Kronika 2019
Kompletní vide najdete na stránce "Videotábor on-line"
14. DEN
24. srpna 2019
Já volám na shledanou, na shledanou, na shledanou ty náš tábore ... já volám na shledanou, na shledanou, sejdeme se zase po roce (snad). Je konec, takže napíšu, jako vždy, krátké zhodnocení tábora.
Základna: Letos to byl trochu boj. Celty už mají svá léta za sebou a na příští rok už se musí vyměnit. Trochu nimi teče a je to už víc, než jsme schopni „lepit“. Trochu nás potrápily i záchody, kdy hned po příjezdu nefungovaly klučičí pisoáry. Sice se to provizorně opravilo, ale za cenu vyšší spotřeby vody, což opravdu nemáme rádi. Na druhou stranu máme novou bránu, což odlákalo větší část zvědavých pohledů kolemjdoucích a snad i odradilo nějaké darebáky, kteří nás tu po večerech občas otravovali.
Počasí: Dobrý. Měli jsme sluníčko a teplo, měli jsme déšť a bouřku a měli jsme i zimu, že se nám kouřilo „od huby“. Takže jsme si všechno užili. Super je, že tma je teď už kolem deváté, a tak nemusíme čekat s bojovými hrami do deseti, až se setmí, jak tomu bývá v červencových termínech. Je pravda, že kdyby pršelo víc, tak bychom se pod těma děravýma celtama možná i utopili.
Děti: Skvělé. Letos jsme neměli nejmenší děti (7 a míň, pokud teda nepočítáme tříletou Rozárku, občas tříletého miniMildu a šestiletého Martínka) a bylo to znát. Nejmladší táborníci měli 8 let a je to opravdu rozdíl. Dá se s nimi líp pracovat, a bývá i trochu míň stýskání a s tím souvisejících „starostí“. Dokonce nebylo žádné zranění, nebylo moc klíšťat ani žádné horečky. Je pár bolavých bříšek, které přisuzujeme neřízenému dlábení sladkostí, které jim posíláte nebo které si nakoupí na výletech.
Nakonec ani žádné zranění a především – žádná nemocnice letos. Hurááááá.
Dospěláci: Super. Měli jsme tu letos nové členy. Maki – krásná na pohled, jemná na omak a moc příjemná sporťačka. Přinesla pár nových her, skvěle zapadla a přinesla svěží vítr do naší bandy. Díky. Dalším novým členem je Ivka. Rozšířila naše zdravotní profesionály a taky skvěle zapadla. No a my „staří“? Bobr furt vyhrožuje, že už je starej a nepojede, ale jsme rádi, že alespoň ten týden zase dal. Je to takový náš maskot. Stejně nemá šanci. I kdybychom ho tady měli vozit slintajícího na vozíku, bude tady. Třeba jen dělat pana „Lorence“. Tom se trochu polepšil a ráno včas vstává. Miška je furt hubatá a vstávat se jí nechce, i když se taky letos snažila (mně naštvat). Janďa je furt pozitivně naladěná (tu jsem snad fakt ještě smutnou neviděl). Na Míru už je 100% spoleh a Laďa už nám taky dospěl (máme rádi Láďu). Měl poprvé svůj oddíl a zvládl to na jedničku (tak na dvojku). Martin (Háša) byl sice jen na týden, ale vždycky to jde znát. Je takovej nejpoctivější a nejpečlivější oddílář. Druhej Martin (Kepa) měl letos na starost především malou Rozárku, ale jsme rádi, že tu byl, a že nám pomáhá to držet. Lucka udělala kus pěkné práce na CTH a především díky ní byl letos tak pěkný program. A na konec to nejlepší? Já. Taky jsem druhý týden musel jezdit do práce a byl jsem tu tak na půl, tak se letos hodnotit nebudu (kdo má furt psát, že jsem nejkrásnější, nejlepší, nejchytřejší, nejsportovnější...).
Psi: Letos máme další kousek – UTA. Takže se náš psí tým rozšířil na 3 pejsky. Pes se stává nedílnou součástí našich táborů a je to super.
Instruktoři: Konečně nám odrostli noví instruktoři. I když jsou to ještě „telata“, tak jejich přítomnost je nejen hodně legračním rozptýlením, ale také pomocí. Sice se musí furt vodit za ruku, ale podobně jsme začínali všichni. Tak doufám, že vydržíte. Ruma na to! :-)
Závěrem: Byl to moc krásný tábor. Byl pohodovější než loni. Jako dospěláci jsme se zase někam posunuli, od loňska se nad sebou zamysleli a ono to dobře fungovalo. Připomínám, že sem jezdíme na úkor vlastních rodin, na úkor vlastní dovolené a volného času. A to vše zadarmo. Proto je to možná tak super, že tuhle práci děláme pro radost a ze srdce. Díky vám všem.
Rodiče - děkujeme za důvěru, se kterou jste nám svěřili své děti.
Děti a dospěláci - děkujeme za radost, kterou jsme si vzájemně dali.
Mild@
Na závěr ještě malá nabídka. Všichni dospíváme. Ženíme se, vdáváme se, rodí se nám děti. Končíme studia a začínáme pracovat. To vše znamená, že máme stále méně času a z původních 14 dnů už můžeme „obětovat“ třeba jen jeden týden nebo nic. Postupně nás ubývá, a i když se občas někdo nový objeví, nemusí to stačit. Někdo odejde a už se těžko vrátí. Rodina má hold přednost. Chápeme to. A proto malá nabídka. Pokud by někdo měl zájem s námi blbnout na táboře, a myslíte, že jste dost ztřeštění a odolní na to, abyste nezblbli úplně (z dětí nebo dospěláků), zkuste nám napsat. Vezmeme vás na nějakou dospěláckou meziroční akci, a když si sedneme, tak hurá na to. Třeba se chytnete a začnete „někam“ patřit. Někam, kde je jednou za rok 14 dní smíchu, radosti, vtipu, přátelství, lásky, ale také práce, nevyspání a odpovědnosti. Dobře, občas se tu taky nas(štvete)....., ale i tak se to vyplatí.
ALL STARS Jedovnice 2019
1. oddíl (máme rádi Laďu)
2. oddíl (Maki a Janďa)
3. oddíl (Mira)
Instruktoři a jeden poloinstruktor - to tričko mluví pravdu :-)
(Adam, Žanďa, Terka, Buri, Vašák)
Vedoucí oddílů (Míra, Janďa, Maki, Laďa)
To jsme my ... díky ... chybí Bobr a Ivka - bohužel jsme letos fotili pozdě :-(
(Miška, Martin, Mira, Mild@, Tomík, Laďa, Lucka, Martin, Janďa, Maki ... Bobr, Ivka)
Soutěž o nejhezčí zadek ...
Berny, Debbie - (chybí UTA)
13.DEN
23. srpna 2019
Poslední celý den. Brazílie. Dnes budeme uklízet tábor. To je ta méně atraktivní část tábora. A už na nás dopadá smutek, protože se s dětma minimálně rok neuvidíme. No moc toho psát nebudu. Místo sezení u počítače se raději pobavíme.
Odpoledne probíhala soutěž o MISS a MISSáka tábora. Byl to těžký boj. Nádherné modelky, mužní chlapy. Sval, kam se jen podíváš. Letos 3 disciplíny – představení, volná disciplína a tradiční promenáda v plavkách. Promenáda byla letos venku - doplněna bublinovým soté a lehkým zkrápěním padající vodou. Miss se letos stala Adélka a sekundoval jí Missák Martínek. Miss sympatie je Barča a Missák sympatie Ondra. Taky tu mám vyhlášení soutěže o nejlepšího táborníka. Tím se letos stala Bělča.
Taky jsme dnes měli první a snad už i poslední vážný úraz. Kdo chodí po táboře bos, může počítat s tím, že na něco šlápne. Třeba na špendlík. Takže sestři. Připravte operační sál. Uřízneme to raději rovnou nad kolenem. Nakonec to dobře dopadlo. Dopoledne šlapanec, odpoledne už skákanec. Tábornice už paří na karnevalu.
Teď už probíhá závěrečný - Brazilský karneval. Bude prodloužená večerka, ale zároveň brzký budíček, protože zítra musíme předat základnu majitelům a vydat se směrem k domovu. Bohužel. :-(
Taková krátká, bublinková
Miss sympatie
Zdravá snídaně
Žebrák ... 
Brazilská porota na MISS ...
MISS a volná disciplína ... 
Promenáda v plavkách - holkýýý ... 
Promenáda v plavkách - klucííí 
Naše víly ... vidíte ty "paví" očka ... jak nás lákaj ... 
MISS, 1 vícemiss, 2 vícemiss, MISS sympatie
To samé v podání kluků ... 
Porcování medvěda - zasloužená odměna ... 
Táborníci s bobříkem ušlechtilosti - to se jen tak nedostane ... 
To nééé ... 
Letošní bobříci ... 
Nejhezčí maska?
Maškarní - někteří jsou maškary už od začátku :-)
Rychlé špunty - divočina ... 
Láďa vytáčí sólo s koštětem ...
12. DEN
22. srpna 2019
Navštívili jsme dnes USA a Kanadu. Takže hurá zase na výlet (dříve cesta za pokladem). Chtěli jsme je trochu šetřit, tak jsme je na Skalák dovezli autobusem. A pak už měli okružní výlet po Americe. Po cestě byly stanoveny nejrůznější úkoly. Začalo to už v táboře, kdy museli najít části šifer a vyluštit, kam se jde. Když se někam vylezlo, tak to byla nejvyšší hora Ameriky. Byli jsme se podívat na Grand kaňon (Macocha), měli jsme výlet na Manhattan (Jedovnice) a pár dalších úkolů.
Potřebovali jsme vyrazit brzo, tak nebyl čas na oběd. Takže jsme vyslali speciální výsadkový prapor (Martin a Miška), aby dovezli jídlo přímo na akci. Takže dnes byl oběd v přírodě. A v přírodě nám chutná. Vydalo se všechno (i když bylo připraveno víc) a ještě na vedoucí nezbylo. A tak, když se někdo chystal nějaký zbytek vyhodit, tak jsme ho stopli a vyklopil nám to přímo do ešusu. No co no ... i Maki, která nejdřív ohrnovala nos, si pak taky něco „stopla“. No to víte, hlad je ...
Když jsem jel dnes do tábora, tak jsem jim ještě přivezl 4 bedny koblihů. A první, co slyšíme, když první oddíl dorazil do tábora: „Máme hlad, máme hlad“. Na večeři byl dnes teplej pes. Teda chleba obalený ve vajíčku (pro hygienu je to chléb s vejcem). Proč se to jmenuje teplej pes? Fakt nevím. Teda možná vím. Kdysi, když jsem byl ještě mladý instruktor, tak jsme trávili večery u ohně a opékali jsme rohlíky a chleba. A tam to nějak vzniklo. Rohlík byla kočka – opékáme kočky. Chleba byl pes. Opékáme psa. Jako další pointu nemám – ani nevím, kdo to tenkrát vymyslel. Píšu to, abyste měli přehled o táborové hantýrce. Dnes jsou konečně zničení. Taky víme, že instruktoři nám vlčí. A Laďa dopuje svůj oddíl, jinak to není možný – ten jejich bojovej pokřik. Všude a furt.
A to bylo pro dnešek všechno.
Co jim ten Laďa dal ... já nevim ...
Dnešní rozcvička
Ranní rozcvička ... 
A ještě z výšky ... 
Škrábeme, škrábeme ... 
Zase nějaká ta šifra ... 
Zase na cestách ... 
Máme rádi Láďu ... 
Malá zastávka na "Skaláku" ... 
Krmení dravé zvěře ... 
Výdej krmiva ... 
Na vedoucí nezbylo ... 
1. oddíl dostal foťák ... takže samej první oddíl ... 
1. oddíl na Macoše ... 
1. oddíl v křoví ... 
Ksichtík dne ... 
1. oddíl na poli ...
11. den
21. srpna 2019
Antarktida. To je země, kam jsme se dnes vydali. Vstávali jsme brzo, protože cesta do Antarktidy trvá fakt dlouho. Dospěláci vstávali ještě dřív, protože museli nachystat balíčky na cesty. A nachystat 50 balíčků, to není věru na minutku. I rozcvičku jsme museli vynechat, protože už v 7:50 nás vyzvedával speciální „parník“ a vyrazili jsme na dalekou plavbu.
Po deváté už jsme byli v Brně na Bystrci, kde jsme se nalodili na parník opravdový. Malá, okružní plavba na Veveří a zpět probíhala celkem poklidně. A byla celkem dlouhá. Táborníci hned vzali útokem automat na pití a sladkosti, který byl na palubě a už se zase cpali. Čekal jsem, kdo bude blinkat. Nakonec dnes neblinkal nikdo. Ani v autobuse. Jediný, komu bylo v autobuse špatně, byl kdo? Ten, kdo rozdává kinedryl dětem – naše vždy milá a krásná zdravuška Miška. První půl den si asi dnes moc neužila. :-(
Další zastávkou dnes byla zoologická zahrada. Dětičky dostaly úkoly, které si můžete přečíst dole ve fotkách. Jak víte, nebo nevíte, v neděli nám odjel náš milovaný přítel a kamarád, táborník Bobr. A tak jsme se rozhodli, na jeho počest, dát dětem jako hlavní úkol zazpívat Bobrovi písničku a nahrát ji jako video. Výběr z výsledků máte ve videích. Bobře – hodně zdaru a zdraví. Myslíme na tebe a těšíme se, že nám příští rok, zase pomůžeš na táboře.
V ZOO se nám líbilo. Skluzavky, houpačky, papací stánky a hlavně zvířátka (kromě těch našich, co jsme tam přivezli). Večer pak proběhlo vyhodnocení úkolů spolu s promítáním nahraných videí a fotografií. To jsme se zasmáli. Mysleli jsme, že budou večer zničení, ale néééé ... nééé ... Ještě jsme jim museli dát noční bojovku – bludičky. Letos budou bludičky instruktoři. My, zkušení, už víme, že být potrhanej a podrápanej není úplně super. A to máme zase jednu pěknou hlášku od jednoho skoroinstruktora. Martin dával poučení „bludičkám“: „Zavaž si ty vlasy, budou tě za ně tahat“. „Né to je dobrý, ony jsou tak mastný, že se na nich neudrží“.
A to bude pro dnešek všechno.
Óda na našeho Bobra
Další óda na našeho Bobra
Ještě jedna ze včerejšího válení "sudů"
Vašák si konečně našel holku ... (no nějak se začít musí) ...
Nejkrásnější fotka dneška ... 
Táborový výkvět ... 
Lodičková romantika ... 
Když potřebujeme změřit rychlost větru - Maki poslouží. Aktuálně tak 12 m/s ... 
Co to holky děláte?
Kuřátko, to my rádi ... 
Kluci mají rádi kozy ... 
Tak už víme, že Laďa je větší jak gorila ... 
To máme šťastné táborníky ... 
Džípový speciál pokračuje ... 
Úkoly na dnešní den ... 
Kolem světa ... 
Co to sakra je? 
Skluzavkový vláček
Vzali jsme je do Vídně ...
10. den
20. srpna 2019
おはようございます
日本人へようこそ
Jsme v Japonsku. Oóooo .... Tak co se nám dnes přihodilo. Den to byl dost nabitý. Klasiku, ala ranní rozcvičku, už přeskočím a budu pokračovat na dnešní řádění. Po snídani jsme jim udělali „opičí dráhu“, která se však v Japonsku jmenuje výcvik ninjů. Některé části vyzkoušeli i dospěláci, pro které byly některé překážky, no, dosti úzké.
Poté jsme pokračovali v zápasech SUMO. K tomu jsme využili bumper bally. Oblíbená to kratochvíle nás všech. Zlobivé postavíme vzhůru nohama a necháme pěkně prokrvit hlavičku. Všechno máte zdokumentováno v galerii. No, a protože jsme v Japonsku, tak dnešní pokrm – Japonské nudle s kuřetem kung-pao budou jíst pěkně hůlčičkama. Takže lžičky, vidličky a nože zabavíme a hůlčičky rozdáme. Kupodivu se nakonec i najedly. Někteří sice rukama, ale lepší než být hladem.
Odpoledne jsme pokračovali ve výcviku a dali si nášup SUMa. Oddíly mimochodem dostaly za úkol, naložit do bumper ballu nějakého člena oddílu a odvalit ho po louce, támhle kolem sloupa ...
Zlatým hřebem večera bylo však „Japonské karaoke“ – ala táborový slavík. No, jak jste mohli vidět a slyšet na videu z velkého ohně, žádné Gotty tu moc nemáme :-) A podle toho to vypadalo. U některých jsme nevěděli, jestli to není komické číslo do televarieté. Nakonec ale musíme říct, díky všem, co se s odvahou, vervou a odhodláním zúčastnili. Jste skvělí.
Ještě před večeří jsme stihli taky laserovou síť – neboli druhou část výcviku ninjů. A právě teď, probíhá Japonský kvíz a nachystanou máme ještě večerní bojovku, po které se furt ptají. Takže dnes jsme toho stihli opravdu hodně.
Minibumper boj
A větší bumper boj
Jako komické číslo do Televarieté ... dobrý :-)
Bumper ball - kuk ... 
Á mini bumper ball ... 
Lité boje ... 
Před-bojová meditace ... 
A takhle trestáme neposlušné ... hodinku, dvě na hlavě ... a je klid :-)
Leze, leze, dírou ... 
My tu máme tak veselé děti ... 
V Japonsku se jí hůlčičkama ... dobrou chuť ... ドブロウチュウ
Japonská porota na slavíka ... 
Asi nějakej samuraj - podívte ten pohled ... 
Asi ňákej šnek ze včera ... chudák dostal zásah barvičkama ... 
Výcvik ninjů ...
9. DEN
19. srpna 2019
Dnes jsme ve Francii. Supééér, na oběd bude francouzská polévka. Dopoledne jsme hráli přehazovanou. Líté mezioddílové boje dozorovala Janďa. Má z toho móooc pěknou fotku níže v galerii. Letos vyhrál třetí oddíl.
To pravé nás však čekalo po obědě. Jsme ve Francii. Kolébce módního průmyslu, takže si děti vytvářely své vlastní módní kolekce. Některé opravdu stály za to.
Paříž je městem galerií. Proto každý oddíl namaluje obraz. A musím říct, že tento akt dopadl líp, než jsme čekali. První oddíl vypadal jako reklama na jeden nejmenovaný e-shop, ale fajne. Druhý oddíl mi zase připomíná startovací obrazovku jistého operačního systému. Ale do kolen nás dostal až třetí obraz – portrét třetího oddílu. Asi nějaká moravská maminka nebo co. Každopádně jsme to nazvali Mona Zlitá. No vedoucí se zmohli jen na jakýsi moderně – umělecký výtvor, na kterém má i Laďa nohu. Každopádně potom se to zvrhlo a maloval každý na každého a na všechno. Máme tu otlapkané stromy, otlapkané trička, otlapkané vedoucí. Takže šup s nima do pračky.
Další akce nás čekala následně. Hra s osudem. 4 stoly, na prvním se hází korunou – hlava – jdeš na další stůl, orel – jdeš na konec řady, takže šance 1:2, na druhém stole – kámen, nůžky, papír – vyhraješ – jdeš na další stůl, nevyhraješ – jdeš na začátek k prvnímu stolu, takže šance 1:3, třetí stůl jsou 4 karty – jedna správná (joker) – šance 1:4 – dáš to jdeš na čtvrtý stůl, jinak opět na první stůl. Končí se na čtvrtém stole, kde se háže kostkou šestka. Kdo to dá, vyhrává 10 dolarů – jinak znova na začátek. Páni. To byste nevěřili. Hlavně na prvním stole jsme se mohli uházet. Asi po půl hodině už jsme toho měli dost a že skončíme. Tak každý poslední pokus. Pak jsme řekli, kdo neuhádne minci, tak za každý další pokus 10 dřepů. Ani to je neodradilo. Samozřejmě jim začaly docházet „baterky“, ale i tak. Takže jsme přitvrdili, dřepy, kliky po 20ti kusech za pokus. A oni furt chodili. Pak 100 dřepů a skončili jsme na 500 dřepech za pokus. Ani to některé neodradilo. Hazard je strašná věc a tady vidíte, že jsou ochotni slíbit i to, co nejsou schopni splnit. Jestli myslíte, že by vás neprodali za další pokus, tak se mýlíte. „Za další pokus pošleme tatínka zkontrolovat muniční sklad“. „Hm ... tak jo“. „Dáš mi svou pěknou maminku za další pokus“! „Hmm ... tak jo“. Tak vidíte. Až si pro ně přijedete, tak tatínci se hlásí u Martina – odvede je k muničnímu skladu. Maminky, nechť se prosím hlásí u mě. Neslíbili to sice všichni – ale mám seznam k nahlédnutí.
Jinak jsme zase rozdali pár diplomů a bobříků a teď kalíme na diskotéce.
„Děti – je už zima. Musíte mít na sobě alespoň mikinu“. Za půl hodiny projde kolem táborník v krátkém triku, mikinu přes rameno. Janďa se podívá přísným pohledem a táborník jen: „Mám ji na sobě“ a odchází dál. Co na to chcete říct?
Jinak je to tady zase – nejdelší vtip:
Jde chleba a potká chleba s máslem. A chleba s máslem povídá: "Chlebe, můžu jít s tebou?" Přičemž chleba odpoví: "Jo můžeš." A tak jdou chleba, chleba s máslem a potkají chleba s máslem se salámem. A chleba s máslem se salámem povídá: "Chlebe, chlebe s máslem, můžu jít s váma?" Přičemž chleba, chleba s máslem odpoví: "Jo můžeš". A tak jdou chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem a potkají rohlík. A rohlík povídá: "Chlebe, chlebe s máslem, chlebe s máslem se salámem, můžu jít s váma?" Přičemž chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem odpoví: "Jo můžeš". A tak jdou chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík a potkají rohlík s máslem. A rohlík s máslem povídá: "Chlebe, chlebe s máslem, chlebe s máslem se salámem, rohlíku, můžu jít s váma?" Přičemž chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík odpoví: "Jo můžeš". A tak jdou chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík, rohlík s máslem a potkají rohlík s máslem se salámem. A rohlík s máslem se salámem povídá: "Chlebe, chlebe s máslem, chlebe s máslem se salámem, rohlíku, rohlíku s máslem, můžu jít s váma?" Přičemž chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík, rohlík s máslem odpoví: "Jo můžeš". A tak jdou chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík, rohlík s máslem, rohlík s máslem se salámem a potkají rajče. A rajče povídá: "Chlebe, chlebe s máslem, chlebe s máslem se salámem, rohlíku, rohlíku s máslem, rohlíku s máslem se salámem, můžu jít s váma?" Přičemž chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík, rohlík s máslem, rohlík s máslem se salámem odpoví: "NE, ty nemáš nožičky!"
(prý se jedná o zkrácenou verzi).
Na YouTube najdete desetihodinou verzi tohoto „vtipu“. Zvažujeme zavedení nového bobříka poslechu – kdo to dá, má bobříka.
Přehazovaná
Siesta s instruktory ... 
Janďa se zasnila ... (pro zasvěcené: očividně se jí zdá o melounech) ...
Jani promiň - tohle jsem sem dát musel :-)
Táborové módní ikony ... 
Turistamóda styl ...
To je materiál ... 
Kdo najmul uklízečku?
Model gang ... 
Tak tohle byl Saigon ... 
All stars ... 
Výtvor vedoucích a instruktorů ... 
Co to je? Reklama na Alzu? Proč neděláte reklamu na E.ON?
Dvojka má ... reklamu na Windows ... 
Tady někdo asi namaloval ... maminku ..., taková Moravská Mona Zlitá :-)
Takhle jsme vypadali ... 
Tento krásný obrázek je produkt třetího oddílu
Musíme to taky smejt ... 
Jste jedničky :-)
Hra s osudem ... 
Laďo, laďo ... 
Kámen, nůžky, papír ... 
Naše táborové pasy pro cestování světem ... 
Oddílové vlajky ...
8. DEN
18. srpna 2019
A jsme v Řecku. Takže olympiáda. Dopoledne jsme tedy připravili stanoviště: skákání přes švihadlo, výdrž ve visu, angličáky, sklapovačky, člunkový běh, lukostřelba, střelba ze vzduchovek, hod papírem a trojskok do dálky. Velké klání začalo. Výkony byly vyrovnané. Teda více, či méně. Jedna slečna nám málem roztrhla švihadlo. Na takový výkon je i Rocky krátký.
Je neděle a ta si zaslouží pořádný oběd. Kuřízky jsou kuřízky. A že jich bylo. K tomu česnečka se sýrem. Super kombinace.
Protože dnes bylo fakt teplo, tak jsme zařadili do programu nějaké ty vodní radovánky. Přenášení vody na milion způsobů na osvěžení stačilo. Zároveň jsme je zase povinně vyprali.
V rámci CTH Hádovi utekl Kerberos, takže se ho děti vydaly najít. Když ho našly, objevily Pandořinu skříňku, ve které byly ukryté různé nemoci a postižení, které se přenesly na některé děti. A ty se pak se svým postižením musely dopravit do tábora, za pomoci ostatních členů oddílu.
Děti už kňourají, že jsou unavené, takže večerní program bude už jen poklidný. Nechceme je úplně zničit. Večerní nástup byl dnes taky docela dlouhý, protože jsme rozdávali na 50 diplomů. Na své si přišel snad každý.
A abyste věděli, co jsme tady za ptáky, tak se podělím ještě o jednu podlost ze strany dospěláků. Dnes jsem měl narozeniny. Jako každý rok. Ale letos jsem byl “podle“ vylákán z tábora, aby byl učiněn útok na mou osobu a můj majetek, který není možno brát na lehkou váhu. Můj stan i auto byly po návratu do tábora omotány strečkou (to je taková ta „lepivá“ fólie na balení všeho možného). A co víc, i věci ve stanu. Takže jsem hodinu „vybaloval“. Boty, ponožky, celou matraci i se spacákem. Nikdo se nechce přiznat. Kdo dovezl strečku? Koho to napadlo? Ale já se pomstím teď, nebo v příštím životě.
Škrábeme brambory ... 
Sklapovačky ... 
Střelba ze vzduchovky ... 
Trojskok ... 
Lukostřelba ... 
Můj stan po "podlém" útoku ... strečka, kde se podíváš ... 
Jedna z odpoledních soutěží ... tričko musí projet celý oddíl ... 
Přenášení vody ... 
To samé s lžičřkou ... 
Někteří nosí vodu i v puse ... v těch kýblech bude super směs :-) bléééé 
Jedna taková společná :-)
7. DEN
17. srpna 2019
Dnes jsme navštívili Velkou Británii. Vzhledem k tomu, že dnes je velký slavnostní táborový oheň, tak tomu musíme přizpůsobit činnost. Dopoledne bylo věnováno sběru dřeva a klestí. No, z něčeho ten oheň postavit musíme. Práce ale dětem moc nevoní, i když mi přišly pracovitější než v předchozích letech. Navíc, asi díky kůrovcové kalamitě, je jinak vysbíraný les plný pěkného dřeva ke sběru. Super. Stavbu ohně jsme raději vzali do rukou my starší. Né, že bychom nedůvěřovali instruktorům, ale přece jen, jsou to ještě ... děti.
Jak víte, máme tu spoustu pejsků. Pejsek udělá občas hromádku, kterou musíme posbírat. Zrovna včera jdu takhle kolem stanu a koukám ... je to tam. Podle velikosti pejska a velikosti hromádky lze občas určit, čí hromádka to je. Tak volám na Martina: „Marťo – máte tu dáreček“. Martin: „Jasně – jdu. Kde to je?“ a vyrazí. Říkám: „Tady, před třetím stanem“. Martin: „Jóó ... jasně“. A já: „No teď jsi do toho přesně šlápl“. „Fakt? Nééé ... sákra“. To jen tak bokem, že tu máme občas dost veselo i bez dětí.
Ale zpět k programu. Dopoledne se tedy připravovalo dřevo na oheň. Odpoledne, jako tradičně, probíhá příprava programu k ohni. Jelikož jsme v té Anglii, tak jsme zadali povinné téma – scénka na Shakespearovské hry – Romeo a Jůlie, Othelo, Zkrocení zlé ženy.
V Anglii pak nemůže chybět „čaj o páté“. Takže jsme nachystali svačinku ve slavnostním duchu. Poučili jsme děti, jak se pije čaj o páté, rozdali sušenky a buchty, které jste nám upekli a čaj o páté pro „významné hosty“ mohl proběhnout. Děti se zase jednou cítili jako celebrity.
A je večer. Scházíme se u slavnostního ohně. Bobr poučí všechny o významu slavnostního ohně a zapalujeme. V průběhu pak střídáme zpívání, připravené scénky a hry od dětí. No, co se scének týká, tak to byl zase děs a běs. Děti se snaží, ale i přesto je to plné gangů, vraždění a drog. Kam na to chodí? Slouho jsme nezažili opravdu něco pěkného, na co by se dalo vzpomínat.
Na závěr nám Maki a Janďa ukázali svou ohnivou show. Když byste si je chtěli objednat na nějakou svou akci, tak dejte vědět. Jsem jejich nový manager ;-)
Zapálení ohně
Ohnivá show v podání Jandě a Maki
Jen tak ...
Stařešinové staví oheň ... 
Při přípravě ohně všichni přiložíme ruku k dílu ... 
Čaj o páté ... 
a ještě jednou ... 
Obsluha "Žán"
Slavnostní zapálení ohně ... 
Hry u ohně ... 
Hry u ohně ...
6. DEN
16. srpna 2019
Ráno započalo, jak jinak, rozcvičkou. Tentokráte s hudbou. Oni se nám teda moc hejbat po ránu nechtějí. Jsou to spíš takové leklé ryby. No jen se podívejte. Letos jsme se rozhodli, že stránky doplníme i krátkými videi, protože jednou vidět je lepší než desetkrát slyšet. Takže rozcvička je taková „vlažná“.
Dopoledne jsme se věnovali hrám zaměřeným na Austrálii. Jsme totiž v Austrálii. Takže u protinožců. Ho ho ho ... takže vlastně hlavou dolů – a ukažte, jak se umíte napít (chudáci Australani). Další disciplínou byl klokaní skok. Takový klokan může mít na břiše pěknou zátěž. Tu jsme „simulovali“ zatíženým batůžkem na pupek :-) Taky jsme lovili bumerangem a drželi se na stromě jako medvídek Koala. Vše náležitě měřeno a vyhodnocováno pro CTH i jednotlivce.
Dalším dnešním úkolem bylo vymyslet si bojový pokřik, který má zastrašit soupeře. To proto, že v Austrálii je populární rugby a tanec HAKA je původem z Nového Zélandu, který jsme po cestě jen tak „lízli“. Na výsledek se opět můžete kouknout prostřednictvím videa. Ani dospěláci nezůstali stranou.
Druhou dnes navštívenou zemí bylo Mexiko. Proto byly na oběd mexické fazole. Božínku. Teď to tady večer střílí ze všech stran a laufů. I dámy už přišly na to, že nechat si udělat díru do boku není úplně dobré. Takže byla vyhlášena neoficiální soutěž o největší prd tábora. Včera na to jeden táborník už cvičil tak, že si jeden prd nechal ve spoďárech. Tak doufám, že nám to přes noc neodnese celty.
Na dopolední svačinku jsme dnes měli meloun. Ale proč to zmiňuji? Protože odpoledne se Tom „hecl“ a upekl nám štrůdly. A takovej teplej štrůdl, hmm ... to je panečku mňamka. Vidíte. Musel zabrat. Protože jsme ho chtěli přeci propustit, že si děti budou vařit sami. No ale po tomto výkonu. No to nejde.
V podvečer jsme se věnovali mexickému svátku mrtvých „Dia de los Muertos“. Děti si připravily oltáře a, jak to říct, no pomalovaly si huby. No ... my též. V průběhu dne se ještě zahrála oblíbená balónkovaná. Nádhera ...
No, a když už jsme se dnes setkali s těmi mrtvými, tak nás teď ještě čeká stezka odvahy. No, v kombinaci s těma fazolema to asi nebude dobrý nápad. Tak uvidíme. Stejně je zase zítra vypereme.
A začneme dnešními videi:
"HAKA" tanec 1. oddíl
"HAKA" tanec 2. oddíl
"HAKA" tanec 3. oddíl
"HAKA" tanec vedouci
Ranní rozcvička s hudbou (lenoši líní)
A fotečky následují:
Ranní rozcvička ...
Taková táborová Koala ... 
Klokaní skoky ... 
U protinožců jsou vzhůru nohama ... 
Lov bumerangem ... 
Takhle si je rozmazlujeme ... 
Příprava na vlastní bojový tanec ... 
Balónková párty ... 
No to je ksichtík ... takhle vypadají, když jim dáte do čaje RUM ... 
Balónkovaná ... 
Příprava na svátek mrtvých ... 
Táborníci se taky připravují ... 
A odvážní pěkně pohromadě ...
5. DEN
15. srpna 2019
Dnes jsme v Africe. No, a protože jsme v Africe, pro kterou je typický, mimo jiné, hladomor, tak jsme se rozhodli, že to děti musí zažít. Dnes jsme jim nedali najíst. Celý den jen dvě deci vody – tak jako v Africe. Už teď jsme zvědaví, kolik toho zítra ráno zbaští po tom dnešním půstu ;-)
Afrika = nejlepší běžci světa. No, a právě proto jsme dnes zařadili do programu běh. A protože jsme na táboře, tak to byl běh orientační s plněním úkolů. Když už jsou děti hladové, tak ať jsou i unavené.
A taky byly. Odpoledne se udělalo docela hezky, takže jsme nafoukli vodní pumy a dali je táborníkům k dispozici. Bohužel to byla rychlovka. Za pár desítek sekund střelivo došlo. Jak se můžou mydlit nebo rvát – to jim jde. Ve dvě hodiny už chodili první a kňourali, že mají hlad. Protože kňourali dost, tak jsme jim řekli, že si musí jídlo opatřit sami. Z milosti jsme je teda vzali do Jedovnic na nákup. A co myslíte? No přesně ... místo rohlíku, salámu to byly křupky, brambůrky a zmrzlina. To nás budou bolet bříška.
Večer jsme udělali dnes klidnější – tedy alespoň ze začátku. Odpoledne jsme je nechali vyrobit Africké bubínky a chrastítka a večer jsme zapálili oheň, vzali zpěvníčky, které děti dostaly a zpívali jsme až do tmy. Potom vypukla mánie v rámci „večera meteoritů“. Každý táborník dostal svítící vrtulky s prakem a celý tábor se ponořil do světelné show. To je masakr. Vedoucí nezůstali pozadu a teď tu všude lítají světýlka po táboře (i mimo tábor). Na fotkách to asi nepůjde dobře vidět, ale je to opravdu pěkná podívaná. Hurááááá ...
PS: Pro rejpaly: na snídani byla vánočka s marmeládou, na oběd kuře na paprice s těstovinami a večer jsme si dali výbornou smetanovou pomazánku se šunkou ;-) :-)
Takhle fotí instruktoři ... 
Bobr a miniMilda v pozadí ... číháme na sportovce ... 
Kráska ... 
a zvíře ... 
Janďa zkouší stopy ... 
Naši pejsci v akci ... 
Vodní bitva ... 
Vyrábíme hudební nástroje ... 
Bubínky ... 
Zvířátka ve městě ... 
To v táboře nemáme ... 
Ukazujeme vyrobené hudební nástroje (nebo, jak řekl Kepa, já jsem na něj vyrobil peníze)
Noc meteoritů ... 
Noc meteoritů ...
4. DEN
14. srpna 2019
V noci pršelo. Takže jsme zase trochu zmokli, ale na druhou stranu je to lepší, než kdybychom mokli ve dne. Odplavené děti se od Černého moře zatím nevrátily, takže „bojujeme“ v omezeném počtu. Dnes jsme navštívili Egypt. No, kdo se v těch hieroglyfech má vyznat? Děs, běs.
Hned po snídani táborníci vyrazili hledat pyramidy. V některých z nich se nacházely svitky s hieroglyfy, které bylo třeba vyluštit. Podcenili jsme je nebo jsme jim dali příliš snadný klíč. Poradili si s tím poměrně rychle. Na svitcích stálo, že mají jít ke stromům ve tvaru pyramidy a zde (možná), prokážou-li dostatečnou odvahu, najdou faraonův poklad. Takže takový malý výlet ke Třem smrkům, kde si dnes sami uvařili oběd – opekli si špekoně.
Po návratu polomrtvých dětí jsme jim dali odfrk a všechny je postupně nahnali do sprch. Někteří totiž začínali trochu smrdět. A vůbec, někteří nejsou zvyklí chodit. Doporučujeme rodičům procházkovou kůru. Třeba malý výlet na Lysou – můžu doporučit.
Na cestu k pyramidám jsme navázali Ariadninou nití, při které jsme si šli zahrát nedohrané utkání z Itálie – tedy fotbal. Dosáhli jsme při tom MagicHat, což je v podání našich holek „hattrick“. Včera večer jsme totiž po večerce s oddíláři hráli holky proti klukům hru „Párty alias“. Hra spočívá v tom, že holky hádají slova z „mužského světa“ a chlapi zase z ženského. No a samozřejmě jsme – chlapi, vyhráli, takže tímto chci jen naznačit, že holky musí ještě hodně učit :-)
Ale zpět k táboru. Ve výše zmíněném fotbale jsme v poločase prohrávali 3:4 (hrálo se vedoucí proti dětem). Druhý poločas snad stihneme zítra.
Oběd byl dnes v polorežii dětí, takže večeře byla zase teplá – výborné rizoto se sýrem a okurkou. V tuto chvíli probíhá další hra – děti vyrábí „živou mumii“. Z nejmladšího člena oddílu musí udělat mumii. No to je taškařice.
Večer dáme ještě plížení do tábora a tím dnešní den v Egyptě zakončíme.
Ranní rozcvička
Hrůůůůza, takhle nějak si představujeme nebezpečného recidivistu ... on je to jen Vašák ... 
Luštíme šifry ... to je nápor na bednu ... 
Putujeme ... 
A kdo chce "vařit", musí nejdříve nasbírat "palivo" ... 
"Vaříme" oběd ... 
Dámský klub ... 
A takhle vypadají po cestě a po obědě ... to je materiál ... 
V celé své kráse ... 
Egyptské mumie ...
3. DEN
13. srpna 2019
Dnes v noci byla hrozná průtrž mračen. Jedovnice na tom byly špatně. Hlásili, že tábor je odříznutý od nevím čeho, prý se jim tam prohnalo hafo bahna. My jsme to nebyli. Ale možná kolegové vedle. Každopádně celty na stanech už letos nejsou v nejlepší kondici, takže pět dětí odplavalo do Černého moře, tři se zachytili někde u Dunaje a ze dvou stanů jsme udělali Aquapark. Takže jsme si polepšili – máme bazén a víc jídla :-)
Ale vážně, ty dva od Dunaje jsme už přivezli. Ráno bylo tedy vlhko. Přizpůsobili jsme tomu i rozcvičku, která byla „opatrná“, aby snad někdo někde neuklouzl. Na snídani jsme měli čerstvé rohlíčky, dnes obzvláště vypečené, s paštikou a čaj.
Dnes jsme se učili. Dopoledne bylo věnováno výuce rozpoznávání rostlin, zvířecích stop, šifrování, topologii, uzlování a zdravovědě. To jsou základní vědomosti a dovednosti každého táborníka. Mysleli jsme si, že jsme je cosi naučili, ale bohužel jsme se při odpoledních hrách přesvědčili, že jsme je nenaučili nic. Taky jsme vyhodnotili kvalitu včerejších prací – především vlajek. Třetí oddíl získal speciální cenu za návrh, grafiku i zpracování své vlajky. Ale ani ostatní oddíly na tom nebyly špatně. První oddíl se jmenuje „Rakeťáci“, druhý „Blue Team“ (blujetým) a třetí Redvengers. Já nevím. Zlaté dobré časy, kdy jsme se jmenovali korzáři, světlušky nebo námořníci. Ty dnešní amerikanismy z hrdinských filmů jsou děs a běs. Ale tak, co chtějí, mají.
Dnes jsme v Itálii. Takže, kdo si neumí říct italsky prosím a děkuji, nedostane oběd. A protože jsme v Itálii, na oběd máme dnes špagety. Mňam. Italové mají dlouhé obědové siesty. Tak jsme si řekli, že posuneme odpolední klid do 18 hodin. No, neprošlo to, takže pokračujeme standardně. Dnes už se soutěží do CTH, neboli do celátoborové hry. V rámci CTH jsme se dnes ocitli v koloseu na řecko-římských zápasech. Jak se můžou mlátit, tak to se jim líbí. To je generace dnes.
Večer jsme jim připravili ingredience a úkolem každého oddílu bylo připravit si večeři. A co jiného v Itálii než pizzu? Musíme říct, že se jim to vcelku podařilo a dost je to bavilo. Takže, až budete chtít doma chvíli odfrknout, dejte jim základní potraviny a oni už to zvládnou. Nakonec tu z toho byla mánie, a i vedoucí a instruktoři si dělali vlastní pizzy. Táborem to vonělo, jak hrom. Večer jsme ještě hráli nějaké drobotiny a chystali se na noční bojovku. Tu nám ale zkazilo počasí, protože zase zapršelo. Jen lehce, ale přece plížit se v tom někam do tábora, by nebylo moc dobré. Jim by se to líbilo, nám méně, takže klidnější večerní program a spát.
Rozcvička
Dopolední nástup
Laďa učí navigaci - no to jsem zvědavej, kam dojdou :-)
Tady se učíme stopy
Benvenuti in Italia
Koloseum
Co si kdo uvaří, to si taky sní
No to bude mňamka
Ondro ... jsem zvědavej, kam dojdeš ...
Nejmladší táborníci :-)
2. DEN
12. srpna 2019
Budííííčééééék. První budíček letošního tábora. Vstáváme kompromisně v 7:30, ale jako každý rok se táborníci plouží po táboře už od brzkých ranních hodin. Tedy plouží se teď, protože jsou odpočatí a vyspaní z domu. Za tři čtyři dny, je tu pěkně unavíme a vstávat se jim chtít nebude. A už dnes se ptají, jestli prý budou hlídky. Ho ho ho ... taky stará dobrá klasika. Známe ... abych nemusel spát, budu radši „jako hlídat“. Ideálně když by to bylo u ohně. A pak najdeme jen hrstku spících mrtvolek naložených v ohništním popelu, jak se nehybně nadechují zbytků kouře.
No, ale zpátky k programu. Rozcvička začala pomalým klusem v okolí tábora. Ať si děti zvykají. Na snídani byla sýrová pomazánka s chlebem, čaj a okurek. Letos jsme se rozhodli pro malou inovaci. Už jim to nemažeme a nedostanou to nachystané až pod nos. Dostanou pečivo, misky s pomazánkou a příboráky na mazání. A děti – starejte se. Kdo chce mazat víc, maže víc, kdo míň maže míň, kdo chce sucháč, má sucháč. Čekal jsem pomazánku i na stropě, ale nakonec s překvapením musím konstatovat, že pilotní projekt proběhnul nad míru dobře. Fajn, zítra přitvrdíme a uvaří si večeři :-) Když to dobře půjde, v polovině tábora propustíme kuchaře.
Ták. Dopolední program jsme věnovali tvorbě vlajek, bitvě o barvu oddílu a skládání oddílového pokřiku. Oddíly máme tři a budou mezi sebou soutěžit. Mimo to tu bude řada příležitostí, aby vynikli jednotlivci. Máme spoustu nových kamarádů, tak se těšíme, čím nás, kdo překvapí. Někteří nás překvapují už teď.
Na oběd jsme si dnes dali hráškovou polévku s krutonky a buřtguláš. Mají apetit, protože pro vedoucí toho moc nezbylo. Jsme rádi, že jim chutná.
Odpoledne jsme si nanosili trochu dřeva na oheň, který v nejbližší době plánujeme a co to šlo, tak jsme si hráli venku – především hadovky. Po šesté přišel slejvák, tak jsme zakempovali v klubovně až do večeře. Teď probíhá seznamovací discopárty. Někteří to nikdy nezažili, takže jen koukali a nevěřícně čučeli. Co se to sakra děje? Koupili jsme letos speciální disco efekty, takže je to v klubovně jak v nějaké laser aréně. Až je přestalo bavit honit světýlka po zdech a podlaze, začala ta pravá taneční atmosféra. Od techna, přes rock až po poctivé slaďáčky všechny rozpálily do běla. Hoblůůůůj ....
Ale už za chvíli je pošleme spát a bude zase kliíííd. A to je všechno ...
Kadeřnický salón "U Kepy"
Děláme vlajky ...
A neschne a neschne ...
Hop sem, hop tam ...
Pozor ... beru to smykem ...
Potřebujeme vytřít prach ...
Táborová canisterapie ...
Venku prší, uvnitř paříme ...
Takhle nějak vypadá diskotéka ... (ta komprese to ovšem trochu poladila) ...
1. DEN
11. srpna 2019
Tak jsme zase tady. Vedoucovské osazenstvo dorazilo do tábora už včera, abychom měli klid na poctivou přípravu. Tedy přípravu jak fyzickou, tak i psychickou. A k tomu nám dopomáhej RUM. :-)
CTH má letos opět na starost Lucka a vypadá to opravdu pěkně. Kolem světa za 14 dní. Takže navštívíme hodně pěkných zemí a zažijeme spoustu zajímavých, a pro každou zemi typických, zážitků, nejen kulinářských. Tak se pěkně usaďte a několik málo informací vám občas pustíme formou zápisků on-line ... jedééém ...
Už na prvním nástupu máme první vtipnou hlášku od nejmenšího táborníka.
Po úvodní spleti informací o režimu tábora dochází na závěrečnou otázku na táborníky: „Chcete se na něco zeptat? Není něco jasné? Stýská se vám po mamince?“ se ozve nejmenší táborník „Já bych se chtěl zeptat, kdo z tebe udělal takovýho šéfa?“
Pro ty, kdo to neví: Tak jsem z Boží vůle král :-)
Každopádně děti dorazily náležitě vybavené sladkostmi od úzkostlivých rodičů, takže se svačinkou jsme se „neobtěžovali“ a dnes podávali pouze večeři – klasikou dnešního dne, kdy jsme ještě doma, jsou párky, s kečupem, hořčicí a rohlíčky. To máme rádi.
Co se programu týká, tak dnes jsme se věnovali vzájemnému představování a zásadní informaci, že na táboře si všichni tykáme :-) i ti, které budu ještě učit :-) (že to nechápete, neřešte – kdo ví, tak chápe). Udělali jsme si malý výlet po okolí, abychom se orientovali v okolí a neztratili se. Večer se rozdaly zpěvníčky a vyzkoušeli jsme si první společné zpívání ... no a docela to jde. Jen by to chtělo asi už po těch letech trochu změnit repertoár, protože já osobně už mám těch kozlů, jupí čertů a Okoře fakt dost :-)
Po těch letech, teď myslím po těch 35 letech, co náš tábor funguje. Zmiňuji to proto, že letos máme právě 35 let od prvního zápisu v první kronice. Teď už píšeme kroniku čtvrtou a doufám, že ani ta nebude poslední, i když každým rokem je to stále náročnější a náročnější.
Instruktoři staví síť ... z toho zase nic nebude ...
Bobře promiň ... já jsem musel ...
Pyramidy ...
Seznamovací deka ...