14. DEN

Tábor je u konce. Byl to krásný čas, který jsme tu prožili. Tábor není dovolená, není to odpočinek, je to ale únik od „reality“ běžného života. 14 dní bez televize, bez denních zpráv, bez rádia, dá se říct, bez politiky, pracovních povinností a dalšího. Tábor, když tu s námi jste, vám uzdraví a vyčistí hlavu. Spousta smíchu, přátelství a pěkných pout mezi dětmi a dospěláky.

Letošní tábor měl několik prvenství. Např. nejmladší táborník v historii. Vojtíšek nemá ještě ani rok a bojoval tu s námi celých 14 dní. Lucka (maminka) dokázala, že mateřství neznamená táborovou stopku a za podpory rodičů a kamarádů tu může krásně fungovat. Byl tu také další náš vlastní „potěr“ (jak to nazývá Martin) - poprvé byl miniMilda a na čučku Zuzanka, Nikolka, Terezka a Ruda, což jsou jistě naši další budoucí táborníci a těšíme se, že příští rok tu s námi taky budou celý tábor.

Zažili jsme teplo, zimu, déšť, vlhko a bouřku. Spali jsme pod širákem, ohřívali se u ohně, zpívali, hráli si. Řešili jsme nějakého toho „vlka“, odřeniny, štípance, naražený kulky, ale naštěstí nic, co by vyžadovalo nemocniční ošetření (díky za to).

Vyrostlo nám tu spoustu nových nadějných poloinstruktorů a instruktorů. Příští rok některé z nich oslovíme a nabídneme další „spolupráci“. Stálice jako Vašák, Adam, Ondra, Burák, Adélka a Natka nám pomalu odrůstají a jsou čím dál lepší. A hlavně – jsou to trubky, se kterýma je fakt, ale fakt sranda.

Dospěláci jsou skupina sama pro sebe … díky všem za skvělou práci.

Takže. Letos končíme. Na další rok se těšíme. Děkujeme rodičům za důvěru, se kterou nám „půjčili“ svoje ratolesti a díky vám-nám všem za radost, kterou jsme si vzájemně dali.

13. DEN

Dnes jsem si vzpomněl ještě na jednu pěknou příhodu ze středečního celodenního výletu. Vezli jsme totiž celou dobu 3 černé pasažéry, o kterých jsem se zapomněl zmínit a přitom to byla pěkná taškařice. Táborníci měli za úkol sbalit si batůžky. Některé batůžky tu asi dlouho ležely někde ve stanu pod postelí, protože jinak to snad ani není možné. Na cestu jsme „fasovali“ svačino-obědové balíčky (taková ta výletnická klasika). Když se jeden z táborníků v ZOO rozhodl si ten oběd naservírovat, byl velmi překvapen. Po otevření svého batohu a nahrábnutí svého jídelního balíčku vyskočila z batohu myš. A aby to nebylo málo, tak vzápětí vyskočily další dvě myší miminka. Za cestu autobusem myšky nezaplatily, a ještě nakousaly táborníkovi jeho oběd. A taky asi nemají rády muziku, protože zároveň s jídlem překousaly kabely sluchátek, které táborník s sebou vezl. Teď už je mají někde v ZOO, tak jim přejeme pěkný pobyt.

Ale zpět k dnešku. Jumanji bylo včera ukončeno, ale bobříkolympiáda ještě neskončila. Poslední den, poslední šance získat ještě pár bobříku. Celé dopoledne se tedy plnily úkoly na bobříky. Na oběd bylo kuře na paprice (vynikající) a brokolicový krém jako polévka. Poté už se začala příprava na táborovou MISS a MISSáka. Klání to bylo velkolepé a všichni jsme se moc bavili. MISS vyhrála Markétka, MISSáka pak Kuba. Gratulujeme.

No, sice nejsme rádi, ale stalo se. Včera jeden ze stanů splnil předepsaná kritéria pro letecký den. Letecký den (pro ty, kdo to ještě neví) je obřad, kdy vedoucí a instruktoři přistoupí ke stanu a všechno z něj vyházejí ven na jednu hromadu. To proto, že stan je tak zabordelený, že to není ani možné a z důvodu hygienických, výchovných i etických se s tím musí prostě něco dělat. Je zajímavé, že letos to opět byly holky. Kluci takoví bordeláři nejsou. Takže všechno ven a pěkně přebrat a poskládat. Samozřejmě se jedná o velmi zajímavou podívanou, takže se sbíhá celý tábor. Někteří si letos přitáhly i špalky na sednutí od ohně, aby se mohli dívat, jak se taková akce provádí a následně uklízí.

Na závěr tábora se také volí nejlepší táborník tábora. Měl by to být někdo kamarádský, vtipný, pracovitý, prostě nejlepší. Letos to byla krásná, mladá a nadějná slečna - Julča.

A na závěr? Na závěr samozřejmě tradiční maškarní karneval. Přehlídka a rejdění masek, vyhodnocení nejlepší masky a pak závěrečná diskotéka. Šampaňské se rozlévá, vyprazdňují se sklady (všechny sladkosti, drobné odměny apod. se expedují rovnou k dětem). Také proběhlo „porcování medvěda“, kdy děti obdržely své odměny za celotáborovou hru (činnost).

Čeká nás tedy dnes poslední táborová noc. Zítra se expedujeme zpět domů. Bohužel. Uteklo to, ale tak to chodí. Zítra napíšu poslední vyhodnocení a „sčot“ letošního tábora a to bude poslední tečka.

 

 

12. DEN

Utrpení již bylo dost, Jumanji už nemá zlost. 1 a 2 hodit nemusíte, je na vás zda hru ukončíte.

Tímto losem se ukončila nutnost hodit 1 a 2 na hracím plánu Jumanji. Nikomu se bohužel nepodařilo tuto kombinaci hodit, tak se Jumanji slitovalo.

Cestu na vrchol propasti hledejte, tam jeho jméno zvolejte. Tím Vaše hra končí, a Jumanji se s vámi loučí.

Čtvrtek bývá dnem cesty za pokladem. Letos to už nebereme jako cestu za pokladem, ale spíše takové putování s „povinnou“ návštěvou propasti Macocha. Díky sponzorům (ještě jednou děkujeme) jsme si letos mohli dovolit vzít děti navíc (oproti tradičnímu celodennímu programu) ještě do jeskyní. Při svém dnešním putování jsme navštívili jeskyni Kateřinskou. Sice to bylo s rouškami, ale zážitek nám to nepokazilo. Závěrečným úkolem Jumanji dnes bylo rozdělit oddíly na poloviny a společně zvolat ze spodního a horního můstku Macochy slovo „Jumanji“. Tím je putování ukončeno. Na svou pouť dnes vyrazili táborníci autobusem z Jedovnic (běžnou linkou) na rozcestí ke Skalnímu mlýnu. Odtud putovali „po svých“. Oběd jsme jim dovezli přímo na místo, což bývá poměrně velkou atrakcí pro všechny kolemjdoucí, když banda táborníku s ešusy posedávajících „kde to jde“ rozdává a baští svůj denní příděl krmiva ? (buřtguláš).

Jako předvoj skupiny šel „táborový potěr“ – tedy nejmenší táborníci Vojtíšek, miniMilda a Rozálka, kteří připravovali indicie pro ostatní skupiny. I ti nejmenší zvládli trasu po svých (v případě Vojtíška po svých 4 kolech kočárku). Zde „čest“ jeho mamince, která celou trasu s kočárkem zvládla na jedničku ?, i když jsme šli cestou necestou, polem nepolem.

K večeři byl dnes „teplej pes“ (chleba ve vajíčku se zeleninou) a po celodenním putování jsme si večer promítali fotografie ze včerejšího celodenního výletu. Táborníci totiž k výletu dostali také řadu úkolů, které museli plnit. Jedním z nich bylo pořizovat fotografie a dnes je mají za každý oddíl promítat a komentovat. To byste nevěřili, jaká je s tím sranda – především některé komentáře, skrývající krásné dvojsmysly, vyvolávaly ohromný smích především u staršího publika.

Zítra už nás čeká poslední celý táborový den a nám začíná být pomalu smutno.

11. DEN

Hurá, hurá, hurá. Jumanji má dnes volno, jedeme na celodenní výlet. Už loni jsme chtěli „Na Kopeček“, ale kvůli počasí, jsme nakonec putovali do Brna. Letos už to konečně vyšlo. Ráno v 8 hodin nás vyzvedává „soukromý BUS“ a odjíždíme směrem Olomouc. Přestože jsme některé táborníky dopovali, co to šlo, nevyhnuli jsme se tragédii jménem blinkanec. Už v Prostějově jsme stavěli, ale naštěstí jsme byli dostatečně pohotoví, abychom „problém“ zdárně zachytili do (ne)připraveného sáčku. Co tě nezabije, to tě posílí, že.

V ZOO bylo překvapivě natřískáno. Ještě, že jsme jeli tak brzo. Bohužel, restaurace, na které se těšili především dospěláci, byly v areálu zavřené, takže jsme pěkně nadávali. Stejně jako rozhledna. Jediný automat na kávu pak nebral mince, a i když už jsme ho přesvědčili, že se dá platit kartou, tak zase dal jen „malou“ kávu (žádné „To Go“). K tomu ve stáncích ještě došly párky, a pannini zbylo už jen taky s jedinou příchutí. No. Dost brekotu, náladu nám to nezkazí.

Děti v ZOO plnily připravené úkoly. Jedním z nich bylo focení zajímavých póz táborových skupin nebo zvířátek, které si budeme zítra promítat. Překvapivě se nikdo neztratil, ani nepřibyl. Cestu zpět většina táborníků prospala. Což je dobře. Měli jsme strach, že po tom všem, co si tam nakoupili (zmrzliny, pizzu, párky – kdo to stihnul, páč pak došly, apod.) budou zase soutěžit v blinkání.

Vše nakonec klaplo na jedničku a užili jsme si moc pěkný celodeňák. Po návratu nás přivítal Tom s připravenou večeří. Kuře s rýží je to pravé po náročném dni. Večer už se nesl v klidovém režimu, ale i tak jsme se po příjemně stráveném dni těšili akorát tak do postele.

10. DEN

Casino otvírá své brány, nejsou to však žádné fámy. Kostky, black jack, ruleta, dluží jenom popleta.

Dopoledne jsem kvůli špatnému počasí strávili v klubovně. Jumanji nás vyzvalo na hazardní den. Děti „nafasovaly“ žetony a mohly si na vlastní kůži vyzkoušet, jak ztrátový může být život hráče. Nechybělo drahé šampaňské, kaviár a jiné pochutiny a taky tu byl směnkový manager, který půjčoval peníze za směnky typu: umeju ti ešus, podrbu tě na zádech, apod. Tyto směnky se následně dražily (samozřejmě ve prospěch dobročinných akcí).

Po obědě (Holandský řízek s bramborem) jsme si zahráli turnaj v přehazované, plnili další bobříky, hráli šipky, dopisovali kroniku a další drobné, běžné činnosti. Zahráli jsme si rovněž oblíbenou hru osudu. Na pěti stanovištích se postupně snižuje šance pro posun na další stanoviště. Pokud na jednom nemáte štěstí, posouváte se znovu na začátek. První stanoviště – hod mincí – panna nebo orel (ano nebo ne pro další postup). Tedy šance 1:2. Na druhém stanovišti kámen, nůžky, papír, tedy šance 1:3 na postup, pak karty a šance 1:4, pak sirky (jedna bez hlavičky) a šance 1:5 a nakonec hod kostkou a musíte hodit 6, tedy šance 1:6. Člověk by nevěřil, že někdo tohle může dohrát, ale jako vždy tu takoví jedinci byli.

Odpoledne pak proběhlo další bubnování a v rámci CTH čelili hráči další výzvě.

Kuráž svou musíš prokázat přede všemi se ukázat. Jen ten, co to zvládne, svému strachu vládne.

Každý oddíl vybral dobrovolníky, kteří za svůj tým museli prokázat svou odvahu. Hra byla na několik etap (několik dobrovolníků). Nejdříve musel každý z nich vytáhnout pro svůj oddíl jeden žeton z tajemné krabice, ve které …. …. se cosi hýbalo a škrábalo. Co to asi může být? Podívejte se na přiložené video, opravdu stojí za shlédnutí.

V další fázi musel dobrovolník vytáhnout svůj žeton ze sklenice plné pavouků. Opravdu pro otrlé jedince.

Třetí fáze byla nazvána „Vojtíškovo překvapení“. Další čtení tohoto odstavce může někomu navodit nevolnost, proto důrazně upozorňuji, abyste si zbytek odstavce rozmysleli. No, když už nám ta kaše zbyla, tak jsme jí využili, zahustili a řádně vonně upravili. Výsledkem byla speciální hmota, která byla následně umístěna do Vojtíškovi plínky. Prosím pěkně, do nepoužité plenky. Ano, možná je to trochu černý humor, ale nasmáli jsme se u toho hned 2x. Když jsme to připravovali a vymýšleli, a když jsme to následně realizovali. Dobrovolníci dostali za úkol vytáhnout z této upravené pleny žeton své barvy.

Nakonec všechny úkoly byly splněny a my jsme rádi, že tu máme řádné tvrďáky.

Začal to Laďa! Dnes byla na večeři krupice (resp. krupičná kaše). Děti odebíraly u okýnka kuchyně každý svou porci a spokojeně baštily. Nikdo nic neřešil. Až došel Laďa, nechal si narvat plný ešus kaše, do toho granko a rozpuštěné máslo. Otočil se směrem k ostatním táborníkům a začal to všechno v ešusu míchat se záměrem, konzumovat tento pokrm až bude řádně promíchán. Takže se z jeho bílé krupičné kaše, hnědého granka a zlatého másla začala v ešusu tvořit hustější, hnědá hmota. Laďa totiž přijel na tábor ze zednické brigády a očividně si myslí, že je to jako míchat beton v míchačce. Nicméně, uviděl to táborník Ondra a zvolal: „Vladimír si tu krupici zamíchal před celou jídelnou! Vladimír je nechutný a pro děti nevhodný!“ No a najednou se začala řešit nejdůležitější otázka vesmíru, na kterou nemá ani teorie relativity. Míchat? Nebo nemíchat? Jste míchač nebo nemíchač? Jedna strana řvala na druhou stranu. Všichni vytahovaly jasné argumenty podporující míchače nebo nemíchače krupičné kaše. To se samozřejmě přeneslo k instruktorům a vedoucím. Největší agresoři byli míchači, kteří přistupovali k nemíchačům a naschvál jim své porce míchali před očima. Doprovázeli to ještě ošklivými zvuky. Za naši více než 30 letou praxi se nic takového nestalo. Ano, i v minulosti se řešilo, jestli hrudky v kaši ano nebo ne, případně jestli posypat kakaem, grankem, perníkem nebo skořicí (případně kombinací). Ale míchání? A je správně míchat proti nebo po hodinových ručičkách? No zábava to byla úžasná a vydržela nám opravdu dlouho. Alespoň se ukázal charakter míchačů, kteří nemíchače vyloženě a neustále provokovali a napadali. Mícháním lze totiž snadno útočit, kdežto když nemícháte, tak akorát můžete kontrovat úhybnými manévry ukazujícími nemíchanou mozaiku kaše, kakaa a másla. Ach jo. Jinak ale kaše nadchla. Někteří si přidávali i 3x. Počítali jsme s tím, a uvařili ji tolik, že nakonec ještě něco zbylo.

Hra se opět vrací, další lidi ztrácí. Dnes vás v džungli přivítá, v jídelně se promítá.

Večer jsme po promrzlém a vlhkém dni věnovali klidovému režimu - promítal se druhý díl Jumanji. Klídek máme proto, že zítra nás čeká náročný program – celodenní výlet. Autobus je objednaný a počasí se snad umoudří, takže se všichni moc těšíme.

9. DEN

Opice zas útočí, trénink se ti zúročí. Skač, kličkuj a uhýbej, rychle dráhou probíhej.

Dopolední program byl věnován sportu. Tušili jsme totiž, že se předpověď počasí vyplní a přijde zase voda. Udělali jsme dětem takovou malou „opičí dráhu“. Za hlasitého skandování jsme se vzájemně podporovali k velkým výkonům.

Názvy zvířat, věcí, musíš umět popsat přeci. Svoje čelo však si straž, ostatní se zjistit snaž.

Odpoledne jsme si zahráli trbum. Značku na čele si táborník musí chránit a zároveň odhalit značky svých kolegů. Kdo zapíše nejvíce značek, vyhrává. Tady se setkáváme s podlými taktikami, kdy se zneužívá důvěra nejmladších táborníků ?
MiniMilda si v zápalu boje drží čelo dole, až jedna tábornice zavolá: „Milánku, berou ti tatru“. MiniMilda neváhá a zvedá čelo se slovy: „Kdo, kde?“ a odhalí tak svou značku. No docela jsme se pobavili.

Dneska džungle zkouší vás, kdo nejlepší má hlas. Snažte se co nejvíce, ať je z vás slavík či slavice.

Vzhledem k okolnostem jsme zařadili do programu boj o Slavíka tábora. Starší osazenstvo akci bojkotovalo, neboť zpívaly stylem dva verše ala „Skákal pes, přes oves“. Nu, kdo chce kam, pomozme mu tam. Vy bojkotujete program (a kazíte tak zážitek mladším) a my zase upravíme činnost tak, že kazisvěti půjdou ve 20 h do stanů (na kutě). Snaživci si naopak můžou vychutnat speciální, večerní táborovou pohodičku u her, promítání nebo u diskotéky. Nakonec výše uvedené konstatování padlo na úrodnou půdu a původní „bojkotáři“ se přihlásili s žádostí o druhou šanci. Tak jsme jim dle hlasování tu diskotéku udělali. A pařilo se fakt hustě.

V průběhu dne se plnili bobříci. Jako tradičně máme 10 bobříků. Můžeme si je zopakovat:

Bobřík ušlechtilosti – obdrží táborník až na konci tábora, za příkladné chování k ostatním táborníkům

Bobřík bystrosti – táborník musí prokázat svou bystrost (hlavolamy, šifra, stopy a rovnováha na gymbalónu)

Bobřík odvahy – dostává se za stezku odvahy

Bobřík uzlování – za předvedení praktického využití několika předepsaných uzlů

Bobřík míření – táborník prokazuje svou schopnost dobře mířit (mohou se použít střelné zbraně, nebo jen míčky s hodem na cíl)

Bobřík zručnosti – za výtvarné, sochařské nebo jiné dílo, které bude moci být oceněno

Bobřík mlčení – jeden z nejtěžších úkolů, táborník musí vydržet mlčet předepsaný čas (dle věku až 12 hodin)

Bobřík mrštnosti – táborník musí splnit cvičební sestavu z několika cviků

Bobřík záchrany – zdravotnické dovednosti (zkouší vedoucí nebo zdravotník)

Bobřík zábavy – táborník se musí podílet na zábavě kolektivu (individuálně se posuzuje zapojení táborníka do programu)

Za každého splněného bobříka obdrží táborník patřičnou medaili, prokazující jeho schopnosti.

Už radarové snímky nás varovaly. Přijde bouřka. A přišla. Lilo jako z konve a do toho burácelo tak, že se stany otřásaly v základech. Jeden blesk tu pácl tak blízko, že jsme si všichni uprdli, včetně naší elektroinstalace. Naštěstí jsme vše rychle nahodili.

 

8. DEN

Ranní vstávání nám nedělá dobře. Ale když vidím ten groupen sněm uprostřed tábora, tak jsme jim po večerním ohni ten budíček posunuli. Čekali jsme, do kdy se v tom kotli vydrží válet. A drželi dlouho. Začalo se to rozpadat až tak někdy kolem deváté a to ještě po tom, co jim tam Laďa pustil hitovou skladbu „Guten Morgen Sonnenschein“. Když se tak na to dívám, tak by mě zajímalo, jak to vypadá, když chce v noci někdo z prostředka na záchod ? Asi pošlape polovinu spolutáborníků (nebo to vzdá … ?)

A když už jsme se tak dobře vyspali, pokračujeme v našem Jumanji putování.

Dnes je z tebe štvaná zvěř, chce tě zabít, tomu věř! Lovec tady chodí kolem, musíš utéct, honem, honem!

Honem, honem – orientační běh s úkoly po cestě prověřil nejen rychlost našich táborníků, ale také jejich dosud nabité dovednosti.

Úsměv cestu vede vám, musí však být zmapován. Jděte kolem rybníka, a hledejte smajlíka.

Část odpoledního programu byla věnována výletu do okolí našeho tábora. Když už jsme vynechali koupaliště, chtěli jsme jim dopřát, alespoň rouškovou návštěvu Jedovnic a zdejšího vietnamského prodejce. Cesta to ale nebyla jen taková. Museli po cestě hledat specifické značky a následně do mapy zaznamenat své putování, aby se dokázali v pořádku vrátit zpět, i kdyby došlo k jejich absolutní dezorientaci.

Vprostřed džungle světlo vidíš, potichounku k němu plížíš. Domorodec však se snaží, neboť světlo sobě stráží.

A noční bojová hra o krádež světýlka dnes zakončila další skvělý táborový den.

Tolik v rámci CTH. Ale to zdaleka není vše, co se dnes dělo. Provedli jsme další globální celotáborovou debordelizaci spojenou s nucenou očistou všech, i těch, kteří si myslí, že se dá 14 dní žít bez koupání. Jak nám nařizují předpisy, tak jsme rovněž provedli polotáborovou akci COVID, aneb jsme provedli retestaci většiny zúčastněných. Myslím, že hygienická stanice, která nás jistě navštíví, bude nadšená z naší krásné, barevné evidence s jasně negativními výsledky. Nákup množství testů udělá určitě radost nejedné lékárenské společnosti a distribučnímu řetězci, včetně našich politiků. Hurá.

No, když už jsme u těch zdravotních záležitostí, tak nám tu pobíhá jeden, už ověřený, vlk, několik bolestí v krku a řada štípanečků. To se dostáváme k věčnému tématu „diskuse našich táborníků s vedoucími a zdravotníkem na téma: „Oblečte si dlouhé kalhoty a mikiny.“ „Ale nám není zima.“ „Ale už je večer a je chladno!“ „Ale nám není zima. Nám není chladno.“ „Stejně si je oblečte.“ „Jo – tak až nám bude zima.“ „Ne hned si je oblečte.“ „Hm ….“ A je to marný, je to marný, je to marný! A pak dojdou po večerce (jako třeba teď): „Maki, mě bolí v krku.“

K táborové neděli patří také kuřecí a vepřové řízky, brkaše a okurčička. Svačinu nám dnes zpestřila dodávka několika výborných koláčů od laskavých rodičů (tímto děkujeme – všem, kteří se nám snaží přilepšit). Koláče chutnaly a doplnili jogurty, které už jsme měli připravené.

Už se těšíme na další den.

7. DEN

Dnes máme sobotu, což znamená slavnostní táborový oheň. Online píšu dnes pozdě, protože noc byla dlouhá a nedělní dopoledne jsem měl na starosti Zuzku a miniMildu, tak nebyl moc čas něco psát. Většina času se tráví kolem přípravy slavnostního ohně. Dětí se to týká především lámáním dřeva, jako výplně táborového ohně. A rovnou se soutěží, který oddíl naláme vyšší hromadu „chábí“.

Voda je zbraň účinná, zábava s ní začíná. Běhej, braň tým, útoč, skákej, na ostatní vodu cákej.

Původně jsme chtěli vyrazit na rybník. Je totiž příznivé počasí. Bohužel jsem si ověřili, že voda není kvalitní a koupání se nedoporučuje. Bohužel. Nechceme riskovat nějaké vyrážky, proto se zvažovala další varianta – koupaliště Blansko. Testy máme, roušky taky, autobusem bychom se tam i dostali. Bylo to těžké hodnocení, protože z hlediska pandemické situace a táborů se podobné akce rozhodně nedoporučují (i když nejsou vyloženě zakázané). Nakonec tedy sázíme „na jistotu“ a zůstáváme v táboře. Ale dost nás to mrzí. Vymysleli jsme tedy spoustu soutěží s vodou v táboře tak, abychom se mohli trochu zchladit.

K indiánům dostal jsi se, nastala pro tebe krize, pokud chceš nadále žít, musíš pro ně zatančit.

Jumanji chce tanec.  Všichni chceme tanec. Tentokrát to však nebude diskotéka, ale indiánský tanec doprovázený zvuky bubnů k táborovému ohni. Takže příprava každého oddílu na tuto kratochvíli. Večer jsme se u toho docela pobavili. Někteří to pojali tak, že jsme přemýšleli, jestli se tu nezakládá nějaká sekta ?

Mají tě rády rudé tváře, od ohně se line záře. Vykouřit-li chceš míru dýmku, u ohně buď aspoň chvilku.

Tento úkol byl fakticky pozvánka k večernímu ohni, jehož přípravě jsem se dost věnovali. Nejen prací, ale také uměleckou stránkou věci. Každopádně oheň se vydařil. Zapálit se podařilo, jako každý rok, soutěže byl – no klasicky pro děti a na závěr pak nechyběla ani, již tradiční, ohňová show v podání Jandi a Maki. A musím říct, že holky se stále lepší a lepší. Jukněte na video v sekci videotábor online.

Jumanji je velký pán, rozhodí ti herní plán. 1 a 2 musí padnout, do té doby ani hnout.

A opět další malé zpoždění pro oddíly. Prostě jsou fakt rychlí, tak se musí brzdit. Jumanji je prostě „vyčůrané, jako díra do sněhu“.

Co jinak? Snídaně byla dnes sýrová, oběd rizikový s možností vybrat si ze 3 kečupů. Jemný, ostrý, extra ostrý. Děti samozřejmě vybraly jemný, zatímco vedoucí tak napůl.

Na noc jsme jim připravili ještě další překvapení. Kdo bude chtít, může za světla táborového ohně spát venku, pod širákem. Instruktoři vyvalili celty, děti si přinesly matrace ze stanů a nakonec se tady udělalo takové extra velké spací letiště. Pro některé to byl zážitek roku. Další prima den nám tedy utekl a těšíme se na další.

6. DEN

Včera jsem zapomněl zmínit jednu zásadní věc, kterou jsme si všichni uvědomili hned ráno. Přijela MAKI. Maki jsem tedy včera předal funkci zdravotníka. A protože MAKI studuje tělomrsk, odpovídalo tomu dnešní ráno. To jste přátelé neviděli. Ta postavila tábor do pozoru. Když jsem myslel, že rozcvička končí, zjistil jsem, že mají za sebou „jen“ protažení. Maki šířila takovou hrůzu, že cvičili i ti, které jsem nikdy cvičit neviděl – Bobr, Honza, Tom a další. Ale je fakt, že na to byl pěkný pohled.

Dnes jsme snídali vánočky, marmeládu a kakao. Ty jo. Táborníci byli jako kobylky. Vrhnuli se na to tak, že Tomík nestačil dokrajovat. Polívka hrášková s rýží byla taky pecka. Následovaly šunkofleky, řádně posypané vajíčkem a vrcholem dne byla večeře. Tu si totiž dnes děti vařili sami. 3 oddíly – 3 chody. Jedna skupina dostala ingredience na palačinky (obdrželi francouzskou vlajku), druhá skupina dostala ingredience na sandwiche (měli vlajku anglickou) a třetí družstvo měli materiál na pizzu (měli vlajku italskou). Každá skupina si pěkně vařila „to svoje“ a pokud měli chuť na něco jiného – mohli handlovat. Od každého jídla pak musel putovat vzorek vedoucím k vyhodnocení. No byla to taškařice. No, letos jsme se obecně rozšoupli. Tomík dovezl z domu kávovar, který doplňuje táborovou klasiku – rozpustné nebo turka (bez kávy by tu totiž řada dospěláků nepřežila) a musím říct, že to byl dobrý a oceňovaný tah. A pak se tu objevil taky palačinkovač, takže se tu dělají palačinky pel mel jen tak, podle chuti. To se letos máme ?

Když někoho cesta končí, Jumanji to hnedka zmerčí. Za každého týmu člena, posuneš se zpět, vpřed se nemá.

Jumanji se moc daří. Všechny týmy hážou samé 11tky a pak se ve hře posunují dost rychle. Hra tak stála před rozhodnutím. Nechat je dohrát rychleji a pak vám napsat, že hra je u konce a máte si pro ně přijet už tuto sobotu, protože CTH končí a tím končí i tábor nebo hold musí zasáhnout osud a budou se muset trochu přibrzdit. A protože je dnes pátek 13., tak si pěkně všichni na hracím plánu posunuli figurku zpět k začátku. Ha ha ha ha ha …. Jumanji je nevyzpytatelné.

Nemůžeš si jenom hrát, musíš také sportovat. Rychlost, výdrž, snaha tvá, dokáže kdo vyhrává.

Táborová olympiáda. V Japonsku už skončila, tady začala. Skákali jsme do dálky, trávili čas ve visu, skákali přes švihadlo, házeli oštěpem, měřili výdrž pod vodou, běhali a byla tu letos i kladina. Soutěžní klání bylo těžké a neslo se v přátelském, olympijském duchu.

Noc už padla, hvězdy svítí, strašidla se nocí řítí. Projít stezkou musíš sám, nezvládneš to? Nejsi pán!

Dnes proběhla také stezka odvahy. To byste nevěřili, jak se ti velcí bojí. Čím starší, tím víc strachu. Ještě, že přijela Maki a má teď zdravotnické žezlo pevně v rukou. Já bych ty bobky z gatí vytahovat nechtěl. 1/3 tábora ani nevyšla. Část je jich vrátilo. To jsou srábci.

A co dál? Bolavé bříško, které jsem včera zmiňoval dnes polevilo a už je nám dobře. Protože bylo vedro, proběhla vodní bitva. Pak jsme batikovali šátky a taky jsme dnes už nasbírali dřevo na zítřejší táborový oheň. No práce jim moc nejde, ale nakonec tu nějaký základ máme. Zítra z něj připravíme slavnostní táborový oheň a plánujeme přespat pod širákem, tak doufám, že nebude pršet.

Tak se pro dnešek mějte.

5. DEN

Rozcvičku už ani zmiňovat nebudeme. Ale kuřecí šunku na snídani ano ? Byla totiž moc dobrá. Místní rohlíčky jsou zde také obzvláště vypečené (pro vypečené táborníky) a jelikož opět nepršelo (čímž si nestěžujeme), tak nám k nelibosti nejmenších táborníků vyschla i táborová louka. Z Mildovy tatry pomalu opadávají nánosy bláta, stejně jako z Vojtíškových autíček a vypadá to tak na lepší časy.

Jumanji vaše dovednosti testuje, tou dnešní znalost v mapách je. Vydejte se tam kde 3 stromy stojí, pokud to zvládnete, všichni z vás se tam nají.

Dnes se naši táborníci vydali ke třem smrkům. Cesta to byla dlouhá a náročná. Některé táborníky už před cestou začalo bolet bříško, jiné šlapky a byli tu i ti, co se vymlouvali na komárem popíchaný kotníček. Ach jo. A s takovým „materiálem“ do Evropy. Nakonec jsme si museli opravdu nechat dvě tábornice v táboře, včetně jedné instruktorky. Cesta tam se zvládla celkem v pohodě. Pak se nanosilo klestí a dřevo, zatopilo se pod komínem a výsadková jednotka dovezla vyhladovělým táborníkům špekoně.

Už jste tady, už jste v cíli, poseďte zde nějakou chvíli. V klidu si tu obědvejte, potom odměnu si pohledejte.

Už jste jedli špekoně, které byly dražší než samotné maso? Tom se smál, když mi říkal, že kilo krkovičky bylo levnější než kilo špekáčků. Na druhou stranu, byly to fakt dobré špekáčky. Žádná Čína. Po špekáčkovém obědě si děti vyzvednuly malou odměnu, kterou byly táborové šátky. Ty si teď připravují na batikování. Cesta zpět už probíhala pomaleji se stížnostmi na bolavé nožičky. Malej Martínek (8) povídá: „Já už nemůžu, bolí mě nožičky“. Míra: „Ale malej Milánek (5) taky jde“. Martínek: „No jo, ale on je malej“. Nakonec dorazili všichni a už je tu zase binčus.

Kdo vše umí, kdo vše zná, vědomostmi vyhrává. Riskovat však můžeš též, bacha ať se nespleteš.

Akce probíhá teď, když píšu tyto řádky. Takové táborové „Riskuj“. Vědomosti je třeba obnovovat a když dáte ty správné otázky, tak se u toho i hodně nasmějete.

Vprostřed džungle světlo vidíš, potichounku k němu plížíš. Domorodec však se snaží, neboť světlo sobě stráží.

A na závěr, abychom je úplně „zabili“, JUMANJI naordinovalo noční bojovou hru. Dnes večer mají padat „hvězdy“, tak se těšíme. Prcci asi už budou spát, ale většinou se nám ji podaří pár vidět ještě před večerkou. Tak uvidíme.

Opravdový oběd byl dnes spojen s večeří, a po sekané s brkaší se jen zaprášilo. Chudáci dospěláci, na které nezbylo. Museli využít alternativní nabídky a dokrmit se ala „co dům dal“. Příště přikoupíme.

Dnes jsme měli první klíště. Bylo zachyceno už na cestě ke smrkům, ale pohotová Janďa provedla mikrooperaci na jedničku. Jako každý rok, i letos tu máme jedno pobolávající bříško, které se ne a ne vyprdět. Nasadili jsme všechny babské rady a zatím odolává. Ale po konzultaci s lékařem máme připravenou osvědčenou alternativu, tak nám držte palce. To by bylo, aby se nám neulevilo.

A to by bylo pro dnešek vše.

4. DEN

Zázrak! Dnes nepršelo. Rána jsou tu přesto vlhká a chladná, ale ani to nebrání ranní rozcvičce. Víte co je „křupák“? To je chleba. A opravdu dobrý chleba. Zrovna ten jsme dnes snídali. S vajíčkovou pomazánkou, domácími rajčaty a okurkami. Takové domácí rajče – to se nedá srovnat s tou hrůzou bez chuti z dnešních supermarketů. A co se dnes vybubnovalo?

Špatné rozhodnutí celý příběh změní, tady to ovšem nebude žádné hraní. Rozhodovat správně se musíte, jinak se v ději navždy ztratíte.

Šlo o získání povolení pro stavbu železnice ve Westernovém městečku. Dvě možnosti vždy měly, aby se dopracovali k Sada stanovišť (rozdělené westernové město). Vždy si mohli vybrat jednu z cest (na výběr byly vždy dvě). A podle toho, kam se vydali, tam se vždy dozvěděli, co se stane dál. Když vybírali dobře, získali potřebné věci, které je dovedly k potřebným povolením a stanovenému cíli. Kdo si vybíral špatně, tak dlouho bloumal od ničeho k ničemu ….

Kdo cizí písmo zná, ten ho jistě vyhledá. Když k Dlouhé loučce zajdeš, jistě ho tam najdeš.

Tady našli rozházené fragmenty zprávy z morseovy abecedy a museli dát dohromady konečnou zprávu, která jim odkryla další putování příběhem Jumanji.

V džungli kmeny slávu mají, a k tanci vás pozívají. Tancujte co nejlépe, ať můžeme dát repete.

Áááááá – konečně diskotéka. Bez dalšího komentáře se aktuálně paří …

Mimo programu CTH (výše) jsme hráli hru McDonald (nebo KFC – uvidíme kdo nám za reklamu zaplatí víc) a další drobné hry. Taky jsme vyhodnotili včerejší večerní hru a dostali jsme další táborovou odměnu ve formě dolárků (osobní ohodnocení) a drahých kamínků (oddílové hodnocení).

Máme tu taky dva stejné kluky (jako dvojčata). Viléma a Vojtu. Neustále narážíme na problém s rozeznáváním, ale jiní to mají už vyřešené. Lucka se ptá tábornice co volá na Viléma: „Ty je od sebe rozeznáš?“ A odpověď byla na medaili: „Ne, nerozeznám. Já jim říkám Víléme oběma.“

Taky se dnes oficiálně spustil program Bobřík. Už vím, že někteří táborníci určitě nezískají bobříka mlčení. To by tu musel spadnout meteorit (že miniMildo). Taky se rozdaly táborové pasy a proběhla debordelizace účastníků (rozuměj globální sprchování). To asi kvůli té večerní pařbě, abychom si navzájem nesmrděli.

Myslím, že to je pro dnešek všechno. Posílám pár fotek a video, tak na to koukněte.

 

3. DEN

Den jsme zahájili opět rozcvičkou. MiniMilda si na výběh vzal s sebou svou tatru, aby mohl dostatečně prohánět ostatní táborníky ke klusu, protože jinak je přejede.

Na snídani byl rohlík s nějakou neidentifikovatelnou hnědou hmotou, které tu někdo říkal Nutella a tato skvělá záležitost se zapíjela kakaem.

Co se týká program a CTH (celotáborové hry), která je letos na téma Jumanji, tak vám doporučuji, když už máte krásné, klidné dny a večery bez dětí, vzít partnera, partnerku, manžela, manželku, milence, milenku, udělat si pěkný večer, nalít si skleničku vína, piva nebo třeba něčeho ostřejšího a tento dobrodružný snímek si pustit (uvidíte, že pak rádi přejdete na nějakou „lepší“ zábavu). No alespoň pochopíte, co tu ty děti těch 14 dní budou dělat. Třikrát denně se ozve buben JUMANJI … a 3x denně si vždy zástupce oddílu hodí kostkami, aby mohl přečíst jednu z výzev.

A jaké výzvy byly dnes?
Stopy, uzly, šifrování, táborníka vždy zachrání. Tyto dovednosti musíš trénovat. Nezapomeň! Budeš je potřebovat.

Dnes jsme tedy měli den studijní. Pro stávající táborníky to mělo být opakování, pro nové táborníky to mělo být něco nového. Jak se ukázalo, nový nebo starý táborník jsou si rovni. Všichni umí prd ? Ještě že si to můžeme stále opakovat. A co že jsme se tedy zase učili? Určit azimut, orientovat mapu, ošetřit zranění, poznávat kytky a vázat uzly. V našem putování se tyto vědomosti budou určitě hodit.

Už sem letí, krev nám pijou, pobodaní nepřežijou. Přines vodu z propadání, cestou zpátky neměj stání.

Odpolední program byl putovní. Děti musely donést ve dvou otevřených kelímcích vodu z Rudického propadání do tábora. V táboře se pak poměřilo, který oddíl přinesl nejvíc a šlo o mililitry!

Kdo světýlka ve tmě vidí, svoje kroky jimi řídí. Ten co si vše pamatuje, na konci se zaraduje.

Večerní hra v rámci CTH byla věnována paměti. Klasická KiMoVkA. Za nejhlubší tmy, kdy ani hvězdy nedosvítí na naše hlavy se děti vydaly po světýlkách objevovat hesla a obrazy pod každým z nich. Kdo si nejvíc zapamatuje, ten vyhraje. Taková malá příprava na stezku odvahy.

Mezi CTH hrami pak probíhají drobné rychlovky na zabavení osazenstva nebo se hraje stolní fotbálek, maluje se, tvoří kronika apod.

Ale třeba sucho – to tu nebude! Když už jeden den pěkně svítí sluníčko a schne nám tu terén, tak musí přijít krátká pětiminutová smršť a obnovit nám tu zdejší kaluže, kterých nejvíc využívají naši nejmenší táborníci. Ti se rádi brodí všemi kalužemi a výměna mokrých, špinavých svršků za suché špinavé svršky nebere konce (výměnu za suché a čisté jsme už vzdali – mělo tak 5 minutovou účinnost).

A to bude tak všechno. Posíláme tradičně pár fotek.

 

2.DEN

Ráno bylo mokro a zima. Třeba rozproudit krev. Proto jsme začali ranní rozcvičkou (samozřejmě po ranní hygieně). A páč mokro a zima neustupovalo, zalezli jsme na dopoledne do klubovny, kde se připravovaly pokřiky, vlajky a oddílové názvy.

Odpoledne už to vypadalo daleko líp, tak jsme se mohli naplno vrhnout do improvizovaných hadovek.

Prosíme rodiče, kteří identifikují ty dvoje ponožky (viz. foto), nechť se ozvou hlavasovi a nasměrují nás, do kterého stanu je máme vrátit. Opice ze hry Jumanji dnes totiž sebrali dětem ze stanu ponožky. Teda každému dítěti jeden pár. Čistých prosím, tedy nenošených. Opice je naházely na louku, takříkajíc „pel-mel“ a úkolem týmů bylo tyto ponožky posbírat a napárovat. Dopadlo to nadmíru zajímavě. Někomu ponožky chybí – a některé zase přebývají. Po chybějících jsme vyhlásili celotáborové pátrání a kvůli identifikaci přebývajících žádáme o pomoc diváky u počítačových monitorů.

Co jinak? Ráno snídaně pečivo-pomazánková s keksíkem na svačinku. Oběd s polévkou Hrstkovou a špagety ala boloňa. Mňam. Na odpolední sváču jsme pukli 3 melouny a den zakončili chlebíkem se salámem a zeleninou.

Můžete se taky juknout, jak Lucinka připravila a oddíláři pak vyrobili skříňku pro naši vlastní hru. To bylo práce, barvení a lepení. Povedlo se to. Každý večer tak někdo ze služebního oddílu hodí kostkami a podle toho co padne, se posuneme dál a přizpůsobíme herní den. Moc pěkné.

A nebyl by to tábor, bez nějakých šplechtů dne:

„Mildo, že je džumanži a nééé džandřery.“

„Lucííí – tam ten, nevím kdo, nás žahal kopřivama.“

 

 

1.DEN

Přátelé, kamarádi. Tak jsme všichni tady. Letos to byla opravdu COVIDová bitva. Tolik administrativy jsme tu ještě neměli. Kdysi nám stačila přihláška s potvrzením od doktora. Pak se přidaly papíry k bezinfekčnosti. Nedávno se řešilo GDPR a letos už i ta covidová smršť. Jestli to tak půjde dál, budeme muset založit speciální administrativní pracoviště. 

Tak jsem se díval, že nám spousta dětí odrůstá. Máme hodně mladých instruktorského věku, tak uvidíme, co z nich vykřešeme. Většina osazenstva je už stálý inventář (což nás těší), zbytek se snad stálým inventářem stane. 

Dnešní den probíhal klasicky. První táborníky jsme vítali už kolem 13 hodiny. Ani to poobědové kafe nás nenechají vypít ?. Ale když už někdo doveze takovou pěknou omluvenku, tak to obměkčí každé tábornické srdce, že … takže všechno dobrý … i když nám ty papíry ze začátku trochu vázly. To víte – udělat si v tom pořádek a systém není jen tak, zvláště, když máte v týmu bývalou armádu. Do musí být do komínku i přihlášky (že Kepo).

Zásobování taky funguje skvěle. Ne nadarmo se říká, okurková sezóna. U nás i melounová a buchtová. Máme vás za to rádi. A to jste ještě neviděli ten dortový výtvor, co si připravila Adélka. Jukněte. A kdybyste nevěděli, co je „taková standardní porce“, tak počítejte, že to ani nesníte. Já jednu takovou dostal a nebýt miniMildy, tak bych s tím bojoval ještě teď.

Říkal jsem si, jestli má cenu dělat nějaký program. Hned co se tu obsadily stany, nastala samostatná zábava. Člověk by řekl, že jsme tu už týdny. Nakonec jsme stejně museli rozesadit prcky do oddílů a vyrazit na krátký výlet do okolí.

Jako už tradičně, večeře byla párková. Párky byly letos obzvláště veliké, takže někteří borci přecenili své síly, ale včasným odchytem jsme dosáhli dobrého skóre – žádný vyhozený párek. Nic tak nepřišlo nazmar. Kór letos, když máme tolik hladových instruktorů a náctiletých dětí. Teda dětí. Spíše adolescentů. Nebo myslíte, že jim dá ještě říkat děti?

Instruktoři dostali hlavní úkol dneška – postavit nový stožár. Ten loňský totiž uhnil a padl už na prvním turnusu. Nikdo jiný (tedy turnusy před námi) se k tomu neměl, ale my bez vlajky být nechceme. Byl to chvíli boj, ale nakonec se vše podařilo a stožár stojí. Dobrá práce!

Večerní představování a zpívání v klubovně si snad budete moct poslechnout sami. Nové stránky, které jsme nedávno spustili musíme doladit, ale snad se nějaké to video podaří importovat. Uvidíme.

Taky tu mám letos miniMildu, takže uvidíme, jak se mi bude dařit zvládat uspávat a psát večerní online. Tím chci upozornit, že se možná nějaký ten „díl“ tohoto, jistě úchvatného“ seriálu občas pravděpodobně opozdí dle dispozic jednoho z nejmladších táborníků.

A to by pro dnešek stačilo. Takže na závěr zvolání: „Táboru ZDAR!“