14. DEN
20.08.2022

Je tu zase konec. Tentokrát budu stručnější. Tábor se nám vydařil. Bylo teplo, bylo zima, pršelo i bouřilo, ale všechny nás to bavilo. Měli jsme letos moc, moc instruktorů, a taky odrostlých instruktorů (v podstatě vedoucích). Taky tu máme kandidáty na instruktory a vedoucí pro příští rok. Už teď víme, že množství „odrostenců“ bude velké a bohužel už teď tušíme, že ne všechny budeme moci vzít s sebou, i když jsou skvělí a jezdí s námi řadu let. Na druhou stranu, zpravidla řada táborníků ztratí zájem. Dají přednost novým láskám, nové práci apod. Takže uvidíme, co nás příští rok potká. Rád bych poděkoval Lucce, která dva měsíce po porodu potomka trávila chvíle i na táboře a připravovala nám CTH (celotáborovou hru). Dík ale patří i ostatním. Natce, Tomovi, že CTH táhli. Oddílářům Jandě, Mirovi, Laďovi a jejich pobočníkům Honzovi, Kubovi a Adamovi. Díky tělomrskovi Maki, která nám udržovala čisté hygienické prostředí a léčila naše bolístky a v neposlední řadě Tomovi a Adélce, za super jídlo, které nám uvařili. Kepovi dík za podporu a Bobrovi za ten den navíc, co s náma strávil (oproti běžnému týdnu). Pokud budete mít nějaké pozitivní nebo negativní názory, náměty, doporučení, určitě mi je pisněte na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Zpětnou vazbu uvítáme, protože chceme, aby s námi děti byly spokojené. A na závěr. Díky rodičům za důvěru a díky dětem za spoustu smíchu a radostí, které jsme si dali.

13. DEN
19.08.2022

Dnes je poslední celý den tábora. Poslední rozcvička a dohánění restů. Dopoledne se vyzvedávali bobříci, vyhodnotily se poslední soutěže, rozdaly se poslední dolárky (táborová odměna) a naposledy se otevřel táborový obchůdek, kde si táborníci za ušetřené dolary mohli vybrat nějakou odměnu. Dlužím vám ještě pár jmen ze včerejšího slavíka. Kdo tedy vyhrál? Nejlepším slavíkem v jednotlivcích je pro rok 2022 Johanka. V karaoke verzi pak Nela a nejlepší skupinou byla trojka Bára, Eliška a Běla. Taky tu máme závěrečné hodnocení úklidu stanů. Jednoznačné hvězdy úklidu letošního tábora jsou Terezka s Johankou. Tak uklizený stan jsme tu ještě nikdy neměli. A holky ho měly uklizený každý den. No jen se koukněte. Drobné chybky v datech si nevšímejte, ta se stává pouze 1x za 10 let. Sluníčka chválíme, u prasátek bude třeba na tom ještě zapracovat doma ;-) Dnes se konala také soutěž o MISS a MISSáka tábora. Nebudu vás dlouho napínat. MISS tábora pro letošní rok Lucka K. a MISSák je Tomáš V. Táborníci si také sami volí MISS a MISSáka sympatie. To vyhrál Kryšpín a Isabela. Táborníkem roku jsme zvolili Barču. Večer ještě probíhal slavnostní závěrečný karneval, kde nechyběl šampus, porcování medvěda (odměny za celotáborovou činnost) a poslední chvíle spolu. Karneval završuje naše 14 denní snažení a je nám smutno. Pomalu se těšíme na další rok. Závěrem bych rád ještě uvedl důležitou informaci, o které jsem se úplně nezmínil. V úterý nás opustila Janďa (navždy to nebude, doufám, ale opustila nám jen tábor). Tuto informaci jsem záměrně nechal na poslední on-line, protože COVID je stále ještě pro mnohé „citlivé“ téma. Janďa nám onemocněla (rýma, celková slabost, teplota), tak jsme provedli COVID testování dvěma nezávislými testy, přičemž oba byly pozitivní. Naší povinností je oznámit to na KHS (hygienu), což jsme provedli. Bylo nám sděleno, že v tuto chvíli se žádné karantény nevyhlašují a nemají pro nás žádná další omezení. Dali nám pouze doporučení aplikovat běžné hygienické postupy (oddělené WC, oddělený stan, dezinfekce apod.). Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli, že Janďa raději tábor opustí. Je jí po nás smutno a nám po ní. Alespoň si po večerech videotelefonujeme a můžu říct, že její stav už je podstatně lepší. Ostatní osazenstvo tábora jsme netestovali a až na nějakou tu rýmu tu nikdo žádné další příznaky nemoci nemá. Berte to prosím jako informaci pro vás, protože upřímně předpokládáme, že i když nejsme viditelně nemocní, je velká pravděpodobnost, že COVID je tu mezi námi. Teď už se s dovolením odebírám na poslední párty.

 

 

12. DEN

Tak se nám tábor kroutí ke konci. Po včerejším skvělém celodeňáku je dnes řada na putování za čarodějnickým pokladem. Ale než se na pochod vydáme, tak je třeba dát učňům poslední šanci na plnění bobříků. Jak to tak bývá, všichni měli furt spoustu času. Teď se vše snaží dohnat na poslední chvíli. Lov bobříků nám nakonec trval celé dopoledne. Na oběd byly šunkofleky s okurkem a hrachová polévka. Když jsme se nacpali, tak měli táborníci polední klid a teprve pak jednotlivé koleje vyrazily na cestu plnou nástrah, šifer a úkolů. Putování to bylo opravdu daleké a náročné, ale kýženého cíle v Rudickém propadání nakonec všichni dosáhli. A máme tu jednu raritku. Po cestě jsme museli neobvykle zasahovat. Tábornici „B“ začal bolet zub. Bolel tak, že to (údajně) bylo nesnesitelné. No, co teď. Zubař nikde. Tábornice jsme se ze začátku nemohli ani dotknout. Ukrutnou bolestí upadala střídavě do mdlob. Tak jsme ji zaklekli, vzali sikovky (SIKA kleště) a dali se do práce. No nebojte, tak dramatické to nebylo (neměli jsme totiž ty sikovky), ale do práce jsme se dali. S vypětím všech posledních sil a po úvodních třech prokousnutých prstech samozvaných zdravotníků se nakonec podařilo zvítězit. Výsledkem je jeden vytržený zub. Takže víla Zubněnka nakonec přišla i na náš tábor. Výsledek operace „ZUB“ najdete v galerii. Po návratu do tábora čekalo dnes na táborníky další překvapení. Grilované steaky z kuřecího masa s bohatými zeleninovými mísami, chlebem a kečupem. To byste nevěřili, kolik kreativity naši kuchaři a instruktoři dokážou projevit i v takové souvislosti, jako je příprava stravy. Podívejte se, jaký nápis nám připravili z podávané zeleniny. Prostě mladí a neklidní. Večer ještě probíhala tradiční soutěž v čarodějnickém zpěvu, aneb slavík tábora. Ondra, jako drsný moderátor a vedoucí, jako drsnější porotci nenechali na nikom ani nit suchou. Navíc jsme letos zařadili karaoke možnosti, takže některé výkony byly okořeněné o profesionální zvukový doprovod. Ukrutný boj o nejlepšího zpěváka a zpěvačku má už tedy také své vítěze. Za kluky zvítězil a za holky.  Vítězům gratulujeme, ale dík patří všem účastníkům, protože se všichni snažili. Teď už jsme zalezli do betlí a čekáme na zítřejší, poslední, táborový den.

SIKA: https://www.naradihornig.cz/rucni-naradi_k305/kleste_k559/sikovky_k41/

11. DEN

Dnes máme budíček už v 7, protože nás čeká celodenní výlet. Odpadla i rozcvička, protože už to známe. Jsou rádi, že se do půl deváté vykopou z pelechů a něco do nich nacpeme (snídani). Proč do půl deváté? Protože v půl deváté nás vyzvedne autobus. Ráno jsme rozdali tradiční KDPčka (konzervovaná denní dávka potravy) a hurá na akci. No ono to v našem případě není celodenní dávka, ale obědová + svačinová, takže takové OSTDP – obědová, svačinová, táborová, dávka, potravy). Jestli je mezi vámi nějaký voják, tak mu srdce jistě z nové zkratky zaplesalo. No, dostáváme se k tomu, kam jsme dneska jeli. ZOO to je furt. Jeskyně taky. Takže jsme se rozhodli jim splnit všechna přání a vyrazili jsme tentokrát za komercí - do zábavního parku Bruno. Před tím jsme si ale nemohli odpustit navštívit aspoň tu Macochu (bez toho by to nešlo, navíc Bruno otevírá v 10 hod.). Nevím, jestli jsme potěšili víc dospěláky a instruktory nebo děti, protože takovou bandičku tam asi dlouho neměli. Tábor šel slyšet po celém baráku. Atrakcí tu bylo spoustu, jen ty venkovní byly trochu horké. Jak na ten terén a na ty nerezové skluzavky svítilo dnes celý den slunce, tak to bylo rozpálené, že chodit po tom bylo tak pro vyznavače chůze po žhavém uhlí. Takže namočit nožky, probrouzdat se vodním světem a pak rychle dál, než uschnou nožky. Pro méně zkušené táborníky byly „nebezpečné“ i vnitřní skluzavky. Máme tu pár popálených stehen, loktů, ale i zadků. Ono i jezdit na skluzavce se musí umět. Příští rok určitě uděláme školení. Taky jsme dnes vyrazili do nemocnice. Ta nám teda nechyběla. Jeden z táborníků má naštípnutou kostičku na prstíčku, takže tu máme i první dlahu. Do sádry to prý půjde až příští týden, až opadne otok. Škoda. Těšil jsem se, že mu tu sádru celou popíšeme smutnými vzkazy, aby si na tábor vzpomněl i po návratu. Naštěstí je to táborník zkušený, při čekání na doktora jsme se dozvěděli, že už toho měl zlomeného tolik, že nějaký prstík ho nerozhodí. Doufám, že je to poslední nemocniční výlet. Maminky nebojte, jestli jsem vám nevolal, tak ten váš to není ;-) Taky si vedoucí a instruktoři dobře pospali. Únava už je na všech znát, tak se podívejte, jak se hlídají děti. Po návratu do tábora jsme zahájili další táborovou očistu, protože když za nima Maki vlezla do nafukovacího domečku, tak jsme ji málem museli křísit. Na véču Tom připravil holanďana, brkaši a páč okurků prý bylo dost, tak obměnil zeleninu na řepu. Teď už snad spolehlivě chrní. Na závěr pozdravujeme Janďu, chybíš nám a myslíme na tebe :-* (však ona ví).

10. DEN

My se toho famfrpálu nezbavíme. Dlouho jsme nezažili, že by je nějaká kolektivní hra tak bavila. Takže dnes dopoledne, dokud nebylo vedro, tak se dohrál famfrpál mezi oddíly a pak na večer proběhl ještě jeden turnaj starší vs. vedoucí, mladší vs. vedoucí. V obou případech vyhráli vedoucí, a to jsme ještě mladší skupině hru usnadnili pravidlem, že dospěláci můžou hrát pouze jednou rukou. No hold jsou to učni, a ještě musí potrénovat ;-). Na oběd byla dnes květáková polévka a čočka s vejcem, párkem a chlebem. Na véču jsme pak měli těstoviny na sladko a kdo potřeboval, tak se ještě dokrmil chlebem s „co dům dal“. Odpoledne jsme si krátili táborovou olympiádou s vodními hrátkami, protože bylo konečně zase teplo a teď se ještě připravuje noční bojová hra. Už se těšíme na zítřek, protože pofrčíme na celodenní autobusový výlet. Hurá. Jinak jsme měli zase drobný úraz, tentokrát v řadách vedoucích. A nestalo se to nikomu jinému než oblíbenému Kubovi. On je na tyto akce prostě expert. Krájí si chleba a u posledního, opravdu posledního krajíce, si ufikne kus prstu. Ještě se na to podívá a pomalu, abyste ho křísili. Kuba je prostě náš :-) Kubu taky dnes navštívili maminka a tatínek (jak roztomile říká) a rovnou mu střelili – že mu nějak narostly vlasy, a že vypadá jak ... už nevím co. Kuba je strašně hodnej kluk, ale fakt strašně. Tak si to vzal k srdci a za hodinu už Adam mydlil Kubovi hlavu strojkem. Výsledek je nadmíru dobrý. No mrkněte. MiniMilda si zase spletl plnící stanici na hru s myčkou na tatru, a tak ji tam celou pořádně prolil (viz fotka u článku). A to by snad už mohlo být pro dnešek všechno.

9. DEN

Na základě bodování pořádku ve stanu, jsme dnes dopoledne, zcela neočekávaně, zařadili do programu komplexní debordelizaci tábora. Začali jsme vnějším prostředím tábora a skončili jsme uvnitř stanů. No to nám bylo bordýlku. Takže máme na pár minut zase čisto. Někteří osadníci s tím problém neměli – máme tu táborovou raritu. 5x po sobě měly dvě tábornice sluníčko za příkladný úklid stanu a obdržely tzv. permanentní sluníčko. Ostatní totiž postupně ztráceli motivaci na čistotě pracovat, protože holky jsou prostě bezkonkurenční. Tak čisto a poskládáno nemají ani na operačním sálu. Po debordelizaci a svačině, jsme hráli hadové soutěže. Dnes (konečně) začalo být trochu teplo. Na oběd jsme si dali česnečku a čínské nudle kung-pao. Po obědě jsme vyrazili zase hrát famfrpál, ale už jsme ho označili za finální (předtím to byly tréninky), protože jinak nebudeme dělat nic jiného než famfrpálit. Začalo být fakt teplo a táborníci do toho dali 150% (dle Míry). Museli jsme udělat provizorní přístřešek proti slunci a zkrátit poločasy. I tak jeden starší „kus“ padl z vedra, tak jsme museli utkání přerušit, kvůli nepřízni počasí. Poloomdlelá tábornice, oči ve sloup ještě povídá: „Áaaleeeee, ty body ... ty body nám zůstanou ...?“ No nic, vydali jsme odpoleční svačinu a a šli zalézt do lesa, trochu zklidnit naše tělíčka. Hráli jsme si klidnější sedavé hry ve stínu a vrátili se až na večeři. Po večeři si zahrajeme čarodějnické KFC (původně McDonald, ale Ondra pracuje teď v KFC, tak jsme to přejmenovali) a pak hru košťata. Večerní bojovku jsme raději zrušili, abychom prcky nepřetěžovali. Dnes byl vůbec náročný den. Celou dobu nic (ťuk, ťuk) a dnes řada drobných úrazů (naraženiny, odřeniny, bebínka – nic váženého). Míra říkal, že má půl oddílu otloukánků. Kdo by to byl řekl, trochu tepla a hned se nám tu všichni sypou – aji Janďa (asi rýmička). A máme tu nakonec ještě jednu takovou zajímavou výměnu informací:

L (nepodstatné) dovedla T (11 let) s H (9 let). Vypadlo z nich, že H obtěžuje T (že jí dává pusinky). Vedoucí M (nepodstatné) se zeptal H: „Proč to děláš?“ H odpověděl: „Protože mě bije.“

 

8. DEN

Budíček byl dnes posunutý, protože včera se nám den díky ohni protáhl. Navíc nás přivítal ranní déšť, takže o to lépe a déle jsme si pospali. Využili jsme tedy počasí a provedli další kompletní očistu čarodějů. Při té příležitosti proběhlo tematické promítání části Harryho Pottera, které jsou podkladem pro kvízové hry. Protože je neděle, tak na oběd jsme měli řízky. Je libo kuřecí nebo vepřový? Okurčičku? Odpoledne jsme věnovali hře gamebook, kdy se oddíly pohybovali po lese ve virtuálních místnostech a proplétali se spletitou zápletkou kouzelnického tajemství. Hodně času nám taky zabral boj o bobříky. Ten probíhá průběžně a v mezičase CTH nebo oddílové činnosti si děti samostatně mohou postupně získávat bobříka míření, odvahy, zručnosti, bystrosti, zábavy, ušlechtilosti, záchrany, uzlování, mrštnosti, mlčení. Večer jsme pro velký úspěch a na žádost dětí zase opékali špekoně a splnili jsme rovněž přání uspořádat další diskotéku, v průběhu které se odehrálo dalších pár her. Pro dnešek všechno.

7. DEN

Než si napíšeme něco o dnešním dni, vrátíme se ještě ke včerejší stezce odvahy. Ondra nám popsal jeho zážitek s prasátkama. „To si tak ležím u stromu a něco kvičí. Říkám si, to dělá Kuba. Pak to bylo blíž a blíž. Tak jsem si říkal, že zavolám Kubovi (vysílačkou). Kuba řekl, že to taky slyší. Tak se tak dívám, šustí listí, praskají větve. A ony prasata, malý selata. Tak jsem vyhlížel bachyňu, ale naštěstí nebyla“. Nicméně ve vysílačce se ozvalo: „Tady selata, tady selata!“ Taky nás tam pootravovala bandička ožralé mládeže v bavoráku. Přijeli, a že stezka odvahy super, a že prý nám budou strašit děti. K odjezdu se moc neměli. Ve vysílačce se ozvalo: „Máme problém, máme problém. Musíme to zrušit, musíme to zrušit“. Nakonec to Laďa diplomaticky vyřešil dřív, než se do toho vložila rada starších. On bavorák na dně rybníka by je asi nepotěšil a o ekologických následcích ani nemluvím. Popis „problému“ s cizím autem zaslechla jedna z tábornic. Nastražila ušiska a pak to jelo (zcela vážně): „Maki, já se opravdu necítím bezpečně. Jít na stezku, kde jsou cizí lidé, ještě k tomu s autem. Co když mě náhodou unesou?“ Taky se určitě podívejte do galerie na fotku Ladě a Natky. Už dřív nám říkali, že si libují v kožených specialitkách – ale tohle jsme opravdu nečekali :-) Kdybych to potkal v lese, asi bych si sám uprdl. V noci jsme měli ještě jednu nezvanou návštěvu. Bandička z vedlejšího tábora tu včera byla poslední den, tak se rozhodli, že si z našeho tábora něco odnesou. Naštěstí jsme byli bdělí a pokus o kdovíco jsme úspěšně překazili.

Tak to by bylo ke včerejšímu zbytku dne, který jsem už nestihl popsat do online. Dnešní dopoledne bylo věnováno vymýšlení scének a her k ohni. Už teď jsme zvědaví, co si jednotlivé koleje pro nás připravily. Na oběd jsme dnes baštili fazolový gulášek a polévka byla s hráškem a rýží. Odpoledne pak na vyžádání učňů probíhal další nácvik famfrpálu. Instruktoři ale museli připravit nové „branky“, protože ty původní ve verzi 1.0 trpěly „porodními“ bolestmi, které se musely vychytat ve verzi 2.0. Druhá část odpoledne byla věnována střeleckým soutěžím. Provětrali jsme vzduchovky, luky, házeli jsme kládou i míčkem na cíl. Po večerním nástupu už jsme se přesunuli k táborovému ohni, který je nejslavnostnější akcí tábora. Děti měly připraveny scénky a hry, ale řekl bych, že na tom nebylo nic nového nebo překvapivého, co by stálo za zmínku. Na závěr dne pak Maki s Janďou předvedli svou ohnivou show a mohlo se jít do hajan.

 

6. DEN

Famfrpál. To byla hlavní akce dnešního dne. Famfrpál je kouzelnický fiktivní sport. Hraje se na létajících košťatech. První hru odehráli vedoucí, aby názorně ukázali, jak se věci mají. Ono vysvětlit pravidla tolika prckům taky není žádná jednoduchá věc. Ani Zlatonka (zlatá koule s křidélky) nemohla chybět. Původně jsme měli v plánu lehce upravenou verzi odehrát v první části dopoledne, ale nakonec byla hra tak oblíbená, že naši čarodějničtí učni chtěli pokračovat až do oběda. Na oběd jsme si dnes dali rizoto s okurkem, sýrem a kečupem a po poledním klidu jsme se vydali do Jedovnic, aby se táborníci provětrali a mohli si něco pokoupit. Jako obvykle to byly sladkosti, brambůrky a další záležitosti. Žádná vycházka ale není zadarmo. Na cestě byly připraveny nejrůznější kvízové otázky, na které museli učni naší čarodějnické školy hledat odpovědi. Bylo to moc fajne. Jinak bedlivě sledujeme předpověď počasí, a protože jsme měli strach, že by se taky mohlo stát, že nám na zítřejší velký táborový oheň bude pršet, rozhodli jsme se oheň připravit raději dneska. Důvěru dostali instruktoři a nejmladší vedoucí – žáci (Kuba, Adam, Buri). Já s Bobrem jsme poskytovali cenné rady (resp. jsme jim do toho furt brblali), aby z toho vůbec něco bylo. Stejně musím kluky pochválit. Za přispění dalších instruktorů a instruktorek se příprava ohně zdařila. Nakonec nejtěžší na celé stavbě byl ten začátek. Dostat z kluků odpověď na to, kde je východ byl trochu problém (stavba slavnostního ohně se orientuje podle světových stran). Asi jsme v táborové nauce v minulosti udělali někde chybu (kluci jsou odchovanci). Na večeři jsme si dali krupičnou kašičku, která otevřela staré „rány“. Míchači tu opět stáli proti nemíchačům. Obě strany jsou těžce znesvářené a argumentují plusy a mínusy míchání nebo nemíchání krupičné kaše. Pro ty, co jsou tu poprvé a nečetli loňské online připomenu. Do ešusu (nebo jiného nádobí) narveme krupičnou kaši, zasypeme kakaem (případně ještě cukrem), a zalijeme rozpuštěným máslíčkem. Tato pochutina se dá následně sníst buď postupným ujídáním, kdy jsou všechny složky více – méně stále oddělené (to jsou nemíchači) nebo prachsprostým smícháním (zkvedláním) obsahu do jedné šedé kaše (to dělají míchači). A teď – co je správnější a chutnější? Letos to podle hlasování vypadá jasně – nemíchači jsou ve většině. No jasně! Nikdo, kdo zná společenskou etiketu nemůže kaši míchat. Fuj. :-) :-) V průběhu večera jsme potom odehráli několik samostatných her jako pyramidy, přehazku apod., kdy si každý táborník mohl zahrát, co ho baví. V tuto chvíli (tedy když píšu tyto řádky), tak v klubovně probíhá kvízová hra a na pozadí se připravuje hrůzostrašná stezka odvahy. Budeme mít dvě verze – pro malé bez strašení a pak pro velké, které si vážně vychutnáme ... už se těším, jak Maki bude přebalovat :-) :-)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Famfrp%C3%A1l

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A1borov%C3%BD_ohe%C5%88

5. DEN

Pátý den tábora začal pracovně. Po pravidelných činnostech (budíček, rozcvička, hygienické okénko, snídaně) jsme vyrazili na pracovní misi. Páč má být pršno, řekli jsme si, že bude lepší dřevo na oheň dostat do tábora radši dřív. Práce našim učňům moc nevoní. Táhli se „jak smrad“ a ručičky – jenom si neušpinit. Nicméně nakonec se podařilo sesbírat dostatečné množství klestu a dřeva, abychom ho mohli spokojeně přesunout do tábora a těšit se na jeho další přepracování v sobotní fatru. Když už jsme byli v tom lese, tak jsme si taky nasbírali matroš na pometla. Bude se tady totiž létat na koštěti. Vyrobit takové koště, to není jen tak, ale nakonec se nám tu několik desítek kousků sešlo. Pravda, zametat se s tím nedá, ale na to polétání to myslím postačí. Taky byl dnes výborný oběd. Kuřecí vývar s kuřecím masem, nudlemi a hlavně kuře na paprice. To byla mňamka. Odpoledne ještě probíhal letecký pometlo závod s překážkami a taky jsme se fotili (to bude nádhera). Dnes jsme se taky dozvěděli, že tu máme malou ZOO. Pan „Myška“ – tak nazývají myš, která si sem chodí pro jídlo. Táborníci si našli místo, kam chodí myš (jak to našli, se mě neptejte) a nosí jí tam zbytky jídla. Následně sledují, jak tam chodí mlsat a hodnotí, kolik z nanošené stravy už slupla. To nevymyslíte. Asi nějaký stesk po domácím mazlíčku nebo co. Věřili byste, že tady přijde k duhu čepice? V srpnu? Když jsem ji večer první den vytáhl, a šupl na hlavu, tak si někteří klepali na čelo. Včera už jsem slyšel, čeče – ta čepice, to mě nikdy nenapadlo, ale to není špatnej nápad (při večerním ponocování je tu teď fakt zima). A proč jsem si na to vzpomněl. No včera večer jsme slyšeli tady od altánku hlasitý křik a smích. A protože to byl smích holčičí, tak se samozřejmě naši instruktoři utrhli z řetězu a jali se navazovat nová přátelství. Nakonec se to povedlo, protože chyběla kytára, tak byly vyžádány další posily s hudebním nadáním. No byl z toho pěkný koncert pod hvězdama. A taky nová přátelství s několika vedoucíma z druhého tábora Dlouhá loučka. A jak jsme se k tomuto zážitku dnes dostali? No holky měli co? Čepice :-)

4. DEN

Dnes to od rána vypadalo s počasím nadějně. Bylo určitě tepleji než včera a celkově se sluníčko drželo na obloze docela dost. No, žádné tropy, které jsme tu v minulosti zažili zatím nepřišly a úplně na nějaké koupání to není. Nicméně má být zase hůř, tak toho chceme využít a rozhodli jsme se alespoň malou vodní bitvu do programu zařadit. Ráno jsme vyrazili po stopách krysy Prašivky (aneb ke Třem smrkům a zpět). Byla to krásná vycházka s opékáním špekoňů. Krysu nakonec u vrby Mlátičky našli. Zamiloval se do ní miniMilda a nechtěl ji už dát z ruky. Kupodivu putovali svižně a nikdo si moc nestěžoval. Časy se asi trochu lepší. Jak jsem včera mluvil o těch mobilech, tak jsme v rámci vycházky vyzvěděli, že některým je neochota nabíjet elektroniku fuk. Přijeli totiž vybaveni už z domu. Dalším nevítaným zařízením se nově stává: powerbanka. Někteří jich mají i několik a to tak velikých, že jim snad vážně pokryjí spotřebu mobilu na celých 14 dní. To je „materiál“. Trenky to má dvoje, ale půl kufru baterek. Tady vidíte, co vlastně ty naše děti potřebují. Víte, co je tetřev? Tetřev není jen takový ptáček. Tetřev je stopa, kterou si při nauce nikdo nemohl zapamatovat. Tak si to naši čáryfuci začali kroutit na prstech a je z toho takový krásný pozdrav, který najdete na obrázku níže u tohoto článku. Tak si to schválně zkuste. Jinak jsme po návratu chvíli zevlovali a zahráli si avizovanou vodní bitvu, následně jsme protáhli všechny kouzelnické učně zdejší myčkou košťat. Takže teď jsou pěkně naondulovaní a voňaví. Třeba jim to do večera vydrží. Jelikož je dnes středa, jsme teda čistí a unavení po dlouhém pochodu, budeme už jen odpočívat u nějakého pěkného večerního kouzelnického představení v klubovně. 

3. DEN

Ráno jsme vstali. Moc se nám nechtělo. Dnes jsme vytáhli ze spacáků nějaké rampouchy. Takže informace pro rodiče. Spacák – musí být spacák, nikoliv hadra s nápisem spacák z večerky místního Chuang Junga Li. Zní to sice jako sranda, ale určitě byste sami obětovali svou peřinu pro pohodlí potomka. Teď ji musíme obětovat my :-( a rozdáme, co máme. Nicméně zdá se, že bude snad zase trochu teplo, tak mi prosím nevolejte, jak je na tom zrovna ten váš „hadrák“. Dnešní dopoledne jsme strávili učením se táborových dovedností. Musíme říct, že jsou všichni moc šikovní. Dnes nám to zabralo celé dopoledne, a to jsme to tak tak na oběd stihli. Hrstková polévka s párkem a buchtičky se šódó do nás padaly jak Rusi do zákopů. Odpoledne probíhala fyzická příprava na famfrpál. Jednomu ubrečenému stýskači nasadíme jako medicínu – BANG (karetní hra pozn. redakce). Dnes jsme hráli moc pěknou specialitku. Jmenovala se skřítkové. Spočívala v tom, že jsme vybrali od dětí po páru barevných ponožek, rozmístili je po louce a každý z kolejí musel postupně donést jeden pár. Kdo nasbírá nejrychleji nejvíc párů, vítězí v této disciplíně. Vše probíhalo skvěle, až na závěrečné třídění a navracení ponožek. Jeden z táborníků podal na místní ředitelství stížnost: „Samozřejmě, že mi někdo vzal moje ponožky.“ No tak to běž oznámit svému oddílovému vedoucímu, on to vyhlásí na společném nástupu a najdeme je. „No samozřejmě, že jsem to již oznámil svému oddílovému vedoucímu, a samozřejmě, že mi řekl, že to vyhlásí na společném nástupu. A co mi to pomůže? To k ničemu není!“ Samozřejmě, že se tomuto problému bude věnovat naše reklamační oddělení. Samozřejmě se tato krádež století musí vyšetřit. Samozřejmě. To jsou hlášky jako z filmu. Ale jinak je nám dobře. Někteří táborníci si dokonce už i vyměnili tričko. Máme pocit, že se nám začínají kazit (smrdět), tak je dnes (jestli to stihneme), ale spíš zítra musíme prohnat mycí linkou. To počasí je tady fakt začarované. Vedra z pátku kolem 30 stupňů nám vystřídaly chladné dny kolem 19 stupňů. Přes den se střídá teplo se zimou (podle toho, za který mrak slunce zaleze) a k tomu tu furt fučí jak někde na horách. No zatím žádná sláva. Aspoň to jídlo je bašta. Na večeři dnes byla Čína a už tušíme, že předsevzetí, že tu zhubneme, zase vezme za své. Právě teď pokračujeme v připraveném programu – noční Kimovka s čarodějnou tématikou. Bohužel vám musím oznámit taky jednu smutnou věc. Dnes nás předčasně a nečekaně, po dlouhém téměř dva dny trvajícím utrpení, opustil jeden z nás. Odjel kvůli těžkému stýskání, protože si naštěstí vzal svůj, dnes již téměř vybitý telefon, a na poslední chvíli si zavolal domácí pohotovost. Bohužel nám to nikdo neřekl, takže se zdejší bodyguardi chystali překazit nečekaný únos dítěte, když se nám tu z nenadání objevil někdo bez ohlášení a zamířil rovnou do jednoho ze stanů. Nakonec se ukázalo se, že se jedná o plánovanou diverzní akci na objednávku, která však s námi nebyla konzultována. A je to škoda, protože jsme se shodli, že dnes už to vypadá dobře a že to daný táborník určitě zvládne (měli jsme i horší stýskače a dnes s námi jezdí několikátý rok). Mobilní telefony jsou táborové zlo! Ostatní táborníci jsou naštěstí v pohodě, takže doufám, že to byl jediný letošní stýskač :-)

2. DEN

Takže začínáme. Noci jsou zatím trochu chladné, ale kupodivu moc zmrzlíků nebylo. Den začínáme budíčkem v půl osmé a následnou rozcvičkou s hygienickým okénkem. Ti, co s námi už jezdí dlouho, to znají, ale letos máme hodně nováčků, tak je potřeba to zmínit. Na snídani byly chleby s paštikovou pomazánkou. První celý den jsme zahájili tvorbou vlajek a štítů. Jednalo se o celooddílové akce, kdy všichni členové jednotlivých kolejí spolupracovali na celkovém výsledku týmu. V průběhu toho si nacvičovali společný pokřik. Na oběd jsme si dali zeleninovou polévku a boloňské špagety a po poledním klídku, kdy si děti můžou odfrknout nebo se věnovat vlastním aktivitám probíhala další, tentokrát už individuální, tvorba. Děti si mohly připravit vlastní kouzelné hůlky. V mezičase se hrál fotbal, pyramidy, šipky a další hry. Naši nováčci to zatím zvládají dobře. Máme jen jednoho většího „stýskače“, ale myslím, že to zvládneme (zažili jsme horší). Taky se objevilo první bolavé bříško, protože zásoby z domu ještě nejsou spotřebovány, a tak se kumuluje starý zlozvyk – kdo toho víc zbouchá naráz. A taky už nám dochází baterie v telefonech. Konečně! Každý rok jim to říkáme, neberte telefony, nedávejte telefony, ale je to marný, je to marný, je to marný. Po večerce totiž obcházíte kolem stanů (hlídkujete) a slyšíte jen tin, tin, tin (messenger), cha cha cha, tin tin ... tuc tuc .. chachacha. V horším případě si připadáte jako na letním kině. Od akčních trháků přes romantické filmy. Jiní se aktivně věnují hrám – především střílečkám s hororovým žánrem. Pak těžko uspáváte prcky vedle, kteří musí poslouchat záhrobní řev právě oživlé mumie žeroucí malé děti. Jako bychom neměli dost vyhánění škvorů, pavouků a jiného hmyzu z plynových komor řádně zrepelentovaných stanů. Takže, až ztratíte případný kontakt s vaším pokladem, tak to neznamená, že jsme ho už zakopali, ale jen se mu prostě vybil mobil. A nabíjení je v nedohlednu, nebo snad jako speciální forma odměny? :-) Jestli myslíte, že bez internetu nepřežijí, tak nebojte. Přežijí. Najíst dostanou a o své internetové frustraci si můžou povykládat s kamarádem ve stanu, takže ani psychologa nepotřebujeme. Abychom jim nový režim (bez mobilu) dávkovali bezpečně, tak jsme jim večer ještě udělali seznamovací diskotéku. Dnešní den jsme tedy úspěšně zakončili.

1. DEN

Přátelé, kamarádi, huráááááá. Mávnutí kouzelného proutku nás přeneslo do prostředí temných čar a kouzel. Pár desítek učedníků bylo přijato k náročnému výcviku, na jehož konci, možná, bude náš svět bohatší o celou řadu nových poznatků, kamarádů a zážitků.

Na úvod, jako obvykle, děkujeme za Vaši důvěru a rovněž za proviant, který má podpořit náš úporný boj. Určitě jej budeme potřebovat, neboť mise je vždy opravdu náročná.

Zatím nemám moc co psát, protože jsme tu teprve chvíli. Myslím, především učně. Lektoři se sjeli už v pátek, aby si užili trochu klidu, před bouří. Zatím je relativně klid. Trochu chladno, řekl bych, ale stále je to lepší než včera, kdy se nám pomalu kouřilo od huby. Doufám, že jste táborníky vybavili teplými spacáky.

Zatím si nikdo nestýská. Řada táborníků je tu s námi poprvé, nebo jsou poprvé na nějakém táboře. O to odpovědnější byla naše příprava. Doufám, že se tu bude všem líbit.

Přebírání dětí proběhlo celkem v pohodě, až na jeden malý vší zádrhel, který se však podařilo poměrně rychle a hlavně kvalitně vyřešit. Ještě, že tu mám bdělou Janďu. Včera nás tu navštívil pan ježek, a duo hravých veveřiček, tak doufám, že nám nebudou v noci budit děti.

Dnešek jsme věnovali především představování se a objevování tajů základny a přilehlého okolí. Některé „firmy“ už známe, ale jak jsem říkal, řada kouzelníků je poprvé. O to úsměvnější představování to bylo. Máme tu lyžaře, skejtaře, cyklisty, artisty, karatisty i judisty a kdo ví, co ještě dalšího. Rozdali jsme zpěvníčky a zazpívali si letité a stále ty samé songy, ze kterých už některým z nás leze hlava kolem. K tradičním kytarám letos přibyla jedna elektroakustika, dvě ukulele a jedny klávesy. Vypadá to na zajímavou kombinaci. Je neuvěřitelné, kolik dospěláků se díky táborům dalo na muziku ;-)

Skutečným hitem se ale letos zatím stal stolní fotbálek, který letos přebral prim a tradiční hru BANG odstrčil ne na druhou, ale tak na šestou kolej. Zatím trénují dospěláci, ale předhodíme to i našim malým kouzelníkům.

Ale zpět k programu. Představování skončilo už za tmy, takže nic dalšího jsme neřešili a poslali děti na závěrečný čtyřboj: vyčistit zuby, vyčůrat, pomodlit a spát. Už se těšíme na zítřejší den.