kdybychom to chtěli trochu zdramatizovat, tak řekneme, že si houpačku chtěl vyzkoušet Kepča, a protože tu trochu přibírá, tak pod ním strom prasknul. Každopádně jsme větev odstranili, aby nedošlo k nějakému úrazu a máme tu zase „čisto“ (a o houpačku míň).

Dnes byla asi nejchladnější noc, co jsme na táboře (myslím my, co jsme tu od pátku). Brrr. Výhled ale vypadá dobře. Od rána svítí sluníčko a konečně jsem dokonce sundal čepici 😉

Rozcvičku dnes měli kadeti. Tedy instruktoři Kája, řečená Karel a Markétka neboli Maki. No, měli jsme trochu strach, když vyběhli z tábora, jestli dokážou najít cestu zpět a dovézt děti zpátky, ale nakonec se jim to podařilo, a tak jsme si mohli v klidu vychutnat snídani – vánočku s marmeládou a „kakajjjoooooo“. Na dnešním ranním nástupu jsme taky vyhodnotili včerejší stavbu lodí, hadovky a další disciplíny. Naši námořníci obdrželi první odměny a žold do CTH (tedy do celotáborové hry – po stopách Francise Drakea). Dopoledne se ještě dodělávaly truhly na táborový poklad (v oddílové režii) a trénovala se námořnická prostná.

Když jsme včera viděli, jaká je fyzická kvalita našich námořníků, tak jsme se opravdu zděsili. Klik, dřep nebo nedej Bože trakaře, jsou pro ně nadlidský úkol. Kroutí se u toho jako dřevo při rychlém schnutí. Co dřív zvládal každý školou povinný kadet základní školy, dnes nezvládnou ani ve 4 třídě. Když jim ukážete balón, tak si myslí, že je to cizokrajné ovoce a bude svačina. Luk? Prak? To neviděli ani ve filmu, protože Vinetou už taky očividně nefrčí. To už spíš vědí, co je to ten KeiPop.  Ale nebojte. My vám je zocelíme! Dnes přijede čerstvě vystudovaný tělomrsk – Maki. A to se budou dít věci.

Na oběd byla dnes Frankfurtská polévka a sekaná s bramborem. I okurčička byla. Odpolední čas byl věnovaný očistě, protože někteří z nich už pomalu začínají vonět po námořnicku.

Jinak je tu úžasná atmosféra. V poledním klidu si tak sedíme s vedoucíma a Kepa říká: „Něco bych si dal. Něco sladkého … asi si budu muset pro něco zajít.“ Na to říkám: „Já bych si dal Mixle Pixle … takové po okraji tuhé, uvnitř pěkně měkounké až tekuté …“. A Janďa: „Já jedny Mixle Pixle asi mám ..“. A šup … už byly na stole.

Teď došla Míša a povídá: „Nevíte, jak dlouho je Ruda venku? No Martin ho šel upsat. A Martin ani neví, že tam Ruda není“. Takže táta šel uspat prcka a místo toho uspal prcek tátu a když viděl, že táta už spí, tak běžel zpět si zase hrát. No nádhera.

Když už je teda dneska máme čisté a někteří se dokonce neoblékli do svých původních mundůrů a vzali si čisté, tak zařadíme na odpolední činnost raději něco klidnějšího. Táborová nauka je nezbytnou součástí námořnické přípravy. Mapy, buzoly a navigace, abychom trefili domů, zdravověda, abychom mohli ošetřit případné bolístky, které nás po cestě postihnou, šifrování, které využijeme při cestě za pokladem.

Bubny nás včera moooooc nadchnuly. Takže dnes máme druhé kolo. Je to o poznání lepší. Dnešní bubeníci očividně měli naposloucháno ze včerejška.

Jeden z táborníků se tu ptal, kde máme ten táborový trezor (z propozic). Chtěl si uložit nějaké ty své drobné.

Na večeři je dnes teplej pes (rozuměj chleba ve vajíčku a zelenina) a byl podávaný stylově, pod širou oblohou. Dneska byli námořníci „extra žraví“. Zbouchali všechno, včetně porcí pro vedoucí a dožadovali se dalších. Takže si kuchaři docela mákli. Třikrát hurá kuchařům HURÁ, HURÁ, HURÁ.
Po večeři jsme ještě dodělávali nauku, a protože zítra už vyplouváme, máme poslední večer na loučení se s pevninou, takže místní večerní klub byl prošpikován hudbou, smíchem a množstvím lahodného moku.

 
Honza musí hygienicky ochutnávat ... 

Manufaktura na výrobu placek ... 

A konečně se dostalo i na škrábání brambor ... 

 
Ruce nohy ... 

Fotbálek nikdy neomrzí ... 

Během, lesem ... 

Dětsky psaný jídelniček ... 

Výroba truhel na poklad ... 

Odpolední zevlování ... 

Učíme se mapy ... 

 
Buzoly - kterým směrem se vydat ...?

A šifrování ...

A další bubnování ... (podívejte se na video) ... 

Ksichtík dne ... 

Míra ... druhý ksichtík dne ... 

 
Nakladání lodi ... 

Ruce nohy II ... 

Ruce nohy III. ... 

 
Canisterapie v akci ... chudák pes ... 

Večeře pod širou oblohou ... 

 

2. DEN – pondělí
04.08.2025
První ráno

Ták se nám tábor začal probouzet už tak někdy kolem sedmé. Samozřejmě, jsou tu extrémisté, kteří se vzbudili už před šestou, ale když zjistili, že do sedmi nepochodí (není co a s kým dělat), tak zase zalezli do stanů. Ale nedočkavost vyskočit do táborového dne jde cítit v každém druhém stanu.

Letos máme více než 2/3 táborníků nových a řada z nich je na táboře poprvé. Tak jsme si ani neuvědomili, že ještě neznají klasický táborový program, tak tu byl po ránu trošku chaos 😊Ploužili se od stanu na zuby, od stanu na záchod a když se pískla rozcvička (ano … jako na vojně!), tak někteří s hubou od pasty a toaleťákem z gatí běželi nevěříc, co se to děje.
Ale už jsme na tom zapracovali a zítřejší ráno bude o poznání lepší. Určitě!

Sbíráme taky první perly. Na oznámení: „Děti tohle prostě nedělají (nebo nesmí)“, nám táborník se zcela vážnou tváří a s uvěřitelnou na … štvaností oznámil: „Já nejsem dítě, já jsem budoucí vedoucí.“

Dopoledne táborníci začali pracovat na táborovém programu. Stavěly se lodě, k čemuž bylo potřeba nasbírat materiál. Takže šup do lesa na krásnou vycházku. Některé lodě jsou vskutku originální. Jde na první pohled poznat, kdo stavbu vedl. Tam, kde se do architektury vložily holky, byly na lodi dokonce květináče a ozdoby (tedy alespoň v té fázi, ve které jsem je viděl). Kluci byli praktičtější, ale zase neměli takový smysl pro detail. Nakonec tu máme tři krásné koráby.

Na oběd jsme si dnes dali zeleninovou polévku a rizoto a po poledním odpočinku jsme si zahráli klasické hadovky, patřičně okořeněné řadou nových figur 😊

Jako na každé pirátské lodi si naši piráti dnes krátili dlouhé chvíle bubnováním. Přijela za námi kolegyňka z Majáku Jaruška, která nám ukázala, jak si krásně můžeme na lodi krátit volné chvíle a ještě se při tom něco naučit. Máme teď bubeníků, že by nám je mohl závidět kdejaký fesťák.

Na táboře máme ale také specialisty, kteří si dosud mysleli, že švihadlo jsou nunčaky. Ještěže se s tím nezačali mlátit. Taky je tu zima. Nevěřil jsem, že letos čepici využiju i přes den.

O největší hit dneška se ale pokusili kuchaři. Připravili na večeři chléb s máslem, vařeným vejcem a zeleninkou. Přišli se zeptat zdravotnice, jestli to prý můžou posolit, aby pak zjistili, že jim došla sůl. Jak může dojít sůl v kuchyni? Prý chtěli pohádkové dobrodružství. Aha aha – tak solte cukrem (ještě, že to neposlechli).

Každopádně, po večeři se posádky snaží nalodit. Dostávají nejrůznější věci a přes lávku se je musí snažit donést až na loď. Kdo spadne – dostane dávku z vodního děla. No tak nééé … je tu zima … ale kdyby bylo teplo … to by nám tam pak skákali schválně.

Teď už frčí pomalu příprava na večerku a den bude naplněn. Těšíme se na další dobrodružství.

Takhle vypadá potěr po budíčku ...

První narozeniny ... 

Druhé narozeniny ... 

Mira a oddíloví maskoti ... 

Krmení dravé zvěře ... 

Tvorba lodí ... 

A další oddíl a jejich loď ... 

První pejsek ... a bez návodu ... 

Ten písek nám byl čert dlužen ... 

Příprava na olympiádu ... 

Hadovky ...

Odpolední bubnování ...

 

1. DEN – neděle
03.08.2025
Příjezd posádky

Dnes byla noc teplejší, ale zase vlhčí, protože pršelo. Nevím jak vy, ale my si vždycky užíváme rána bez určeného budíčku, jsme zalezlí ve vyhřátém spacáku, venku kapky bubnují do stanové celty, a tak nás déšť vlastně nadále povzbuzuje ležet, protože co chceš dělat, když prší. No jen si to představte. Taková krásná, táborová romantika.

Dopoledne se nicméně stále věnujeme přípravám a pomalu začínáme „stresovat“. Za chvíli dorazí! Kdo bude první? Nechají nás alespoň naobědvat? Objeví se první nadšenec už ve 13 hodin? Nebo kdy? Napětí houstne, jako srpnová ranní mlha nad místním rybníkem. To víte, všichni se nemůžeme dočkat, jaká zlatíčka nám letos přivezete. Vypadá to nadějně. Věkově nejvíc kolem 9-12 let. Na tom se dá krásně stavět.
A už je to tady. První auto slavnostně brzdí u našeho tábora. Rychléééé … do kostýmů. Přebíráme, včetně hlaviček (pamatujete si to ještě? Chráním Tebe, chráním sebe!). Tak, rodiče. Už je čas pápá lálá, pápá pó, protože my připravujeme naše lodě.

Vyplouváme! Musím říct, že letos to vypadá na opravdu dobrou sestavu. Jako tradičně, první nástup, první pravidla a první seznamování. Dnes vás žádnou veselou historkou nepřekvapím, zatím. Ale nebojte, to přijde. Děti jsou totiž výjimečně uzpívané, veselé a komunikativní. Zatím si ani nikdo nestýskal. Ale jinak tu běhají a dělají už pěkný randál. Jsem zvědavý, kdy budou ráno vstávat. První rána bývají ještě akční, protože se tu poflakují už v šest (teda někteří). Ale nemám strach. Utaháme je a zničíme, že nás budou prosit, abychom je nechali spát 😊
Tak hurááá … Vzhůru na palubu, dálky volají …

Potěr v akci ... 

Rozdělení posádky do lodí ... 

Naši kadeti ... 

První nástup ...

KUK ... 

První zpívánky ...

Hlavně se správně podepsat ... 

Kytarové trio ... 

0. DEN – sobota
02.08.2025
Příjezd dospěláků

Noc byla chladná a ráno také. Víte, jak se pozná chladná noc? No, někdo to pozná tak, že drkotá zuby i ve spacáku, jiný po probuzení ulomí krápník od nosu a my „starší“ (věkem, nikoliv duchem) to poznáme tak, že se v noci musíme vytrousit lulat.
Každopádně, ranní čaj s rumem (teď ještě můžeme), nejen ráno provoní, ale především prohřeje naše zkřehlá těla (stejně jako rozcvička, ale chtějte po Bobrovi, ať dělá dřepy).

Užíváme si klidu, než přijedou další dospěláci a než přijedou děti (stále ve třech). Prvním dalším dospělákem je Míra. Pražák! A dorazil první!? No téééda. Nespí se v Praze do oběda? Další přijíždí Janďa, pak Míša a Háša, kadeti Kája s Markétkou, Peťa, Míra kuchta a na konec Honzík. Na začátek to stačí. V úterý se přidá ještě Maki a Ondra. Tím bude letošní team konečný. Nováčky jsou tedy pro letos kadetka Markétka a za Maják Peťa. Všichni ostatní jsou už letitý inventář. Kdo stihl oběd, dostal smažáček. Naše oblíbené, takové to tradiční, táborové, turistické jídlo. S hranolčičkama samozřejmě a tatarčičkou k tomu. Ale dnešní den není o baště, ale o plánech, domluvě a práci. Takže vymýšlíme hry, tiskneme námořnické legitimace, zpěvníky, dolárky a spoustu dalších věcí. Na večer si uděláme langoše a večer patří stolním hrám a fotbálku – kvedlat se prostě musí. Tak dobrou.

Tradiční smažáček ... 

kvedlání ...

Příprava snídaně ... JO snídaně!

00. DEN – pátek
01.08.2025
Tři veteráni

Začínáme! Dnes jsme přijeli obsadit naši, již tradiční, základnu. Letos jsme tu velmi významný a historický předvoj. Sjeli jsme se tu tři veteráni, neboli tři nejdéle jezdící členové naší táborové bandy. Mild@, Bobr a Kepča.
Bylo to opravdu krásné, nostalgické setkání. Poseděli jsme u skleničky dobrého pirátského moku, Bobr si zapálil svůj doutníček a vzpomínali jsme na všechna ta předchozí táborová léta vyplněná smíchem, ale i slzami a neskutečnými zážitky. Vždyť spousta našich odchovanců nám dnes dává na tábor své děti a je to tak úžasná generační kontinuita. Snad nám nedojde dech, a ještě pár let vydržíme, když už dnes máme také vlastní malé táborníky. HURÁ!