VOLNĚ PŘEVEDENO Z PŮVODNÍHO WEBU!

 

 

14. den - tak zase za rok

        Tábor skončil, :-( a tak jsem svou táborovou píšťalku z krku zase na rok pověsil na hřebík. A jako každý rok, je čas na celkovou rekapitulaci. Tak jdeme na to:

CTH (aneb celotáborová hra) - autory hry byli opět Kepa a Bobr. Proč totiž měnit osvědčené, že? Oba naši programoví vědoucí dali CTHčku všechno, co mělo mít. Díky kluci, bylo to bezva! Poklad jsme nakonec dostali všichni, takže se dá říct, že vše dobře dopadlo.

Počasí - vedro, vedro, vedro? Tak teď vlastně nevím, jestli si mám stěžovat nebo se radovat. Faktem je, že vedra nad 30 stupňů už rozhodně nejsou příjemná. Na druhou stranu jsme prožili minimálně dvě bouřky, které svou táborovou romantikou jistě všechny potěšily. Kdyby byl ještě "funkční" rybník Olšovec, tak by k dokonalosti chybělo opravdu málo. Ale bohužel.

Základna - stará dobrá klasika v Jedovnicích. Splachovací záchody uvítají především dámy, velkou louku vedle zase kluci (fotbal). Celkově není moc co napsat, protože to tady už prostě známe.

Děti - a jsme u nich. U těch, kolem kterých se celý tábor točí. Někteří táborníci si "stěžovali", že ne všechny děti jsou natolik pilné, aby pomohly oddílu k vítězství. Že je to nespravedlivé a mrzí je to. Mě by taky mrzelo, kdybych CTH nevyhrál. Ale takový už je život. Snad každá skupina dětí má mezi sebou nadšené tahouny, inteligenty, prudiče i zašíváky :-) A celý oddílový mix individuálních povah dělá ty tábory tak krásné. Celkově mě děti potěšily tím, že moc pěkně zpívaly a ušlapaly i pár pěkných štrek. Na druhou stranu někteří starší jsou sprostí "jako dlaždiči". Ale tak je to všude. Celkově se nám sešla dobrá parta se spoustou nových tváří, na kterých, jak doufám, budeme stavět příští rok.

Instruktoři - letos byl jen jeden. Mira. Snažil se a patří mu dík za odvedenou práci, především pak za ranní nakupování pečiva. Tím, že nemáme dost kvalitních odchovanců na instruktorské pozice, musíme to nahradit posílením v dospělácké části. Letos se nám ale zase nějaký ten instruktor rýsuje, tak uvidíme příští rok, jestli se osvědčí ...

Kuchaři - Tom s Michalem váleli. Šunky! Nééé ... v kuchyni je práce vždycky dost. Myslím, že jsme děti letos víc rozmazlovali a tak doufám, že dobré jídlo v dostatečném množství všem chutnalo. Největším jedlíkem byla Anetka, která ač drobounká slečna, neustále měla hlad. Na druhou stranu byla velmi skromná, rohlík vždy odmítla namazat a stačil ji "suchý". No mě by se to lepilo na patro :-)

Dospěláci - letos jsme to měli takové divočejší. Alena nám v den nástupu oznámila, že nepojede a Zuzanka zase mohla jen na týden. Chjo. Ještě že nám přišla na pomoc Míša (zdravuška). Jezdila s námi na tábory jako dítě a teď tu velela v oblasti zdravotnictví. A byla dost rázná. Někdy jsem se i já bál. Naše holky Ren a Šárka se taky letos nemohly zúčastnit, ale přijely se alespoň podívat. Melman a Máslo (Lucka a Jana) byly letos poprvé vedoucí. Nějaké chybky by se sice našly, ale celkově to pěkně odsýpalo a holky jsou jistě bohatší o řadu nových zkušeností. Celkově se vše nakonec zmáklo. Ještě týden budeme mít sice silný spánkový deficit, ale nakonec se s tím popereme. Za tu námahu nám to stálo. Díky všem za skvělou práci a dobrou náladu.

Hlavas - já už jinej nebudu. Ale Tom říkal, že letos zase nějak míň prudím a že to bude muset vzít za mě.

        Takže tábor je za námi. Jako každý rok jsme tu měli pár počůraných, pokakaných, oteklých, napuchlých, pracovitých, líných, chytrých, zavšivených, ulhaných, hlasitých, tichých ......... ..... ... .....  dětí. A ti všichni byli super. Vytvořili jsme bezva táborový kolektiv a vydrželi spolu v naprosté většině celých 14 dní. Zajímavé bylo, že za celý tábor jsme odlovili pouze jedno klíště. Jinak nic. Opět nás přepadly vši, se kterými jsme bojovali, doufám, že úspěšně. Pokud je vaše dítko jedno z těch "postižených", tak doufám, že už vyčešete pouze nějaké zbytkové mrtvolky. Všem těm co při odjezdu plakali, děkujeme za upřímné slzy, které nás těší, protože to znamená, že tábor byl dobrý. Pokud by se nějaké dítko doma svěřilo, že se mu něco nelíbí, dejte nám prosím vědět. Pokud to bude možné, rádi upravíme a připravíme program tak, aby to příště bylo lepší (jestli to teda jde :-)) Na závěr bych chtěl poděkovat všem sponzorům. I když sponzor není to správné slovo. Raději napíšu - všem přátelům tábora. Ať už firmám nebo jednotlivcům z řad rodičů a přátel. Každá drobnost, kterou jste nám pro děti přivezli jim byla nějakou formou odevzdána, ušetřila táborový rozpočet a umožnila mimo jiné krásný autobusový výlet. Děkujeme lízátkovému tatínkovi, melounovým rodičům, bramborářům, všem domácím zelinářům, obchoďákům se sladkostmi a vůbec všem, co nějak přispěli, i když nemuseli. Moc si toho vážíme. Rodičům - tedy vám, děkuji za důvěru, se kterou jste nám své ratolesti svěřili. Už teď se těšíme na další tábor, který pravděpodobně bude opět na TZ Rakovan Jedovnice, ale v termínu 10. 8. - 23. 8. 2014.

        A na závěr. Děkujeme dětem za všechnu radost, kterou jsme si vzájemně dali. :-*

        Za všechny dospěláky se loučí: Mild@

1. oddíl s vedoucími Melmanem (Lucka) a Máslem (Jana)

2. oddíl s vedoucím Hášou a instruktorem Mirou

3. oddíl se Zuzankou a Gabkou

Dospěláci zleva: Míša (zdravuš); Lucka (Melman); Tomík (kuchta); Jana (Máslo); Honza (stařík Bobr); Zuzanka; Martin (Kepa);  Gabka (Rozárka); Mild@; Michal (kuchta); Háša; Mira

All stars ...

Na závěr ještě pohled od Zuzanky, která nám v neděli po velkém ohni z tábora odjela a který jsem vám zapomněl přečíst.

A ještě čelní strana :-)

13. den - závěrečná - den stresu

        Poslední celý den tábora. :-( Den stresu! Stresu proto, že zjistíme, co všechno je ještě třeba vyhodnotit a udělat a nestíháme. Ráno po snídani nakonec přijeli dlouho očekávaní dobrovolní hasiči z Jedovnic. A hned šlo vidět, že jsou to odborníci na svých místech, kteří s ukázkami pro děti mají své zkušenosti. Poutavým vyprávěním dokázali zaujmout všechny táborníky. Ukázali nám jejich techniku a hodně podrobně vysvětlili jednotlivé vybavení výjezdových vozů. Děti si mohly na vlastní oči a ruce prohlédnout a potěžkat většinu z hasičského technického vybavení. Největší atrakce však byla pěna, kterou nám tu hasiči udělali. Děti byly jak smyslů zbavené. Jen se podívejte na fotky. To snad není pravda, jak se v tom válí. Nakonec jsme pěnotvornou proudnici odpojili a nasadila se zpátky proudnice klasická kombinovaná. Každý táborník si z ní mohl vyzkoušet "hasit". A hasili se všichni pěkně navzájem, což vzhledem k nutnosti smýt pěnu nikomu ani nevadilo. Pěkně jsme se zchladili. I já jsem si nakonec hadici půjčil, což Bobr okamžitě správně vyhodnotil a stáhl se mimo její dosah, což ostatní dospěláci bohužel neudělali. Tak jsem je trochu pokropil taky. Takže moc díky dobrovolným hasičům z Jedovnic. Díky vám jsme zažili moc pěkné dopoledne. Děti jsme samozřejmě následně nahnali ještě do sprch, aby se pořádně vydrhly. Zítra vám je snad vrátíme aspoň troch čisté. Doufám.

        Jako poslední oběd jsme dětem udělali smažák. Tedy smažený sýr s bramborem. Tatarskou omáčku jsme vynechali, neboť je to jistě riziková skupina "A" a tomu se na táboře raději vyhneme. Po obědě proběhl "zlatý hřeb tábora" - tedy soutěž o MISS a MISSÁKA tábora. Zúčastnili se dobrovolně všichni táborníci a můžu říct, že ač jsme za ty roky táborů viděli hodně, to co předvedli starší kluci, to tu ještě nebylo. Radši to tu nebudu ani popisovat, protože nemám slov a ani by se to sem nehodilo - prostě děsná show a všichni jsme se opravdu za břicha popadali. MISS se nakonec stala letos Anička a MISSÁK je Kuba. To jsem teda nečekal, neboť oba jsou z mně blízkého, hasičského rodu. Akorát MISS byla o hlavu větší, což sice nevadí, ale při slavnostním tanečku na karnevalu to vypadalo vesele :-)

        Na večeři jsme "dojížděli" co dům dal. Chleba s máslem, sypaný strouhaným sýrem, papričky a další pochutiny. Po té následovalo "porcování medvěda" neboli výměna "penízu průkazného" za "poklad". Poklad v podobě tun sladkostí a nějakých těch věcných darů všechny značně potěšil. Nás potěší míň, když se tím přecpou a poblinkají nám jako obvykle stany. Ale tak třeba budou letos zodpovědnější.

        Teď už probíhá závěrečný karneval, který jsme s Kepou uváděli v maskách jako kohoutek a slepička. Doufám, že jsme děti svým výstupem pobavili. Teď už se jen kalí a kalí. Necháme to jet co to půjde, ale pak do hajan, protože ráno nás čeká brzký budíček, úklid a loučení. Bohužel :-( Zítra večer ještě pošlu na web jako obvykle poslední shrnutí tábora a tím letošní tábor definitivně zakončíme. :-( Už teď je nám teskno ...

Poutavé vyprávění ...

"Dobráci" z Jedovnic v akci ...

Praktická ukázka záchranných prostředků ...

Hasíme ...

Největší atrakce dneška ... děti řádily jak smyslů zbavené ...

Pěnu je potřeba dostat dolů ...

A oplachujeme ...

Děkujeme hasičům ...

Rozhovor s adepty na MISS ...

MISSák tábora ...

MISS tábora ...

Porcování medvěda ...

Kohoutek a slepička v akci ...

Krásná včelička ...

Globální masky ...

12. den - konečná s CTH

        Dnešní den je "zasvěcen" konci CTH. Dnes si děti půjdou v rámci odpoledne pro "peníz průkazný", na jehož základě dostanou následně svůj zasloužený poklad. Snídaně byla dnes zase sladká. Vánočka s marmeládou a kakao. Poslední dobou chtějí dětičky místo kakaa obyčejné studené mlíčko. Hm ... to je mi novinka. Ale tak proč ne. Hlavně že jim chutná.

        Dopoledne proběhla tradiční soutěž o Zlatého slavíka tábora. Ideální bylo soutěžit jako jednotlivec, ale skupinky (většinou dva táborníci) byly povoleny. Nicméně skupinka už má za spolupráci bodíky dolů. To už by musel byt extra duet, aby to stačilo na vítězství. Některá vystoupení byla opravdu pěkná. "Smažák" s Laďou svým zpíváním a především tanečním vystoupením skutečně pobavili široké okolí, a proto byli zaslouženě vyhlášeni ve speciální kategorii - zpívající bavič tábora. Slavíkem letošního roku je Adam a slavicí Nikolka.

        Po obědě - šunkafleky s rajčátkovým salátkem - děti vyluštily poslední část šifry a následně vyrazily někam na Rudické propadání, aby nalezly peníz průkazný, který jim umožní vyzvednout táborový poklad. O jejich cestě mám jen kusé informace, které nestojí za řeč. Že se prý oddíláři zase pěkně zasmáli.

        Po náročném putování jsme zařadili na večer zpívání u táboráku, a protože tu jsou ještě nějaké špekáčky, šup s nimi mezi děti. Takže jsme si pěkně zahráli, zazpívali a najedli se. Děti stále otravují s bludičkami. Tato brutální, a pro vedoucí většinou fatální hra, je děsně baví. Vedoucí už méně. Ale tak, proč si nezablbnout. Vedoucí (bludičky) vyrazili s baterkami na vedlejší louku. Děti bez baterek mají za úkol bludičku, která běhá po louce potmě, chytit. Občas se dětem ukáže tak, že krátce zasvítí. Nedovedete si představit, jak to vypadá, když se na vás vrhne celý oddíl. Často bývají potrhaná trička, pásky, urvané hodinky, náramky ... prostě všechno, co si před hrou zapomenete odložit. Protože jsem taky bludička a ještě k tomu ta nejstrašnější, tak bohužel nemám z této akce fotky. Ale příště zajistím nějakého fotografa.

        Letos jsem se ani nezmínil o hlídkách, které zapisují do strážní knihy průběh hlídky. Vtipné hlášky nás vždy rozesmály, tak jsme se rozhodli založit stejný systém i tady. Bohužel (bohudík) však máme letos malé děti a tak prvotní nadšení z hlídek končí při prvním pokusu vzbudit další hlídku. Starší chtějí "hlídat" spíš proto, aby ponocovali a dělali "bordel". Mladší zase nevzbudíte. Představte si, že přijdete pro dítě do stanu, vzbudíte ho na hlídku, posadíte na postel ať se obuje a vyrazí. Za 5 minut se vrátíte, protože stále nejde a najdete ho ve stejné poloze, jako jste ho posadili, akorát zcela "vytuhlého" :-) Takže bohužel, hlídky se letos neujaly a tak přicházíme o spoustu vtipných hlášek. Ještě že si je občas poslechneme přes den ...

Z hlášek:

Kepa: Pavlínko, proč mě koušeš?
Pavlínka: Já jsem hovado a saju ti krev!
Natálka: Já chci být taky hovado.

    

Zpívám rád, a je to na mě doufám znát ...

Předávání cen ... Táborový slavík 2013 ..

Ocenění zpěváci letošního tábora ...

Krátíme si dlouhou chvíli dopoledním tancováním ...

Takové dopolední tancování ...

Dva naparující se kohouti v jednom kurníku ...

Od posledně zbyly špekoně ... tak pro zájemce ... opékání a zpívání u táboráku ... trochu pohody po náročném putování ...

11. den - jeskyně, propast a koupák

        Huráááá .... Dnešní den jsme měli celodenní výlet. Díky letošnímu sponzorovi (CORA Management s. r. o.) jsme ho mohli udělat opravdu luxusní. Aby si to děti maximálně užily, tak i když si to nezaslouží, objednali jsme autobus. Pan Ing. Pernica z Kotvrdovic si pro nás přijel až do tábora. Předtím ale dětičky dostaly výletový balíček. Ano přesně ten, který jsem dostával i já za svých mladých tábornických let. To je taková táborová klasika :-) Já jsem jako předvoj a doprovodné vozidlo jel předem, abych zajistil lístky do Punkevní jeskyně. Tu jsme nevybrali náhodou. Punkevka se bude na rok uzavírat (rekonstrukce), takže letos je ještě poslední možnost si ji prohlédnout. Navíc je jedinečné spojením jeskyně, propasti a lodiček na Punkvě. Vše fungovalo jako po drátku. Časově jsme všechno zvládli tak, jak jsme si naplánovali. Jeskyně nezklamala. Byl to opravdu zážitek. Zvláště pro dospěláky, kteří tu byli naposledy na základní škole. Šlo vidět, že děti to moc baví, protože byly v klidu a nezlobily. Samozřejmě utratily hafo svých penízků za blbosti v místním vetešnictví, ale byly spokojení.

        Z Punkevní jeskyně jsme se vydali pěšky na kopeček, kde nás čekala Macocha. Na Punkevce jsme ji viděli zespodu, nyní jsme se mohli juknout z hora. Paráááda. Hlavně, že na Macoše už čekal autobus. Výlet zde totiž nekončil. Pokračujeme dál. Aquapark Blansko už na nás čeká. Po rybníce, kde jsme plavali doposud to byla příjemná změna. Skluzavky, "žrací" stánky (jak se zde lidově říká) a průhledná voda. To je parádička. Až na to množství lidí, kterých bylo v dnešních vedrech opravdu hodně. Uhlídat tu naši smečku bylo docela náročné, ale naštěstí se nám nikdo neutopil. I já jsem si musel vyzkoušet nějakou tu skluzavku a není to věru špatné :-)

        Špatné ovšem je, že "žrací" stánky byly vystaveny útoku naší smečky. Ledňáky, párky v rohlíku a hranolky. Michal si pro jistotu koupil hranolky dvoje. Prý je má rád! Fuj. Jsem zvědav, jak budou jíst večeři, kterou Tom s Kepem pečlivě pečou. Po náročném dni bude totiž pečené kuře s rýží a oblíbený okurkový salátek. Takhle si je tu rozmazlujeme! Nicméně když jsme se dostatečně vyblbli, přesunuli jsme se na zdejší autobusové nádraží, odkud jsme dětičky opět BUSem převezli zpátky do Jedovnic. Vydařený výlet.

        Po véči, ze které mimochodem nezůstalo nic ani pro vedoucí, jsme si ještě zahráli jednu část CTH, kterou je nutné zvládnout před zítřejší cestou za pokladem. Teď už hra doběhla a je klid. Prožili jsme opravdu moc hezký den a děti jsou dle jejich slov nadmíru spokojeni. Hlavně, že nemusely chodit pěšky.

Z hlášek:

Kepa: Pavlínko, proč mě furt biješ?
Pavlínka: Kepo, to je z lásky!

Táborník: Bobře, já budu plakat!
Bobr: Aspoň míň vyčůráš!

Anička: Jdu si zahrát kýblovanou.
Táborník: Joooo .... tak na tebe si rád skočím.

Mild@: Hele, Bobře ... pojď se mnou na skluzavku ... 
Bobr: Já jsem na to už starej ... 
Mild@: Nekecej ... jdeme ... (a šel)
Mild@ (v půlce fronty, na schodech ke skluzavce a řvoucí na celé kolo): Haloooo ... lidi ... podívejte na toho starýho dědka ... co leze dětem na skluzavku ...

Ranní romantika při cestě do jeskyně ...

Laďo ... co čučíš ... ?

Dóm ...

To jsou macci ...

Naloďujeme se ...

A připlouváme ... dospěláci mají z lodiček největší radost ...

Divoká řeka, bo co to je ...

Řádíme ve vodě ...

Taky jsem si zkusil tu skluzavku ... a není to věru špatný ...

Když ne ve vodě, tak na prolízačkách ...

Hranolky? Rovnou dvoje ...

Zlobivé táborníky zahrabeme ...

10. den - olympijský den

        Po včerejším veselém "Tweetys day" jsme dnes pokračovali v táborových radovánkách. Po vymazlené snídani byla vyhlášena táborová olympiáda. Střelba ze vzduchovky, luku, foukačky, člunkový běh, výdrž ve visu, skákání přes švihadlo a skok do dálky. Táborníci podávali neuvěřitelné výkony. Překonávali světové táborové rekordy a spousta z nich hodně příjemně překvapila.

        Na oběd jsme dnes podávali čočku na kyselo, vajíčko a čerstvý chlebík. No zpětně vám můžu říct, že to byla docela odvaha a mám pocit, že nám dnes tábor odletí, protože tu všichni prdíme jak draci. Aby se nám čočka v bříšku trochu promíchala, tak jsme po odpoledním klidu vyhlásili kýblovanou. To jsou takové táborové rugby. Dva kýble, dva "manšafty", úkolem je umístit míč do kýble protějšímu týmu. Kolem kýblu je však metrová zóna se zákazem vstupu, a když má hráč míč, nesmí se hýbat. Hra je tzv. "Full Contact", takže ji hrajeme pouze s většími dětmi. I tak je to řežba.

        Odpoledne k nám měli přijet dobrovolní hasiči z Jedovnic, aby nám ukázali svoje hasičské vybavení a nechali nás si vyzkoušet trochu té hasičiny. Všichni jsme se na to moc těšili. Bohužel se stala nepříjemná věc a kluci museli vyjet na opravdový zásah. Ten má samozřejmě přednost před jakýmikoliv ukázkami, takže jsme utřeli nos a museli zvolit alternativní program. Protože bylo v plánu, že nás hasiči trochu osvěží, rozhodli jsme se naplnit pár balónků vodou a zorganizovat vodní soutěže a bitvu. Po akci jsme byli všichni pěkně mokří, takže účel hra splnila na jedničku.

        Bobříkův táborový obchod už se nám pod náporem nakupujících pomalu vyprazdňuje. Všichni soutěží a pracují pro táborové platidlo - zlatý. Ten je odměnou pro soutěžící a aktivní děti. Můžou si pak za něj sami v obchůdku vybrat svou odměnu.

        Na večeři jsme uvařili, i přes svou jednoduchost, oblíbenou "chálku". Těstoviny s cukrem, mákem a máslem. No a to jste měli vidět, co se dělo. Taková prkotina a kolik to udělá radosti. Já bych si dal raději pořádný kus masa, ale musel jsem držet "basu" a dát si ty těstoviny taky. Brrr ..., co jim na tom tak chutná?

        Dneškem zavádíme nový režim. Někteří vtipálkové nebo táborníci mají ve zvyku obmotávat záchodové mísy záchodovým papírem. Ten tak denně mizí v rolích. Přes domluvy a zákazy se tak děje neustále a tak zdravušce došla trpělivost. Zabavila záchodový papír a vydává ho na požádání. Možná trochu drsné, ale komu není rady, tomu není pomoci. Ach jo ...

        Večerní program je věnován stezce odvahy. První jdou mladší táborníci. Starším borcům jsme jako tradičně pustili před stezkou takový menší horor. První dvě tábornice vzdaly film i stezku už po 15 minutách. :-) :-) hi hi. Teď se z lesa ozývá děsivý řev a já si to musím jít pořádně poslechnout :-)

Melounová svačinka ... Kepa řídí vydávání, protože jinak se o to vždycky "pobijou" ...

Foukačka na originální terč ... (improvizace nutná) ...

Výdrž ve visu ...

Na vzduchovku je vždycky pořadník :-)

Kýblovaná řežba ...

Může si tu člověk v klidu sníst pribiňáčka ...?  Nemůže! Furt po nás něco chtějí a neštítí se vám vylézt až k uchu ...

Oblíbené vodní hrátky ...

Sestava Zombie na stezku odvahy ...

A ještě malý detail ...

9. den - Tweetys day

        Ráno bylo dnes moooc hezké. Po včerejší bouřce, která tentokrát proběhla bez jakýchkoliv ztrát, jsme měli louku v táboře plnou žabiček. Paráááda atrakce pro děti. Podívejte na fotky. Jinak jsme si na dnešní den připravili specialitu. Tweetys Day. Na ranním nástupu jsme rozdali dětem po vajíčku. To je jejich Tweety. Pravidla jsou jasná. Tweety musí být neustále u svého majitele. Za každých okolností. Majitel se o Tweety stará dle potřeb a vyhlášených stavů (stavy hlásí vedoucí). Tweety se smí odložit do jeslí pouze u společných her nebo na výzvu vedoucích. Jesle musí vždy někdo hlídat a starat se o ně. Tweety si každý může upravit - namalovat oči, přilepit vlásky apod. Hra začíná hned po nástupu. Děti vyrazily do klubovny, aby si svá vejce uzpůsobily a připravily si na ně ochranné schránky (tedy ten kdo se o Tweety bojí). Zároveň dospěláci se smíchem uzavřeli sázky, kolik Tweety vydrží do večeře.

        Jelikož bylo dnes zase hodně teplo a dlouho jsme nebyli u vody, rozhodli jsme se, že půjdeme zase na bahňák do Rudice, kde se nám naposledy hodně líbilo. Tweety jdou samozřejmě s námi :-) Oběd jsme opět dovezli dětem k vodě a spolu s Bobrem jsme jej na místě také nandávali. Vepřová "Čína" se ujala a někteří si mnohokrát přišli přidat. Vodní dovádění probíhalo stejně jako naposled, takže ho ani moc komentovat nebudu, neboť jsem po čas vodních hrátek sháněl nějaké lepší připojení k internetu, abychom mohli zase nechat vyvolat nějaké památeční fotky pro děti. Na stávajícím připojením v táboře bohužel tolik dat neodešlu.

        No ještě před tím, než se k vodě vyrazilo, měli jsme první úmrtí - vraždu Tweety. Ihned jsme označili místo činu, protože u každého mrtvého Tweety bude provedeno vyšetřování, které objasní příčinu úmrtí a zároveň se u každého sejdeme a budeme držet minutu ticha. Do odchodu z tábora umřeli ještě další 2 kousky. U koupáku je teplo. Každý musí Tweety chránit před sluncem - tj. udržovat ho ve stínu a namazat opalovacím krémem - nejlépe alespoň s faktorem 15 :-) Tweety má rád vodu a jelikož je teplo, chce se taky vykoupat. Než jsme se od vody vrátili - umřelo dalších pár vajíček :-)

        Po večeři proběhla odveta ve fotbalu. Skupina vedoucích opět vyhrála a dokázala tak, že poslední výhra nebyla jen náhodná. Zároveň s tím Miška oběhla stany a zavelela na "letecký den". Pro ty, kdo jsou na našem táboře poprvé, to byla novinka, proto jsme svolali všechny děti a názorně ukázali, o co se jedná. Bordel ve stanu, který nezná mezí znamená, že všechno putuje ze stanu ven na jednu hromadu, aby si to následně hříšníci zase pěkně do stanu vrátili. Tentokrát ale roztříděné na čisté a špinavé prádlo, všechno poskládané a srovnané. Opět jsme se nestačili divit, co všechno jsme našli a kde. Ručník mezi čistými věcmi tak černý, že kdosi z dětí prohlásilo: "Tím se utírá voda a né pr ... ". (No a hned to měl za 20 kliků). Taky jsme našli bezva ponožky. Až se divím, že to Kepa vzal do ruky bez rukavic. TIS (táborová informační služba - jeden aktivní táborník) opět nezklamal. Haló, haló ... pojďte se ještě podívat, co mají za stanem. No tam byla další tuna "bordelu". Fuj! Kentus hadra. Takže si to kluci pěkně nacvičili. Pro příště snad budou vědět.

        Večer proběhl soud a konečné vyhodnocení Tweety dne. Z 30ti rozdaných vajíček se "ve zdraví" dožilo pouhých 15. Soudce Bobr s porotou. Žalobce Milda. Obhajoba samostatná. Předkládaly se důkazy a předváděli svědci. Řešilo se kdo, kdy, kde a jak "zabil" své Tweety. Někdy to byla vražda z nedbalosti, někdy nešťastná náhoda, jindy úkladná vražda. Opavdu jsme se zasmáli - nejlepší hlášky uvádím dole. Opět nezklamal TIS, který ví opravdu všechno. Ví přesně kdo a kde co zabil, komu co udělal, takže byl důležitým svědkem u většiny kauz. Soud se sice trochu protáhl, ale nakonec všichni dostali zasloužené tresty. Nejzajímavější trest dostali dva naši táborníci - ona a on. On jí Tweety svou nešikovností rozbil. Ona pak dostala jeho Tweety jako náhradu. Vyšetřování prokázalo následující:

Soud: Proč jsi jí ho rozbil?
On: Nešťastná náhoda
Ona: Rozbil mi ho schválně!
On: Ona si vzala moje!
Ona: No a co.
Soud: Jak vzala?
On: No jak jsem jí ho rozbil, tak jsem zdrhal. Ona mě naháněla a když jsem nevěděl co dál, tak jsem po ní to svoje Tweety švihl. Ona se vyhnula a vejce skončilo v trávě aniž by se rozbilo. Ona ho sebrala a už mi ho nevrátila.
Rozhodnutí soudu - trest: Zítra dostáváte zbývající Tweety do společné péče a to tak, že budete k sobě svázaní na dobu, která bude upřesněna. Povoleno je se rozvázat pouze pro fyzické potřeby těla, případně ducha (tedy na záchod). Tweety vždy budete mít u sebe.

Z dalších dnešních perel:

Soud: Chcete říct, že máte zavražděné Tweety ještě v kapse?
Obžalovaný: Ne, v kapse již mám pouze jeho vnitřnosti!

Táborník: Já bych si chtěl to Tweety nechat přes noc. Můžu? Prosíííím. Já si na něj sednu a do rána ho vysedím. Budu u toho dělat kokokodááááák, kokokodáááák.

Obžaloba: Vy jste Tweety rozsedl?
Obhajoba (Jakub): Ne, rozsedli ho jeho kamarádi.
Kamarádi (1x chlapec, 2x dívka): My ne. 
TIS: Byli tam všichni.
Soud: Tak kdo ho rozsedl?
Kamarádi: Ten první kamarád. Ten druhý kamarád - ne ten třetí kamarád to byl.
Soud: Hm ... ukažte zadky! :-)
Obhajoba (Jakub): Můžu se na ty zadky podívat z blízka?

Tom: Míro, nechceš si to tričko taky převlíct?
Mira: Ne, já mám dvě stejný!
Tom: Míro - já cítím, že nemáš!
Mira: Tak já si ho přeperu, no.

Ranní probuzení, plné žabiček ...

Bobrův obchůdek ... (děti nakupují za dolárky, co dostávají v soutěžích) ..

Místo činu - první vražda ... první mrtvý Tweety ..

Opět krmíme dravou zvěř ... přímo u rybníka ...

A zase se koupeme ...

A rochníme ...

Letecký den ...

Soud ... prokazujeme důkazy ...

Kuba se obhajuje ...

       

8. den - melounový

        Sakra! TIS si v obchůdku u Bobra pořídil i fotoaparát. Jeho informace tím získají na kvalitě. :-)

        Vážení rodiče, děkujeme vřele za vaše sponzorské dary. Už se nám tu nakupilo více než 12 melounů, takže jsme se rozhodli zvýšit denní dávky několikanásobně. V tomhle vedru se to prostě hodí. "Buráci" dovezli buchty a děti se následně mohly utlouct. Moooc dobrý. A copak se dneska událo?

        Předně jsme posunuli budíček kvůli včerejšímu slavnostnímu ohni, který protáhl večerku. To znamená pozdější snídani a trochu méně času na dopolední řádění. To bylo věnováno lovu bobříků, který je v plném proudu. Hned na ranním nástupu jsme dětem vyhlásili "hada". Vše co mají na sobě (kromě spodního prádla) můžou použít a svázáním dosáhnout co nejdelšího hada. Doplňkově jsme zařadili do programu také střelecký nácvik - střelba z luku, vzduchovky, praku, šipek a pak letošní novinka - střelba z foukačky (jestli se to dá nazvat střelbou).

        Na oběd byly dnes řízky s okurkovým salátem. Jistí jedinci si dávali jednu bramboru na jeden řízek, což se následně projevilo za hodinu, když dotyčný přišel, že má hlad. Očekával další řízek, nicméně dostal chleba a šel. O další už se nehlásil, tak asi chleba nenaplnil jeho touhy. No co už.

        Odpolední část programu byla věnována svátku slunce. Tradiční sportovní disciplíny jako tanec na kůlu, hod kládou, chůdy a šipky byly doplněny podvodní píšťalkou. U té se zastavím. Podvodní píšťalka je taková ošklivá hra, která díky své ošklivosti je zásadně dobrovolná. Spočívá v tom, že vezmete větší kastrol z kuchyně, naplníte ho vodou a hodíte do něj píšťalku. Úkolem je bez pomoci rukou píšťalku vylovit a písknout. V podstatě musíte dát ruce za záda, ponořit hlavu do kastrolu a šmátrat tak dlouho, až píšťalku uchopíte do pusy. Následně vytáhnete hlavu z vody, píšťalku musíte v puse patřičně otočit a písknout. Zdánlivě jednoduchý úkol, ale zkuste si to doma :-) Voda se musí často měnit, protože je buď poslintaná nebo výjimečně si do ní někdo i ublinkne. Vzhledem k povaze hry ještě jednou upozorňuji, že hra je zásadně dobrovolná a těší se neobvyklé popularitě. Někteří se u ní rozbrečí, naopak jiní zase do úmoru a neúnavně bojují, někdy i několik minut. Taková Verunka píšťalku vytáhla asi 10x, ale vždy jí spadla zpět při pokusu ji v puse otočit a písknout. Nakonec se jí to povedlo.

        Další velmi pěknou hru pískl Kepa před večeří. Molekuly musí být vždy minimálně dvě a vždy spojené. Pak se zavelí různé kombinace dotyků se zemí - např. že se země dotýká jedna ruka a jedna noha (ze dvojice). Pak se molekuly spojí a jsou čtyři. Dotýkají se země třeba dva zadky, jedna ruka a tři nohy (a stále platí, že se musí dotýkat všichni vzájemně). Pak se molekuly dělají v osmi. A to už jsou extra kreace. Jen se mrkněte do fotek.

        Na véču byly špekáčky a po nich zase diskotéka, o kterou prosí už od té poslední. Jelikož se tu přehnala pěkná bouřka, pršelo a blýskalo se, považovali jsme pro všechny za bezpečnější se přesunout do pevné budovy. Kalilo se opravdu betelně a stejně betelně se za okny blýskalo a fučelo. S dospěláky jsme si sedli ven na velín a sledovali tu "nádheru".

        Po diskotéce jsme našli za květináčem jednoho ježka (špekáček z večeře). Asi si ho sem někdo "ulil" na pozděj.

        Na táboře koluje hláška: "Slibuješ jako Bobr!" (reakce na neustálé sliby Bobra, že už otevře obchůdek - "zítra ráno už opravdu", "děcka, dnes už to nestihneme, ale zítra opravdu" ... opravdu ... opravdu).

Z dalších hlášek:

TIS: Jak bys zabil medvěda?
Ondra: Vzal bych mačetu a usekl bych mu hlavu.
TIS: Kde bys vzal v lese mačetu? Já bych ho zapíchl oštěpem.
Ondra: Ne já bych si vzal sniperovku a střelil bych ho do srdce.
TIS (naštvaně): Bys na něj mířil sniperovkou a zezadu by tě dostal vlk.

Nedívej se do toho ohně! Když se díváš do ohně, tak se ti začne chtít čůrat.

Když vidím dva blesky zaráz, můžu si něco přát?

Kdo má nejdelšího hada ...

Lovení píšťalky ...

Kačka vrhá kládu ...

Chůdy ...

Střelba ze vzduchovky ...

Foukačka sklidila úspěch ...

Hra v draky ... (kradli si ocasy) ...

Molekuly - co dvojice - to jiná taktika ...

Molekuly :-)

Kepa připravil malý oheň na opékání ...

Opékání špekoňů ...

Pařba of discoteque ...

Tak tohle jsme našli v klubovně - asi někdo šetří na horší časy :-)

7. den - oheň

        Dnes je významný den. Den slavnostního táborového ohně. Našeho táborového svátku, který nám oznamuje, že se překulíme do druhé poloviny našeho tábora. Tomu je podřízen také kompletní denní režim, který je více či méně věnován především přípravě ohně a programu na něj. Na děti už dávno není spoleh, takže samotné stavění ohně jsme museli zvládnout sami (jako sami dospěláci). Na drobné ubíjející práce jsme si "najali" děti, které vydržely pracovat tak maximálně 10 minut a začínají být dost protivní. Brrrr ... to je svět! Zaplatím si dovolenou na táboře a oni mě nutí pracovat.

        Po snídani (vánočka, džem, kakao) jsme plnili dál bobříky. O tyto disciplíny je poměrně velký zájem, což je bezva. Můžete se  juknout na bobříkovský seznam dole na fotce. Také jsme dorazili včerejší lodičky, které jsme nechali plavit po zdejším rybníku a které pak byly ničeny konkurenčními oddíly. A protože je dnes zmíněný slavnostní den, tak i oběd musel být něco extra. Kuře na paprice s těstovinami je jídlo vskutku luxusní a taky to tak vypadalo ... Tome a Michale - tohle se vám podařilo :-)

        Odpoledne si děti připravovaly program na táborový oheň. Mezitím se tu objevil nějaký ten rodič, který nám také občas něco dobrého přivezl. Moc děkujeme všem za ty melouny, sladkosti i věcné ceny pro děti, kterými jste nám opět "zasponzorovali" tábor. Díky, díky.

        V podvečer se tu ukázal jeden náš kamarád a tatínek, který dětem ukázal praktické ukázky lezecké techniky a svých lezeckých dovedností. Děti úplně hltaly jeho "prezentaci" :-) Jen škoda, že jsme spěchali na oheň, protože lanovou houpačku jsme už nestihnuli :-( Snad příště (nebo zítra)?

        A nastal čas hlavního programu dneška, kterým je zmíněný slavnostní oheň, který jsme za dopoledne pracně připravili. A že to dalo práce. Podpal proběhnul kolem 21h. Bobr nejprve vysvětlil zásady a pravidla slavnostních ohňů. Důvěru k zapálení letos dostala Melman a ujala se svého úkolu vskutku profesionálně ;-) Oheň tedy vzplál, zazpívalo se Červená se ... liné záře ... a pak už nebránilo nic v dalším zpívání z našich zpěvníčků a hraní scének a her, které si děti připravily. No myslím, že jsme se pobavili opravdu dobře, což snad bude z fotek patrné. Teď probíhá čtení posledních pohádek na dobrou noc pro nejmenší a pak hajat a spát ...

Z dnešních perel: 
Při zdravovědě: "No, když zavoláš ty policajty nebo hasiče, tak co řekneš?" Řeknu: "Kdo jsem, kde jsem ... a kolik je tam mrtvejch". 
Došla šťáva ve várnici: "Bobřééé ... dolij vodu do džberu".

Tohle je prostě pěkná fotka ...

Práce, práce, práce ...

Bobříci ...

Odpolední příprava programu ...

Praktické ukázky lezeckých technik ...

Zapálení slavnostního ohně - Melman ...

Hrajeme si u ohně ...

Kytarové trio ...

Čištění zubů na objednávku ...

6. den - odpočinkáč

        Dnešní den jsme chtěli udělat spíše odpočinkový. Děti i dospěláci potřebují trochu odfrk. Stejně ale v klidu nebyl nikdo a večer jsme se docela zapotili :-) Ale popořadě. Letos jsme nic neponechali náhodě a jelikož dřeva v okolí je málo (moc táborů po mnoho let), rozhodli jsme se, že na něj vyrazíme místo tradiční soboty rovnou dneska. Dopoledne bylo tedy věnováno částečně práci. Brrr ... to se nám nelíbí ... pracovat? Jako dřevo tahat? Cooo ...? Zdechloni! :-) Tak jsme nakonec byli nuceni trochu ubrat na svých požadavcích. Takže stačilo, když to klestí alespoň nasbírají na hromadu a Kepa to pak s Hášou na vozíku odvezou do tábora. No byl to opravdu kus. U práce šlo vidět, že někteří borci mají dřevo "v krvi". Takovej Kuba Vojtuš má na to určitě geny :-) A šlo vidět, že se s tím umí porvat :-) :-) Taky byl spolu s ostatními pracovitějšími náležitě odměněn formou finanční táborové hotovosti, za kterou si následně v táborovém vetešnictví bude moct koupit odměnu, která se mu bude nejvíc líbit. Hotové metry na táborový oheň jsme nechali dovézt od dalšího ze sponzorů našeho tábora - díky Hašci :-) Zbytek dopoledne jsme dětem nechali volno pod dohledem. Někdo odpočíval, někdo si hrál drobnější míčové hry nebo si malincí kreslili v klubovně.

        Na oběd byla knedlíčková polívčička a sekaná s bramborem a okurkovým salátem. Polívčičky v tomto vedru kobylkám moc nejedou, ale tak - nedivíme se. Ještě že to druhým chodem náležitě napraví.

        Jelikož bylo vedro, věnovali jsme druhou část dne vodním hrátkám a činnosti v klubovně, kde je víceméně stále příjemnější chládek než kdekoliv venku. Hlavním úkolem poklidné činnosti bylo vytvořit si lodě na večerní soutěž, kdy bylo v plánu lodičky pouštět po rybníce a následně si je oddíly měly vzájemně ničit. Bohužel sousední tábor obsadil vybrané místo před námi, takže jsme tuto kratochvíli přeložili na zítřejší den. Škoda. Alespoň že jsme mohli plnit bobříky. V poklidu se od rána drží bobřík mlčení, který je snad ze všech nejtěžší. Někteří jedinci vydrží i 3 minuty (slovy: tři minuty). Podotýkám, že časový limit je stanoven dle věku a to až 10 hodin! To se podaří za tábor málokomu, protože každé "prokecnutí" nám děti hned nahlásí. Další tradiční bobříky se budou plnit po celý zbytek tábora. Kdo splní, dostane korálek a zápis do deníčku. Kdo má nejvíc korálků na krku - je největší borec. Takový jsem zatím jen já, Bobr a Kepa :-)

        Po véči (krupička) jsme si řekli, že vyzveme chlapce na fotbal. Vzali jsme s Kepou balón a provokativně si začali kopat. Netrvalo dlouho a do zápasu se pustila většina tábora. Děti se samy přidávaly na nějakou ze sympatických stran a za chvíli váleli fotbalové kličky kluci i holky. Melman byla vyhlášena nejlepším fotbalistou tábora, neboť několikrát naprázdno skórovala ... nechtějte to vysvětlovat :-) No pěkně jsme se zapotili. Vezmu-li v úvahu, že jsme před tím dětičky osprchovali :-) No ale to už se tak stává, že spontánní akce se prostě takto dějí ...

        Teď už jsou všichni po večerní hygieně ... a doufám, že pomalu chrní ...

Máme rádi zvířátka ... i hmyz :-)

První várka klestí na oheň ...

A vedoucí jsou pomalu mrtví ...

Balónky s vodou ... oblíbená akční hra :-)

Osvěžení ala hadice ...

Co myslíte? Kde ten balónek skončil ... přesně tam ... :-)

       

5. den - uvidíte právě, oběd v trávě

        Dnešní den je věnován koupání. Konečně. Taková vedra. Olšovec, který máme za rohem, je zelený jak brčál, takže se musíme poposunout trochu dál - do Rudice. Takže po ranní rozcvičce se nacpeme chlebem se strouhaným sýrem a zeleninkou, balíme batůžky, svačinku a vyrážíme ... Kupodivu to dnes celkem "ťape" a dokonce se moc nenadává. To je ale pozitivní situace :-)

        Mezi tím, co se táborníci přesouvají k vyhlášenému Rudickému rybníku, tak Tomík s Michalem kuchtí buřtguláš, který jim tam jako spojka přepravím. Takový polední oběd v přírodě má něco do sebe. Rohlíčky a čerstvý chleba mizí před očima, stejně jako gulášová směsice. Jooo ... to tu ještě nebylo.

        Přírodní voda zdejšího rybníku je pěkně prohřátá. Prvotní ostych pak vystřídá pořádné dovádění. Mezipřistání jsme zaplnili řadou různých her, takže jsme se ani u vody rozhodně nenudili. Bohužel jsem si toho moc neužil, protože jako hlavní zásobovač a převažeč jsem celý den proseděl v autě a strávil nakupováním - žádnej med v tom vedru :-(

        Kupodivu i cesta zpátky od rybníka ubíhala svižně. Po cestě jsme se zastavili v Jedovnicích, kde proběhl takový malý nákupní "rozchod". No jako obvykle - sladkosti ... a podivný "binčus" ... Taky dětičky došly zpátky do tábora nacpaní a mnozí pohrdli připravenou večeří - rizotem s rajčátkovým salátkem. Cccc ... alespoň zbylo víc na nás.

        Večer už jsme moc nechtěli "hrotit", tak jsme si dali zpívánky. Ale teda letos koukám, že děti opravdu zpívají. Supééér ... mladší osazenstvo tábora se prostě tak nestydí a je to znát. Už se těším na táborový oheň ... Jinak se dnes nic moc zajímavého neudálo. Prostě takový těžce pohodový den.

         Teď ještě probíhá oblíbená noční bojovka - plížení do tábora ... tak to jdu ojuknout :-)  Zatím se mějte :-)

Táborové kočky ...

Čeká nás voda - tak máme dobrou náladičku ...

Zábava u vody ...

Dovádíme ve vodě ...

Krmení dravé zvěře ...

Vidíte právě ... Kepu jíst v trávě ...

Co to jéééé. Dyť je to mokrýýý ....

Příprava na surfing ...

V mezipřistání ... si taky hrajeme ...

Máme tu i dopravní prostředky ... lodě ...

Večerní zpívánky před noční bojovkou ...

4. den - výstava "kokin"

        Vážení rodiče, stále častěji tu dospěláci používají slovíčko "kokino". Ano, i Moskovská. No a kde se to vzalo? No od nás to nemají! Děti totiž nesplachují na záchodě. To, že neumí používat štětku ani neřešíme, jsou to přece jen děti :-) ale nesplachovat vůbec? Tak tu každý den máme takovou pěknou sbírku kokin. Jestli pořádají nějakou soutěž a nechávají to tam pro pozdější přeměření svých výkonů - nevíme, ale naše zdravuška bývá poměrně dost otrávená :-) Přemýšlíme, že vám pošleme na mail několik fotografií doličných předmětů, abyste nám případně pomohli s identifikací původců :-) Případní zájemci o identifikaci se u mě můžou o fotky hlásit :-)

        Po nenápadné kontrole všech táborníků v rámci odvšivovací a mycí akce jsme kromě dvou pěstitelů nenalezli zatím další zvířecí zahrádku. Jedince "léčíme" také nenápadně, aby zbytečně nevypukla panika, což nám trochu kazí vaše telefonáty s dětmi, které se nás pak ptají, kdo tu farmu má. Takže pšššttt ... nebo vás taky přejmenujeme na TIS :-)

        A teď k zajímavějším věcem. Konečně trochu chládku. Noční i denní teploty šly dolů, takže se spí určitě příjemněji, než v těch vedrech. Budíček byl dnes o půlhodinky opožděn, protože včerejší noční hra se trochu protáhla. Dopoledne jsme si zase hráli. Nasávání papírků brčkem a jejich následný transport všechny pěkně zaměstnal. Ještě zábavnější (především pro dospěláky) byla podlá hra "svaž si svého vedoucího". Prostě dopolední poóóóhodička ...

        Na oběd Tomík s Michalem připravili polívčičku - hovězí vývar a holandské řízečky s brambůrkem. A byla to mňamka (jak jinak). Letos děti jedí jak neurvalí. Každý den přikupujeme chleba. Tak alespoň že jim chutná.

        Odpolední program připravil Kepa s Bobrem poměrně akčnější. Bohužel nás děti trochu převezly. Z míst, o kterých jsme předpokládali, že se bez lana nedostanou a budou si pro něj muset poslat spojku do tábora, nakonec všichni poměrně rychle vyšplhali. To čumíme! Budeme muset přitvrdit. V podvečer jsme je ještě vyslali na druhou stranu rybníka, abychom si ověřili jejich přesunovací potenciál. Dosáhli jsme ne příliš povzbudivého výsledku 3,5 km/h. Je to bída, protože zítra máme v plánu vytáhnout je do Rudice na koupák. Dospěláky čeká náročný den :-)

        Večeři jsme dnes zaplácli chlebem s rybí pomazánkou a zeleninovým mixem. Po véči ještě trbum a pak příprava na diskotéku, se kterou nás už od nástupu dětičky "otravují". Melman s Máslem (Lucka a Jana) převzaly nad diskotékou kontrolu a vyhrávají nové i staré pecky. Nic - jdu taky pařit. Já tak ráád trsám trsám, já tak ráád trsám trsám, já tak ráád trsám trsám .... trsáám ...

Ranní rozcvička u dospěláků ...

A ranní rozcvička pro všechny ...

Svaž si svého vedoucího ...

Stěhování papírků ...

Plazením, plížením ... vpřed ...

Škrábeme brambory ...

Večerní disco-show ...

       

3. den - přepadli nás z nenadání, zavšivení indiáni

        Ajajaj :-) A je to tady zase .... Už jsme se rozhodli nazývat to "Jedovnické prokletí". Znáte tohle zvířátko?

        Máme tu 2 pěstitelky :-) Ale nebojte, zachovejte paniku. S takovou patálií už si umíme poradit. Koneckonců, strojek v záloze máme vždy připravený :-) a za chvíli tu bude:

        Tolik hlavní zpráva dne :-) Co jsme tedy jinak dělali? Na snídani kluci uvařili k rohlíčku kakao, což je táborový hit. Mňam. Kepovi rodiče nám zasponzorovali svačinku a to víte, že meruňky nám taky šmakujou. Vzhledem k tragické situaci s bodováním stanů (kvalita úklidu v nulových hodnotách), jsme dopoledne zasvětili úklidu nejen stanů, ale zároveň se okoupali ti, kteří to včera nestihli. Další část dopoledne byla věnována poměrně nepopulárnímu učení orientace, zdravovědy, rostlinek a uzlů, jejíchž znalost je nutným předpokladem úspěchu v dalších etapách CTH.

        Na oběd byly buchtičky se šódó a rajská polévčička. A to víte, takové slaďoučké jídlo, to je pro děti něco. Horší pro dospěláky, kteří by radši kus masa. Odpoledne se odehrál turnaj v přehazované a protože jsem si potřeboval zaběhat, vymyslel Kepa vypečenou hru. Každý oddíl ze svých členů udělal kruh - anténu. No a pak se jen řeklo, že musí chytit signál. Signál jsem byl já, tak jsem začal jsem zdrhat. Chvíli byla pauza, než jim to došlo ... a pak se děly věci. Vydržel jsem vzdorovat náporu jen pár minut, než jsem podlehl. Pak na chvíli signál opět ztratili ... ale tentokrát jsem narozdíl od loňska neunikl. Hold jich bylo letos víc a terén mi moc nepřál (žádný pořádný kopec, který by mě zachránil).

        Dál jsme lovili zlatou gambalu ... no jen zkuste s takovou udicí trefit pověšený hřebíček do lahváče, který jsme tu samozřejmě našli prázdný po předchozím táboře. My totiž využijeme vše, co najdeme. Ze všeho jde udělat nějaká zajímavá taškařice. Oživili jsme také staré táborové signály "BOMBA" a "MEDVĚD". Na signál BOMBA musí všichni ulehnout na zem (ať dělají, co dělají) a vyčkat v této poloze než uslyší výbuch "BUM". Na Medvěda zase musí na něco vylézt (nesmí stát na zemi) dokud medvěd nebude "PRYČ". Vzpomínám si na jednu krásnou historku s "bombou", kdy jsme byli na náměstí v jednom městě a na signál bomba se celý tábor odporoučel k zemi za užaslého sledování stařenky s dvěma taškama. Najednou letí jedna taška, druhá taška a stařenka ulehá k zemi s náma. Ta potom nadávala ...

        Po celý den prožíváme řadu veselých situací, ale do večera toho hromadu zapomenu - budu si to muset psát, abych se s vámi mohl podělit. Ještě že tu máme ostatní, kteří si pamatují víc. Třeba Háša. Přišlo dítě, že má něco ve stanu pod postelí. Tak Háša šel na kontrolu a protože neměl baterku, povídá dítěti: "Posviť mi, já se tam podívám". Sklonil se pod postel a vidí, že nic nevidí, protože je tma. Tak zvedne hlavu, a dítě má rozsvícenou baterku v puse.

        Taky tu máme pár zajímavých přezdívek. Jednomu táborníkovi neřeknou dospěláci jinak, než "TIS" - táborová informační služba (kam přijde, všechny nabonzuje, všechno hlásí, ale že má zapařenej zadek nám chtěl zatajit :-) Další táborník při představování povídá, můžete mi říkat "Bury". Tak jsme se jen na sebe podívali a souhlasně řekli "Burák" a už to je.

         Teď se hraje noční bojová hra - strážní ohně, tak se jdu juknout. Zatím zdarte.

Příprava krmné směsi ...

Míša krmí dravou zvěř ...

Bylinková zahrádka naší Gábinky ...

Ranní ptáče bez lahváče, vůbec nikam nedoskáče ...

Kdo se hlásí ...

Turnaj v přehazované ...

300 m šťoucháním, boucháním, kupředu ...

Po ulovení signálu ...

2. den - vedro

        Je tu vedro, že by se dalo krájet. To nám však nevadilo. Ráno jsme se pěkně probudili a řádně si zacvičili. Povinnou ranní hygienu někteří zvládli takovým šusem, že bych se nebál, poslat je na mistrovství světa v čištění zubů. Rychlostí by tu byli jistě mistři, ovšem kvalitou "práce" si nejsem zcela jist.

        Na snídani byla omaštěná podrážka a luxusní čajík. Následně proběhla příprava na dopolední řádění. Ještě že je tu pořádný kus lesa, kde se můžeme schovat před sluníčkem. Původní plán vyrazit hned k vodě, jsme dnes ještě zavrhli, neboť naši dospěláci si chtějí dát ještě jeden den na "očekování" nových táborníků, kterých je letos požehnaně, což je jen dobře. Ty, které už z předchozích let známe sice do vody hodit můžeme hned, ale táhneme jeden za všechny a všichni za jednoho. Takže tak. Ale chlazení probíhalo .... ona taková natažená hadice udělá i v táboře spoustu legrace :-) Opravdu vtipnou hru opět vymyslel Kepa. Přenášení vody ústy. Dítko nasaje brčkem vodu a musí ji přenést do vzdálenější "PETky" a vypustit. Takže jsme částečně i dbali na dodržování pitného režimu, protože množství vody přenesené a vody polknuté se téměř rovnalo :-) No, upřímně řečeno, já bych se z těch PETek určitě nenapil :-)

        Jo, taky máme prvního zapařenýho jedince :-) Letos to přišlo rychle :-) Takže mažeme, páč kdo nemaže - nejede :-) Ono je to problém, děti nejraději plavky - teda hlavně kluci. Nechtějí je sundat a převléct. Tudle Kepa odchytil v podvečer jednoho borce a potom, co ho ukecal, aby se šel převlíct, vylezl dotyčný ze stanu v kraťasech. Kepa se samozřejmě pro jistotu zeptal, jestli se opravdu převlíkl. Na to mu dotyčný říká: "Jo... Mám kraťase". Kepovi to nedalo, a proto se ještě zeptal spolubydlícího, v čem odešel ten XY (jména nezveřejňujeme). A spolubydlící říká: "No v těch plavkách ..... si na to dal ty kraťasy!. :-))

        Oběd z písmenkovo nepísmenkové polévky doplněný svíjejícími se tasemnicemi (špagety) ty naše kobylky spásly jedna dvě. Na vedoucí moc nezbylo, takže se šupem dovařilo, aby mi tu je ještě chvíli vydrželi a netrpěli po táboře podvýživou.

        Odpoledne jsme si zase hráli nějaké taškařice do CTH - neboli do celotáborové hry (pro ty, kdo to ještě neví). Na véču jsme zalepili pusy mravenčími larvami  na sladko, což mají mazlíčkové rádi. Večer jsme děti nahnali taky do pračky. Součástí mycího programu na 40 je povinná výměna trička a spoďárů. Takže doufám, že se nám zase zítra neoblečou do těch starých a špinavých, jak se občas u některých jedinců stává :-) Mycí proces právě graduje. Zároveň se zvedá vítr, teplota klesla o deset stupňů a oblohu prosvěcují bouřkové projevy. Huráááá ... po těch vedrech je to ale příjemná a romantická změna :-) Alespoň pro dospěláky. V souvislosti s tím naše oddílářky otevřely kadeřnický saloon, takže se tu bude promenádovat hafo nažehlenejch koček ...

        No a prší ... takže se odebéřu pozavírat děcka do stanů, protože už je nejvyšší čas do hajan ...

Z hlášek dne:
Já mám hodně záchodovýho papíru ... protože hodně kakám .... 
Kluci! Kdo nehodí tu slupku do pytle, dostane slupkou po pytli ...  
 

Ranní rozcvička ...

Housenkovky ...

Aááá další housenkovky ...

Nacucat, udržet a přetankovat ...

Další hrátky s vodou ...

Kadeřnický saloon "Tábor" ...

1. den - den nástupu

        Halóóóóóó .... halóóóóóó .... tak jsme po roce zase zpátky ... začíná nám další tábor, na který jsme se všichni hóóóódně moc těšili ... Internetové linky tohoto kraje jsou však trochu pomalé, takže nevím, nevím, jak se mi bude dařit sem uploadovat fotky. No v záloze máme trochu komplikovanější, nicméně jistě funkční plán "B" a to, že každou noc zajedeme na náměstí k WiFi síťi, kde onen upload provedeme ..... no ... uvidíme ....

        Co jinak? První den je jako klasicky věnován především vzájemnému poznávání tábora, jeho okolí a také všech účastníků. Po příjezdu byly děti na základě věštby šamana rozděleny do oddílů. Zajímavá to taškařice, kdy třetina tábora štěkala, třetina bzučela a třetina frkala jako kůń. No víte jak to je :-) Vrána k vráně sedá, takže se všichni nakonec pěkně našli ... A když už jsme se pěkně našli ... tak si jednotlivé oddíly pěkně vyrazily do okolí tábora na čučku a vzájemné stmelení - představení.

        Tak nějak jsme si mysleli, že představit se stačí verbálně. Jak jsme se však přesvědčili, tak někteří starší táborníci (13+) si pod pojmem "seznámit se" představují daleko širší možnosti, související naštěstí zatím pouze s výměnou ústních tekutin. Tak tohle teda ne ... hned jsme jim zarazili tipec a rozhodli se vyhlásit "zákaz líbání". Líbání je povoleno pouze za odměnu a pouze v zemi krále Miroslava, což není nikde jinde, než doma :-)

        Jinak je tu ukrutné vedro ... asi tak stejné jako u vás :-) To nás sice trochu zmáhá, ale my se s tím nějak popereme. Koupání ve zdejším rybníku nám hygienik zakázal, takže momentálně vymýšlíme a hledáme další alternativy, kterých tu naštěstí několik je.

        Na večeři byly prsty umrlých bojovníků s krvavou fašírkou, žlutým slizem a oschlým válečkem (párek s kečupem či hořčicí a rozhlajz). Po véči se chvíli řádilo na hřišti, aby jsme se pak trochu uklidnili u večerního zpívání v klubovně. Dítka dostaly první táborový dáreček - zpěvníčky, které jsme jim připravili, takže nám to šlo pěkně od hrdla. Asi založíme hudební skupinu Mild@, Gabka a 34 loupežníků.

        Nu a to je na první den asi všechno. Takže ještě pár foteček na závěr ....