Kronika 2018
Čtrnáctý den
25. 08. 2018 (sobota)
Tak je to tu zase. Dnes se s většinou táborníků vidíme naposledy. Ráno se vstává dřív než obvykle, protože nás čeká spousta úklidových prací. Sbalit věci, vymést stany, naložit se, vše odvést a odjet. Časově nám to vyšlo perfektně. Před půl desátou byly děti pryč, a my jsme už jen nakládali poslední věci. V deset jsme byli připraveni na předání celé základny. Zároveň s předáním jsme si dohodli termín příštího tábora. Bude opět zde, v Jedovnicích ve dnech 11. 8. – 24. 8. 2019. Budeme se na Vás těšit.
A teď, jako obvykle malá rekapitulace.
Základna: Letos doznala příjemných rozšíření. V podkroví byla vybudována další „soukromá“ rezidence, kterou jsme využili prioritně pro návštěvy našich vlastních dětí, které jsou ještě moc malé, aby byly plnohodnotnými členy tábora. Taky nám přibyla perfektní venkovní roleta, která poskytovala stín pro dospěláky na jejich velíně. To byla pecka. Jinak vše při starém, takže žádné další nové překvapení nás nečekalo.
Počasí: Luxusní. Déšť nás pozdravil jen poslední dva dny, ale taky se nakonec trefil tak, že nás to nijak zvlášť neomezilo. Ještě že tak, protože některé stanové celty už by potřebovaly vyměnit. Užili jsme si tedy teplého počasí po celý tábor a bylo to super.
Děti: Skvělé. Nejlepší skupina za poslední roky. Bylo to asi dáno také tím, že skladba dětí byla letos především kolem středního věku (8-11 let). Takže jsme si ušetřili čtení pohádek na dobrou noc (což zabere spoustu času). Zároveň nám odrostli někteří větší kluci a holky, na které byl letos už docela dobrý spoleh. Jsem rád, že snad v příštím roce (jestli tábor bude), budeme mít zase skvělé (polo)instruktory. Díky Vašáku, Bury, Adame. Skvělá práce. Holky se taky snažily. I vám patří díky.
Dospěláci: Letos jsme oťukali nové tváře. Objevil se tu Radim, který skvěle zapadl a doufám, že i my a náš tábor jsme se mu líbili a příští rok už pojede na celých 14 dní. Pak tu byl Rob, což je super chlap do party, ale z hlediska činnosti si pro případné příště musíme upřesnit vzájemná očekávání. Kepča letos chyběl, protože měl rozhodně důležitější starosti, a tak nás, alespoň občas, přijel trochu podpořit a poskytnul potřebnou techniku a vybavení (BANG, aparaturu apod.). Díky. Kuchty už se po loňsku trochu otřepaly a spolu fungují skvěle. Tomovi akorát zadáme bobříka mlčení na začátku tábora s neomezeným počtem pokusů do konce tábora :-) hi hi hi ... pak to nebude skvělé, ale dokonalé :-) hi hi hi; Lucka s Tomem fungovali dle mého očekávání a překvapili především vynikajicí CTH. Oddíláři byli super všichni. Míra hodně dospěl a je z něj spolehlivý patron. Martin s Janďou byli perfektní. Radim je skvěle doplnil. Laďa už nám taky dospívá a je s ním hodně srandy (hlavně když počítá hřebíky). Miška křičí a nechce vstávat furt stejně :-) a Bobr je prostě náš a i kdyby jen seděl a vyděšeně koukal, tábor bez něj by prostě nebyl tábor. Je to naše ikona patřící do síně slávy. Díky Bobře. A to nejlepší nakonec. Milda – letos trochu lenivější, trochu naštvanější než obvykle, otrávenější z papírování a účtování a celkově na pokraji vyhoření. Udělal jsem letos drobné chyby, které bych normálně asi řešil jinak, ale co už. I když to letos občas zaskřípalo, tak vím, že žádná banda není dokonalá a celkově jsme dokázali tábor dotáhnout do konce s tím, že se dětem moc líbil. A o to tu jde.
Psi: Zaslouží si vlastní hodnocení. Proč? Protože byli skvělí. Na jednu stranu ubírají pozornosti a trochu času „páníčkům“, na druhou stranu jsou však rozptýlením pro děti i dospěláky. Pejsci byli radostí tábora a musím říct, že psi na tábor patří. Berny je veliký pes, ale můžete jí kousat do ocasu, tahat za fousy a jediné, čeho se můžete obávat je, že se sebere a lehne si o kus dál. Debora je na tom stejně. Budu moc rád, když se stanou pravidelnými a plnohodnotnými členy naší táborové komunity, aproto už mají vlastní fotku u dospěláků :-)
Instruktoři: Jen naše Verča. Úspěch je, když si nic neudělá, takže pro letošek můžeme být rádi ;-)
Závěrem: Tábor byl pěkný. Co mělo vyjít, vyšlo. Očekávání byla naplněna a děti spokojené. Nové CTH přineslo svěží vítr do táborové komunity. Noví dospěláci nám přinesli další pohledy na náš tábor i na nás samotné. Zároveň mě (nás) letošní tábor přivedl k zamyšlení se nad budoucností, nad sebou samými, nad našimi kamarády, spoluprací, odpovědností a vlastních pohodlností s ohledem na ostatní. Tuším, že musí (možná nemusí) přijít zase po čase nějaká ta změna, která trochu „rozstřelí“ už letitý stereotyp. Tím nemyslím, že by bylo něco na táboře špatně, to jistě ne, ale občasná změna může vést k dalšímu zlepšování a utužování našich vztahů a troufám si říct, k dalšímu zlepšování našich, i tak pěkných, rodinných táborů.
Díky za radost, kterou jsme si všichni dali.
Mild@
1. oddíl
2. oddíl
3. oddíl
All Stars
Dospěláci zepředu
Dospěláci zezadu (vyhlašuji soutěž o nejhezčí zadek) :-) hi hi
Třináctý den
24. 08. 2018 (pátek)
Čeká nás poslední celý den a s ním spojená tradiční zábava. Dopoledne se dohrával včera zmiňovaný turnaj v přehazované a pak jsme se věnovali především lovením posledních bobříků. Dnes je už poslední příležitost, jak zabojovat a něco málo z dovedností získat. Na oběd jsme dnes dostali buchtičky s krémem (k nelibosti některých dospěláků). :-)
Odpoledne vypukla hlavní soutěž tábora. Všemi oblíbená soutěž o MISS a MISSáka tábora. Tradiční disciplíny jsme letos zkrátili na představení, volná disciplína a promenáda v plavkách, protože nám utíkal čas. Klání to bylo skvělé, protože máme letos skvělé děti. Vzájemně se podporují, tleskají si. Dlouho jsme nezažili takovou skvělou atmosféru. MISS tábora se letos stala Anička D. a MISTr je Ondra T., Terezka A. je MISS sympatie, stejně jako Ondra H., který je sympaťákem.
A protože je prosinec, tak máme co? Vánoce. Takže nás dnes čekala štědrovečerní večeře, stromeček a dárečky. Na večeři jsme tedy koupili kvalitní rybí prsty, uvařili brkaši a povečeřeli všichni pěkně společně u vánočního stromečku. Rozdávání dárků byla opět pěkná divočina. Hold porcování medvěda v táborovém podání.
Po večeři už frčí slavnostní poslední maškarní karnevalová diskotéka. Vyhlásili jsme nejlepšího táborníka a tábornici letošního roku - Adam a Natálka si ocenění zaslouží. Dostali věcné ceny a jim, i všem ostatním, rozdáváme poslední kousky ovoce, bonbónů a připíjíme šampaňským. Neuvěřitelná atmosféra posledního večera. Děkujeme, že jste s námi.
Dobrovolný letecký den...
Vánoční porota pro MISS a MISSáka tábora...
Volná disciplína v podání Natálky...
Tom se oholil a už se na něj lepí potencionální MISS... (nebo se lepí on na ně?) :-)
MISSáci tábora...
MISS tábora...
MISSák a MISS tábora 2018...
Štědrovečerní táborová večeře...
Naše táborové hodiny...
Tábornice roku 2018 je Natálka...
Táborník roku 2018 je Adam...
Jedna z letošních oddílových vlajek...
Porcování medvěda... 
Závěrečný karneval...
Závěrečný karneval...
Dvanáctý den
23. 08. 2018 (čtvrtek)
Dnes jsme zahájili den (po obvyklých ranních procedurách) dlabáním melounů, které jsme rovnou použili jako svačinu. Je totiž listopad = halloween. Den pokračoval turnajem v přehazované, který probíhal až do oběda. Ještě jeden zápas nám nakonec zůstal neodehrán a doufám, že ho stihneme zítra. Po obědě jsme vyrazili hledat ztracená strašidla. Došli jsme až do Rudického propadání a zpět, takže jsme se pěkně unavili. Indicie jsme sice všechny nenašli, ale i tak to byl prima výlet se zastávkou v místním campu. Teď jsme všichni v táboře, oslavujeme jedny malé jedenáctiny a odpočíváme po náročném dni. Takže takové rychlé online, protože už jsme dost unavení.
Na výletě...
Dřepkins...
Svačina...
Turnaj v přehazce...
Halloween party...
Hobla oslavenkyni...
Janďa Panďa a ten její spolek...
Kuk na buk...
Pozdrav z díry...
Krásná momentka, aneb, jak se Laďa natáhl...
Jedenáctý den
22. 08. 2018 (středa)
Tak jsme se dnes ráno zase vzbudili. Překvapivě. Hned po snídani proběhla hra „Pašeráci želv“, která měla rozstřelit včerejší nerozhodný výsledek oddílových her. Každý měsíc totiž musí vyhrát jen jeden oddíl. Pašeráci rozhodli – včerejší září vyhrál první oddíl.
Dnes je tedy říjen a proto první hra do CTH byla cesta za jelenem. Podle „krvavých“ stop stopovaly oddíly poraněného paroháče, který je v závěru nakazil a zpátky musel oddíl dovést postižné – chromého, slepého, němého a nakaženého.
Na oběd byla dnes výborná čočková polévka s párkem a pak ble ble těstoviny s mákem, což sice děti valí, ale dospěláci trpí. Takže jsme naše chuťové pohárky museli uspokojit jinak...
Odpoledne patřilo hlavnímu programu – slavík tábora 2018. To byly hity. A letos jsme snad poprvé slyšeli dokonce anglické songy. No teda. Každopádně nebyl žádný Kozel, takže jsme si to dost užili. Vítězem slavíka se stala Terezka D., na druhém místě Adam Z. a na třetím místě Renča H. Sláva vítězům, čest poraženým. I když poražený dnes nebyl nikdo. Jestli jsem to ještě neříkal, tak letos máme opravdu skvělé děti. Je málo těch nejmenších a dost těch táborově „středního věku“. A je to znát, protože to pěkně „táhnou“. Starší kluci jsou výborní aspiranti na instruktory. Jsou skvělí. Vašák, Adam a Bury. Holky se taky snaží. Díky.
Po slavíku byla hra o lhaní. Chtěli jsme zjistit, jak máme fair-play děti. Schválně jsme narafičili 4 obálky. Ve třech byly lístečky ANO/NE a ve čtvrté jen lístečky NE. Děti po jednom běhaly a snažily se najít ANO v jedné obálce, aby mohly ke druhé...třetí.. čtvrté...a pak na cílovou metu, ovšem nevěděly, že je to chytáček na malé podvodníčky. Na cílovou metu se totiž přes čtvrtou obálku se samými NE nejde dostat. Děti vytáhly vždy lísteček, přečetli si, jestli je tam ANO/NE a vrátili to zpět do obálky, aniž by to někdo kontroloval. A co byste řekli? No čekali jsme horší výsledek. Chytly se jen dvě tábornice, které jsme následně veřejně lynčovali. Teď tu běhají s maskou koně. Po večeři (zapékané rohlíky), jsme dali opět výběrový program. Vyhrála diskotéka, takže teď kalí a kalí... dobrou.
Ještě jedna momentka ze včerejšího riskuj... taková krásná tabule...
Porota na slavíka...
Hrajeme si na "buzeráku"...
Hledání "Jelena"...
Taková pěkná momentka...
Desátý den
21. 08. 2018 (úterý)
Dnes jsme měli dřívější budíček, protože nás čeká celodenní výlet. Takže bez rozcvičky, rychlá snídaně, rozdat cestovní balíčky a hurá do autobusu, který na nás čekal na rozcestí. Dali jsme hlasovat, kam děti chtějí. VIDA zábavní a vědecký park nebo ZOO Brno, protože v jeskyních a na lodičkách jsme byli v minulých táborových letech. No VIDA vyhrála, takže se jelo tam. Malincí byli spokojení a vydrželi tam celý den, starší to po obědě už moc nebavilo, tak si je Háša vzal do města na Špilas. Myslím, že nakonec byli všichni spokojeni. Bližší podrobnosti z celodenního výletu bohužel zatím nevím, protože musím mít teď na táboře malého nezbedu, který to celé řídí. Proto mám trochu prodlevy s ON-LINEm, ale to je hold život.
Nicméně po návratu z výletu bylo vidět, že někteří už „padají“ únavou. Prý si chtějí lehnout. To je jev poněkud nevídaný, ale vedoucími vítaný – mají možná taky chvíli klidu. Nicméně to dětem dlouho nevydrželo. Po večeři – pečené kuře s rýží už byli zase plní energie. Na večer se ale i přes to zařadila klidnější hra – riskuj. Děti si odpočinuly a pak nás ještě přemluvily na noční bojovku. Zase jsme prožili pěkný den. Díky.
Příští rok asi budeme mít nového sponzora...
Jak v kosmické lodi...
To je dost Vašáku, žes nás konečně vyvez...
A dlabeme domácí lahůdky...
To je bandička...
Děti - musíme být šťastní, tak mávejte, jinak nedostanete večeři...
A takto to vypadá po každém celodeňáku...
A takto nestandardní ...
Devátý den
20. 08. 2018 (pondělí)
Ráno začalo jak jinak než rozcvičkou. Následně jsme se jak jinak než nasnídali. A pak vypukl orientační běh, kde jsme opět prověřili tábornické dovednosti našich dětí. Děti se proběhly také v rámci opičí dráhy, která se zvrhla i v boj mezi vedoucími. Dokonce kuchta Pavlínka do toho šla. Tomík zase střihnul krásnou šipku tunelem.
Odpoledne jsme si pěkně nakoupili v místním shopu v dědině, protože táborníci nás „otravovali“, že nutně musí utratit část peněz od svých rodičů. Klasika – ledňáky, sladkosti... brrr, naštěstí se zatím nikdo nepoblil. V podvečer jsme ještě odehráli cestu do pohádky a pak už vypukla hlavní akce dne.
Protože je srpen, je léto a cestuje se, tak jsme vyrazili na dovolenou do Las Vegas. A Las Vegas, to je casino. A to byla věc. To jste neviděli. Mám pocit, že za poslední roky je nic tak nebavilo jako tohle. Cítili se jako dospělí. Měli prachy. Mohli sázet a utrácet a hrát si na Jardu Jágra. Taky si vyzkoušeli, jaké to je „přestřelit“, prohrát a vzít si směnku. Směnky byly kryty konkrétními pracemi. Třeba: budu nosit tvůj batoh na celodeňáku; ráno tě budu budit pohlazením; budu ti nosit oběd ke stolu; budu ti zavazovat stan; budu ti odhmyzovávat stan před spaním apod.
Konkrétní směnky se pak na závěr prodávaly. Za pár dolarů jste si koupit službu formou směny. O nějaké zajímavé služby byla opravdu bitka. Tohle se fakt povedlo.
Z dnešního orientačního běhu...
Z opičí dráhy...
Nový film: "Jak protáhnout velrybu uchem jehly"...
Casino "Ala Tabor"
Děti už se pomalu zadlužují...
'
Tady se vydávají směnky...
Tom u hlavní atrakce všech kasín...
Libové občerstvení... za lidové ceny...
Osmý den
19. 08. 2018 (neděle)
Dnes jsme chtěli, jako tradičně, protáhnout budíček, protože včera byl delší večer a šli jsme spát později. O to větší překvapení bylo, když nás ze spacáků vytáhla píšťalka ve stejném času jako vždycky. Janďa je saň. Bleee. Prej: „Ale vy jste mi neříkali, že bude posunutej budíček.“ Pomsta bude sladká...
Dopoledne jsme hráli sbírání duhy na louce – jazykolamy. Kdo vysloví nejtěžší slovo? Třeba: nejkulaťoulinkatější a neresuscitovatelnější (Miška tvrdí, že to sem nemám psát, protože takové slovo neexistuje). Ale všechny děti už ho po dnešku umí, takže můžeme říci, že toto slovo minimálně na našem krásném táboře existuje. Dále se hrálo Morseso – neboli pexeso z morseovky. Protože je neděle, tak máme slavnostnější oběd – ha byly řízky se šťouchaným bramborem. Některé naše slečny, ale řízek neměly. Před jednou z dopoledních her přišly tři tábornice. Nejdříve dorazila jedna, že ji moc bolí bříško. Takže klidový režim. Za chvíli došla její kamarádka, že jí bolí hrozně hlava. Takže klidový režim (žádné hry). No, a protože jsou kamarádky tři, tak došla i ta třetí. Ta nevěděla, jestli břicho nebo hlava, tak pro jistotu řekla, že ji bolí oboje. Takže – klidový režim. Žádné hry. A o to jim přece šlo, protože už za chvíli holky zapomněly, že je něco bolí, donesly si polštářky, deky na zem, bavily se a válely. No a pak se písknul oběd. Všechny tři vystřelily jako raket a šup pro ešusy. No ale na bolavé bříško smažené nepatří. To si nemůžeme vzít na svědomí. Takže suchý brambor nebo rohlík. Koukaly a zvolily rohlík. Pak druhý a třetí. Takže tři řízky zbyly na zdravotníka a hlavního vedoucího. Ha... a to se vyplatí (samozřejmě nakonec najíst dostaly).
Odpoledne proběhla hlavní část programu – letní olympijské hry. Mnoho disciplín, olympijský běh s ohněm, spousta namakaných sportovců. Nádhera. Užili jsme si to dosti. Výsledky budou zveřejněny zítra. Odpoledne ještě proběhlo „co do lesa nepatří“ a už byla večeře. Chtěli opékat špekoně, tak jsme opékali špekoně. Taková večerní pohodička. To je pohoda. To je pohodička.
Z dnešních hlášek:
Bobře, proč se jmenuješ Bobr? No, protože dělám ty bobříky. A Bobře, kolik je ti let? Skoro šedesát. Jedna tábornice: „Tak to jsi mladej“. A druhé vedle říká: „Kdybych byla starší, tak bych do teho šla“.
Tom Voráč s námi leta jezdí a vařil. Teď ho nahradil druhej Tom v kuchyni a první Tom pomáhal Lucce s CTH (programák). Děti: „Tome (Tomovi Seniorovi), proč už nevaříš? Protože za programáka je víc peněz co?“
O melouny boj, o melouny boooj... 
Neseme olympijský oheň...
Horčice nebo kečup...
Opékáme špekoně...
Baštíme ve čtyřce...
Sedmý den
18. 08. 2018 (sobota)
Dnes máme krásný červnový den. Den slavnostní, den táborového ohně. Po snídani ještě děti dodělávaly něco málo ze včerejších májek, ale zbytek dne jsme se věnovali převážně přípravě na táborové ohně s proložením nějakými drobnými krátkými hrami v rámci CTH.
Takže děti – na oheň je potřeba trochu hejbnout zadečkama a natahat nějaké to dřevo. Nalámat klestí a upravit ohniště. Pak už byl oběd. Dát dětem špagety je jako dát kus mouchy hladovýmu netopýrovi. Měli jsme strach, že se z toho po... (no, že jim bude špatně). Cpali se a cpali se.
K táborovému ohni si museli vymyslet nějaké divadelní představení a pak nějaké soutěže, abychom se pobavili. V průběhu dne se tedy nic zásadního neudálo. Ještě jsme proložili teplý den trochou vodních radovánek a už tu byl ten náš slavnostní večer. Někteří dospěláci si stěžovali, že ještě nikdy nezapalovali oheň. No tak jsme jim udělali radost. Míra, Laďa, Miška a doplnili jsme to Vašákem, ať to má taky za sebou. Pěkné to bylo. U táboráku nás děti moc nepřekvapily. Klasika s rohlíkem, kokinem a další ohrané věci. Krom méně či více zajímavých scének taky žádné překvapení.
Na závěr nám Janďa udělala ohnivou show, což byla asi nejkrásnější akce večera a šli jsme spinkat.
Ranní rozcvička...
Sbíráme klestí na oheň...
Bobrům motýlek...
Bobrův obchůdek...
Malujeme obrazy, šipkami a barvami...
Letos Tomík převzal plácání faklí...
Vodní hrátky...
To je bandička...
Škrtáme oheň...
Červená se, líné záře...
Zase ty hladové hry...
Alespoň něco nového...
Zuby čistíme před večerkou...
Šestý den
17. 08. 2018 (pátek)
Kdyby se nám to stalo včera, tak bych řekl, že pekárny hrají s námi naši CTH a dělají si z nás apríl. Ale dnes je květen. Apríl byl včera. Takže to legrace nebude. Ráno jsme protáhli budíček kvůli večerní stezce, nicméně náš hlavní zásobovač Láďa opět vyrazil do dědiny pro čerstvé pečivo našim táborníkům. Za půl hodiny volal, že pekárna má problém s pecí a že pečivo dorazí až v půl deváté. Tak si prý přisedl k bandě důchodců a bude číhat (to bylo 7:30 hod.). Za hodinu volá, že se připletl do diskuse s důchodci, kteří furt nadávají, co je to za „bordel“, že není pečivo a ještě ta cena je podle těch jejich důchodů vysoká (čas 8:30 hod.). Za další půlhodinu Laďa volá opět. Že už tam sedí sám – důchodci to vzdali :-). Tak to už vysíláme spojku Martina, aby ho vysvobodil. V táboře máme pouze hromadu hladových kobylek, které se dožadují jídla. Tak jsme je vyhnali na rozcvičku, aby je to přešlo. Avšak po příjezdu Martina a Ládi do tábora volá teta z obchodu, že akorát pečivo dovezli, takže kluci sedli zpátky do auta a jeli pro rohlíky, abychom po rozcvičce mohli nakrmit bříška. Nicméně nám to trochu zasáhlo do programu a všechno se posouvá. Protože je ten květen, bude Den země. Takže šup, dopoledne rychle uklidit tábor. Na oběd nám moc času nezbývá, protože chceme co nejdříve vyrazit k vodě, zchladit naše těla. Kuchty kuchtí zeleninovou polévku a francouzské brambory. Šupneme to do sebe, pak v klidu nachystat baťůžky a jdeme na náměstí na autobus. Ten nás přesune do Blanska na bazén, protože zdejší rybník je sice lákavě zelený, ale nechceme podceňovat riziko a tak volíme raději ošklivě čistou vodu v zdejších bazénů. Už před cestou jsme tu měli malého maroda – bolící bříško. Tak jsme naordinovali placebo a malá tábornice si lehla a usnula. Když se probudila, bolístka byla ta tam. Ostatní už ale byli na koupališti. Tak jsme malou naložili do auta, protože Lucinka na koupák stejně jela. Za chvíli už byla zpět, mezi svými.
Nicméně když hlavní skupina dorazila na koupák, hned u vstupu nás paní upozorní, že odpolední koupání od 14 hod. je za nižší cenu, takže si zahrajeme sedačkovou hru a těch 15 minut si odsedíme. Hnedky je pár stovek ušetřeno vedoucím na pivo a rum (legrace). Děti jsou nadšené. Voda, slunce a hlavně „rychlé“ občerstvení...
Na koupáku jsme strávili celé odpoledne. Pří odjezdu se opět ozvala naše malá, původně marodná, tábornice Adrianka, když přišla za Luckou, že teda jedou. Lucka jí povídá: „Ale ty teď už pojedeš s ostatníma autobusem. A proč? No protože tě předtím bolelo bříško a zůstala jsi v táboře, tak jsem tě pak svezla sem. Teď už tě nic nebolí.“ Na to malá pohotově odpověděla: „A co kdyby mi bylo zase špatně?“
Po návratu do tábora jsme jim šupli pár chlebů s pomazánkou a zeleninou, protože po tom co většina z nich spořádala na bazénu, jsme neočekávali velký zájem o nějakou vysokou gastronomii.
Po návratu do tábora jsme ještě odehráli malou rychlohru na paměť a vyrazili ještě pro materiál na májky, které vyhodnotíme zítra. A to je v podstatě všechno. Teď si ještě vyžádali malou diskotéku, takže se ještě chvíli zařádí v klubovně a půjdeme spát.
Někteří jsou už dost unavení...
Kluci řádí na skluzavce...
Vodní hrátky...
Zahrabte ho hloubš...
Tvorba májek...
Sedací hra...
Pátý den
16. 08. 2018 (čtvrtek)
Dnes je duben. Další prima část roku. Hlavně je taky apríl, takže jsme si hned na snídani připravili takový malý vtípek. Dnešní snídaně je totiž luxusní. Pizza, míchaná vajíčka s cibulkou a slaninou, tousty a další speciality. Bohužel ale jen vytištěné na papíře. Po vstupu do jídelny nejdřív nevěřícně čučeli, pak recesi pochopili a někteří starší se do papíru i zakousli :-). Když furt nic pořádného nepřicházelo, tak se začali pomalu bouřit. No, povolili jsme a ty rohlíky se salámem jsme jim dali.
Dopolední program byl v rámci apríla ve znamení proměn. Kluci se převlékli za holky a naopak. No to byla psina. A nechtěli toho nechat. Že by se v tom našli?
Na oběd dnes byla luxusní polévka z čočky a párků a po odpoledním klidu jsme vyrazili do lesa pro materiál na košťata. Protože tento měsíc se pálí čarodějnice. V rámci pometlového šílenství jsme odehráli turnaj ve famfrpále, kterého nechtěli nechat a tak se nám pěkně protáhl. Na véču byli teplí psi a pak se všichni vrhli na upalování čarodějnic. Aby toho nebylo málo, tak jsme zařadili na večer stezku odvahy. Při psaní slyším, řev a skřeky, takže to vypadá, že to jde dobře. Pár pěkných hlášek máme i tento den. Při famfrpálu si Adam v brance strčil koště do gatí, aby měl volné ruce. Na to Lucka zařvala: „Adame, koště z trenek ven“. U bobříků při zdravovědě měla malá Valča říct čísla na hasiče, záchranku a policii. Janďa povídá: „Valčo, čísla“. Odpověď: „Jako od jedničky?“ (asi myslela, že má počítat).
Dnešní snídaně...
Vašák se do toho pustil...
Ostatní ho následují... i když opatrně...
Míra se konečně našel...
Kuba nezůstal stranou...
Módní přehlídka...
Výroba košťat z přírodních materiálů...
Připraveno na upálení...
Náš kamarád... Plch...
A už hoří...
Čtvrtý den
15. 08. 2018 (středa)
Dnes jsme měli v plánu vyrazit na malý putovní výlet ke Třem smrkům, takže bylo potřeba se opět po ránu pořádně rozcvičit. Děti to mají rády, a jelikož je dnes první jarní měsíc – březen a všechno se rodí, rozdali jsme jim hned na začátku dne tzv. tweety, tedy vajíčka – miminka, o která se dnes budou muset starat. Nesmí je nechat o samotě, takže je musí všude nosit s sebou. Každý táborník si své miminko pěkně vybarvil, ti lepší mu udělali vlásky, očíčka apod.
Bohužel hned z rozstřelu tu byla první úmrtí a rovnou prozradím, že konce dne se dočkala jen asi polovina miminek.
Cesta ke Třem smrkům probíhala kupodivu docela dobře a svižně, takže zanedlouho jsme mohli začít opékat špekoně, což měl být dnešní polooběd. V rámci smrků jsme si odehráli další části CTH (tedy celotáborové hry) a vyrazili zpět do tábora pro dnešní zaslouženou odměnu. Tou odměnou jsou kšiltovky v barvě oddílu, aby se nám v tom vedru nepřehřály makovičky.
Po návratu do tábora jsme se potřebovali trochu zchladit. Takže Lucka zařadila do programu trochu vodních radovánek, kde se všichni pěkně vyřádili. Na večeři se dnes Tom předvedl a vypálil na nás výbornou rajskou s knedlíkem. Děcka se tím cpaly jak smyslů zbavená. Mňam.
Po večeři jsme provedli komplexní očistu a připravili se na klidnější večerní kimovku. Tu přijde jeden táborník a povídá: “Laďo, ztratila se mi jedna bota a jedna ponožka.” Na jedné noze měl botu bez ponožky a na druhé ponožku bez boty. No rozumíte tomu?
Dnes probíhalo také přezkoušení nabitých zkušeností a znalostí z výuky při “lovu” bobříků. Když se Janďa ptala Adama, kdy resuscitovat, tak vypálil další perlu: “To je, když je člověk v bezvědomí ještě teplej a dá se zachránit.“
Teď už končí již zmíněná kimovka a děti se chystají do pelechů. Další pěkný den je za námi.
Zase ty šifry ... 
Bunkr po cestě ...
Opékání u Tří smrků...
A zase luštění...
Pěkná skupinovka...
Cestou, necestou...
Vysedávat, to by se jim líbilo...
Podvečerní pyramidy
Třetí den
14. 08. 2018 (úterý)
Dnes ráno trochu zapršelo. Ale jen z lehka. Alespoň se osvěžil vzduch. Dnes v noci nás hlídaly první hlídky. Kupodivu vydržely až do rána. Viz. záznam z hlídky. Ranní rozvičku vedl Radim a Mira. Dětičky se pěkně proběhly, někteřé spíše prošly.
Na snídani byly rohlíčky s KiRiKiRi a potom jsme se pustili do dopoledních nauk. Musíme těm malým...táborníkům ukázat, že existují kromě tabletů a mobilů, také další zajímavé entity. Jako třeba stopy zvířátek, rostlinky, nějaký magnetický póly a s nimi spojené buzoly. Nesmí chybět informace o šifrování, uzlování a zdravověda. Veškerou výuku vedli zkušení pedagogové našeho tábornického týmu. Výuka nám zabrala celé dopoledne.
Na oběd dnes bylo rizoto s frankfurtskou polévkou. Mňam. Po odpoledním klidu vypukla zimní olympiáda. Zimní proto, že je tu teď únor. Takže probíhal závod ve sjezdovém lyžování a snowboardingu. Skupina údržbářů nám vyráběla sníh sněžnými děly a úspěch sklidilo především hokejové klání proti kanadskému brankáři Kevinovi Poulinovi. Zajímavou disciplínou byl také curling. Byla to tvrdá bitva. Všichni olympionici podali skvělé výkony. Po svačině se ještě dodělávala nauka, co se nestihla dopoledne a dohrály se také hadovky ze včerejška.
Na véču byly tousty a teď jsme ještě před večerní bojovkou připravovali některým hladovcům rohlíčky na doražení. Teď už se stmivá a musíme pozhasínat – začíná plížení do tábora.
Ještě něco málo ze sobotního stavění stožáru...
Kadeřnický salón před včerejší diskotékou...
Ještě doplnění včerejší diskotéky...
Laďa učí buzolu - no tak to nás chraňte ... 
Zauzlujeme všechno a všechny...
Mapy mapy mapy ... 
Jaňďa učí zdravovědu...
Míra učí šifrování...
Zvířátka a jejich tlapky....
Únorní lyžovačka...
Snowboarding...
Sněhová děla vyrábí snížek...
Janďa paňďa...
Na dospěláky nezbyla večeře...
Hola hop...
Sněhová děla opět v akci...
Večerní blbnutí...
Výsledek večerní hlídky 1...
'
Druhá část...
Naše dnešní hlídka...
Druhý den
13. 08. 2018 (pondělí)
Včera jsme prcky uspali. Teda prcky. Někteří už jsou trochu přerostlí prcci. Ale kupodivu byli hodní. První ranní rozcvička odkryla kvality jednotlivých účastníků :-) Staré kusy, kteří už s námi jezdí pár let už známe. Naopak z nováčků už se klubou malí zašíváci :-) Vypadá to na pěkný tábor.
Počasí nám zatím vychází dobře. Je teplo. Večer zase relativně zima, ale ještě nikdo nezmrzl. Ono vlastně co by taky člověk chtěl v lednu. No děti si tedy museli poradit s ledovými krychlemi (teda skorokrychlemi), ze kterých si museli vypreparovat vajíčko s barvou. Nesmělo se s kostkou hodit o zem (to by bylo moc jedoduché - ala pelíšky). Nejlépe se k tomu postavil Adam. Nejdřive do toho mlátil rukou, až mu Háša (promiň) Martin z legrace poradil: "Musíš hlavou, ta je dvrdší." Nevěřili byste, že do toho fakt tou hlavou řízl a kupodivu se mu to podařilo rozbít bez otřesu mozku. Kolíčky a tatranku jsem musel mít v pohotovosti.
Taky jsme si udělali novoroční strom předsevzetí. Každý táborník napsal na lísteček předsevzetí (třeba, že na táboře nebude mluvit sprostě nebo že se alespoň jednou, dvakrát vykoupe; někdo slíbil, že nebude prdět ve stanu, jiný zase, že tu přibere maximálně dvě kila - že Tome) a pověsil ho na strom. Na konci tábora budeme jednotlivce hodnotit, nakolik se podařilo předsevzetí splnit.
V průběhu dopoledne jsme pak malovali vlajky a vymýšleli pokřiky. Na oběd jsme smsli sekanou s kaší a dali si chvíli odpoledního klidu. No, moc klidní nebyli. Jsou jak utržení z řetězu.
Odpoledne se hrály tříkrálové housenkovky, ledoborce a evoluce (jak řekl Bobr - to jsou hry jak pro chocholouška). Ale děti to baví. Mezitím probíhají běžné neřízené hry typu, já mlátím klackem tebe, ty mlátíš klackem jeho, já po tobě házím frisbee, ty ho chtáš hlavou o stožár a podobné kousky. Taková táborová klasika. Takže tu máme jeden naražený nos, tři mouchou oštípané táborníky a několik poškrábaných rukou a nohou. Ale máme se dobře. Večer probíhá seznamovací disco show. Je to ale nějaká divná doba. Máme málo kluků. Asi tak v poměru 1 ku 3 (jako jeden kluk na tři holky). Co bych za to svého času jako mladý táborník dal. Ale ti dnešní kluci? Dojdete tam - kluci plouží s klukama, holky s holkama a Lucie Bílá se nestačí divit. Samozřejmě to berou jako recesi a moc se tomu smějou. A tak my tu žijeme. Dobrou.
Ranní rozcvička...
Canis terapie v praxi...holčička, tričko s pejskem, pejsek... 
A první "krouhání" brambor... 
Rozbíjíme ledové krusty... 
Dopolední rukodělba... 
Patláma, patláma, rukáma, děláma... 
Strom novoročních předsevzetí... 
Sedánky... 
Hadovky
První den
12. 08. 2018 (neděle)
Tak jsme zase tady. Včera postupně dorazila většina dospěláků a po dlouhé a náročné večerní poradě jsme připravení na dnešní příjezd rozmanitého osazenstva našeho letošního tábora. To zas bude lumpů.
Jako obvykle jste nás nepřekvapili a někteří jezdili už jako předvoj kolem druhé hodiny. No alespoň tu nebyla zácpa. Ty papíry to je děsná věc. Než se všechno přebere, než se hlavičky vytřepou :-) No ale zvládli jsme to a dnes už pokračujeme tradičním stylem. Včera jsme povečeřeli tradičně párky. Co taky chceme vymýšlet, když jim to šmakuje. Proběhl první výlet do okolí s několika novými hrami a večer proběhlo představování - tentokrát u malého ohně , doplněno improvizovanými představovacími hrami. No a už tu máme první perly. Jeden z táborníků při představování povídá: "Já už se tady otravuju čtyři roky se sestrou." Tak jsme se museli hned přesvědčit, že se otravuje se sestrou jako takovou a ne, že se otravují se sestrou oba dva na našem táboře :-) Samozřejmě odpověď nás spíše potěšila :-)
Co se týká osazenstva, tak jsme trochu protočili role. Tom Senior z kuchyně putovali spolu s Luckou (bývalá oddílářka) na nové pracovní pozice programový vedoucí a hlídač psa. Bobor je furt stejný zvíře, zastupič a rozoumek. Oddíláře jsme zdvojili, protože máme letos větší osazenstvo. Přibyl nám oddílář Radim, což je náš nový kadet v zácviku a tak jsme ho přidělili Mirovi, Háša má Verču, a Janďa se spolčila s Laďou, protože ten potřebuje pevnou ruku a vedení (a fakt to funguje). Dostává pěknou sadu :-) No jo - ženská. No Kepča nás letos doprovází s malým generálem jen jako záložní pomocný vedoucí. V kuchyni mám Pavku s Tomem juniorem (myšleno táborovým) a Miška nás doplní až v příštím týdnu, takže zdravotní stránka akce je zatím na mě. Zdravotní brašnu jsem proto nechal doplnit dostatečným množstvím tatranek a kolíčků - to vyléčí všechno.
Máme letos taky dva hlídače, což snad odradí všechny výrostky, kteří nám poslední roky chtějí lozit po táboře (doufám, že nám ty psy neukradnou) :-)
Tak doufám, že s námi budete sdílet naše radosti a strasti, které vám sem napíšeme. Jdeme na to.
Příprava rozdělování do oddílů...
Krmení dravé zvěře...
První táborový dlabanec... 
Večerní seznamovačka... 
Letos s ohýnkem...
O
Za dekou, před dekou, kdo a jak se jmenuje...
Nultý den
11. 08. 2018 (sobota)
Sobotní ráno bez nutnosti vstávat. Vyhřátý spacák, venku prší. Kačeny u rybníku řvou ...
Sobotní ráno ...
A malá snídaně ...
Přednultý den
10. 08. 2018 (patek)
Páteční večer patří předvoji. Letos jsem tu sám. Na hltání vzduchu a přebírání myšlenek...dobrý.
Páteční večer ... stany v pozadí si představte ;-)