Tábor on-line 2015
Čtrnáctý den
29.8.2015
To byla zase noc. Tady prostě nemůže být klid. Zase nám do tábora vpadla skupinka lidí. Už z dálky jsme slyšeli hlasité povídání a říkali jsme si: „Ti jsou jasní.“ Takže jsem zaujal pozici ve stínu za prvním stanem u naší závory. Ostatní zůstali klasicky na základně u kuchyně. Skupinka dorazila k táboru. „Hele, tábor. Ukradneme jim vlajku. Hm. Tam vlajka není. A nemaj tu alespoň nějakou sekeru. Nebo něco, co by šlo vzít? Vezmeme jim TeePeečko, nebo auto hi hi hi. Nebo jim alespoň shodíme stožár. Vysadíme to. Hi hi hi.“ Následně přelezli nebo obešli závoru, prošli kolem mě, takže jsem jim stál za zády. Ještě dalších pár kroků ... a dál to popisovat nebudu …
Nicméně je tu poslední den tábora. Dnes je budíček už v 6 hodin. Musíme se sbalit, uklidit základnu a připravit ji k předání. Na snídani je tradičně „co dům dal“, takže se vyklízí poslední sklenice marmelády, medu a podává se to s čerstvým pečivem. Dospěláci balí všechny táborové věci a vy si přijíždíte pro své ratolesti. Jsou to vždy smutné chvíle. Ale zase je to jen na rok. Nebo ne?
Rád bych dnes, jako tradičně, zhodnotil letošní tábor.
Myslím, že letošní tábor byl výjimečný hned v několika věcech. Měli jsme dost malinkých dětí ve věku 6-7 let na úkor těch starších 13-15 let. A věřte, je to poznat. Menší děti se snadněji nadchnou, víc poslouchají a nedělají tolik neplechy. I starší děti mají na táboře co dělat, ale s postupem času jde vidět, že kolem 14 let už mívají jiné zájmy, než tajtrdlit na táboře. Celkově byly děti opravdu hodné a dětská skladba tábora byla taková vyrovnanější. Někdo zlobil víc, někdo míň, někdo vůbec, ale to k tomu patří.
CTH (celotáborovou hru) řídil letos opět především Kepča za asistence Bobra. Jako programoví vedoucí jsou sehraný tým. Vzájemně se dobře doplňují.
Oddíláři hodně spoléhají na organizační schopnosti Kepy a Bobra a mám občas pocit, že by to chtělo trochu víc iniciativy. Ale chápu, že měli letos míň času. Neměli jsme totiž „zdravušku“ na plný úvazek, takže jsem část její práce přenášel právě na naše oddíláře. Jsem si toho vědom a děkuji za skvělou práci, jak se říká, nad rámec svých povinností.
A co instruktoři? Letos jsme měli 4 odchovance. Někteří byli větší odchovanci (jezdí s námi dlouho), někteří menší. Jsem ale rád, že i ty menšiny u nás mají pochopení. Že kluci. Hi hi hi. Každopádně pracovali. Předák Míra už to má zmáknuté, ostatní „očuchávali“ klady a zápory instruktoření. Někteří jsou možná trochu zašíváci a ucha, víme, ale celkově se osvědčili a byli nám velkou pomocí.
Kuchaři vařili, vzhledem k omezenému rozpočtu, opravdu dobře. Věřím a doufám, že si nikdo nestěžoval. Děti jsou ale občas nevděční konzumenti. Když už i neobranná kuřecí stehna končí ve zbytcích, tak to už je na pár dobře mířených ran. Všichni chtějí co největší a pak to nesní. Ach jo!
Letos jsme také dostali abnormální množství „darů“ ve formě domácích koláčků, buchet, muffinů, melounů, marmelád, instantních věciček, brambor, kávy, sladkostí, věciček i financí. DĚKUJEME. Vaše dary ulehčí táborovému rozpočtu, a tak cenu tábora zatím zachováváme stejnou i přes zvyšování cen téměř všeho. Věřte mi, že to co se ušetří, jde jinou formou zase zpátky vašim dětem.
Hlavas (já) byl letos mimo papírování a účtování „zatížen“ prací zdravotníka tábora, což nebylo určitě ideální. Zdravuška má být ženská! Jednak bývá taková citlivější a ohledně případných „ženských“ problémů to bývá vhodnější. Právě v těchto případech mě skvěle zastupovaly Janďa s Luckou aneb Máslo s MelManem. Dík patří taky občasné pomoci od Mišky a Gabky, které připravily lékárničku a byly ochotné kdykoliv poradit a pomoct. Ale i vám moc díky. Každá dobře myšlená pomoc je k nezaplacení.
Táborová základna je super. Jsme tu moc rádi a myslím, že i moc spokojeni. Už sem jezdíme pár let v kuse a pro některý náš „dětský inventář“ to může být nuda. Ukázalo se však, že i nadále je zde stále něco nového, co stojí za prozkoumání. Navíc se do základny stále investuje, a tak máme každý rok nějakou malou radost z drobného zlepšení. Taky domluva a přátelé v Jedovnicích nám často pomáhají. Takže? Zatím měnit nebudeme.
I to počasí nám letos vyšlo. První tři dny sice pršelo, ale pak to bylo skvělé. Sluníčko, ale žádné parno. Až na chladné noci paráda! Zde bych ještě jednou apeloval na rodiče! Teplé spacáky!!! Spacáky!!! Kdo nezažil 8 st. ráno ve stanu, tak neví!
Letos nás otravovali ožralci. O co bylo míň komárů, o to víc „hňupů“ si letos něco dokazovalo. Míváme tu pár desítek dětí. Abychom se jim mohli věnovat, potřebujeme být taky odpočatí. Tábor NENÍ dovolená, jak si leckdo myslí. Je to docela náročná práce. Abychom ji mohli dělat co nejlíp, musíme být vyspaní. A když musíme hlídat a pak ještě nahánět ožralce po základně, tak se rozhodně dobře nevyspíme. Člověk je pak unavený, a to se pak v podrážděnosti může přenášet na děti. To nechceme! Takže bych rád vzkázal všem dobrodruhům, co chtějí nutně krást vlajku náctiletým dětem, že je vlastně okrádají o táborovou pohodu! Proč máte tu potřebu?
Letos jsme zase po letech měli několik „viditelnějších“ zranění. Všechno to byli Studničáci. Ale ono je vlastně jedno, jestli Studničáci nebo někdo jiný. Zranění dítěte mě i všechny ostatní dospěláky hodně mrzí. Já vím, že to vypadá, že úrazy zlehčuji, a že si z toho na on-line, ale i mimo tábor, dělám „legraci“. Skutečnost je ale taková, že je mi to moc líto. Cítím odpovědnost a hledám chyby, kterých se následně můžeme vyvarovat. Někdy úrazu předejít můžeme, někdy ne. Bohužel, úrazy se stávají. Rád prostřednictvím tábora on-line informuji rodiče o aktuálním dění. Když napíšu suše, že si někdo zlomil ruku, tak to může rodiče vyděsit. Když se to zaobalí do vtipnější formy (chápu – vtipnější jak pro koho), tak věřím, že je to přijatelnější a citlivější způsob, jak nějaké negativní události informovat. Chci, aby náš tábor byl otevřený a transparentní. Abych vás mohl informovat nejen o tom dobrém, co nás v průběhu tábora potká, ale také o těch věcech smutnějších, které se třeba nepovedly. Prostě vás nechceme strašit, protože víme, jak máte své děti rádi a jakou odpovědnost za ně cítíme my, dospěláci.
Fotky jste letos neobdrželi na DVD. Vypalování je časově náročné a navíc, letos toho máme víc než je kapacita disku. Rozhodli jsme se proto, že fotky zmenšíme (stále na tisknutelnou velikost) a vystavíme je na našich stránkách on-line ke stažení v sekci download.
Suma Sumárum:
Prožili jsme opět nádherných 14 dní, na které budeme zase rok vzpomínat. Rok, do dalšího tábora. Pokusím se za tu dobu dodělat webové stránky, doplnit kroniky, fotky dospělákům a vše kolem toho. Tábor teď ještě pár týdnů bude žít v našich srdcích a facebooku. Pak, jako každoročně, vše utichne a probudí se to až pár týdnů před táborem dalším. Termín už známe. Tábor JEDOVNICE 2016 se bude konat 14.8. – 27. 8. 2016. Doufám, že si tábor vaše děti užily, a že s námi příští rok zase pojedou. Uvítáme jakýkoliv námět na zlepšení. Mějte se krásně a jako vždycky:
Děkujeme dětem za všechnu radost a smích, které jsme si vzájemně dali.
Za všechny dospěláky Mild@
All stars ...
1. kmen
2. kmen
3. kmen
Kmen prabukvic ... instruktoři ... hi hi hi
Dospěláci 2015 ...
Třináctý den
28.8.2015
A říkám jim to furt! Nechoďte za závoru, nechoďte nám do tábora. Nechoďte za závoru, nechoďte nám do tábora. A je to marný! Je to marný! Je to marný. Jak jsem psal včera, tak jsme měli menší noční konflikt. Tak nějak jsme očekávali další problémy, proto jsme si pro jistotu připravili pár běžných tábornických pastiček a dohodli se na nepřetržitém střežícím režimu. Už jsme si mysleli, že bude klidná, i když pro některé z nás, ospalá noc. Když najednou … zase nějaký tupan! Přišel k závoře. Rozhlédl se po základně a udělal osudovou chybu. Překročil závoru a tím hranici našeho tábora. Jen jsme ho pozorovali hlídkující ve stínu. Jakmile směle zamířil dál, tak jsme se na něj rozběhli. Otočil se na patě a začal zdrhat. Máme naběháno a tak neměl šanci. Běh mu vydržel tak 60 m a pak hupl do vysoké trávy u nejbližšího keře. No chvíli jsme sice hledali, ale pak Michal s úsměvem povídá: „A heeeleeee, botička. Tak chlapče, vylezeš sám nebo ti máme pomoct?“ Šel naštěstí dobrovolně s námi, posadil se (dobrovolně) a dostal taky trochu vody, aby mu nevyschlo. Byl hrozný hrdina! Vykládal spoustu historek, že jsme ho vlastně napadli my. Že v táboře vůbec nebyl. A že ještě uvidím (konkrétně já). No tak jsem neváhal a zavolal PČR. Co s ním? Dát mu po hubě? Pak bude volat PČR on. Nejjednodušší varianta. A najednou chlapec změknul: „Prosím, policii nevolejte. Hej já jsem pil, já ještě nemám 18. To by byl průšvih.“ Máš smůlu kámo. Na takový jako ty my nemáme nervy! Hlídka už je na cestě. A chlapec zase tvrďák. Vyhrožuje. Nadává. A najednou …. ozvala se pastička. Áleeee. Přišel k nám nějaký kamarád. Taky asi zabloudil a spletl si tábor. A už ho naháníme. Bohužel, tentokrát jsme měli špatnou taktiku a utekl. Ale to je jedno. Jeden nás dovede k ostatním. Policie přijela, chlapec byl nezletilý a měl 1,3 promile. Za chvíli už ho odvážela sanitka. Jeho další osud je nám neznámý, ale nedivil bych se, kdyby byl touto dobou zpět v Dlouhé Loučce (tábor pod námi), který prý dnes rozebírají. Takže taková akční bojovka pro dospěláky.
Ráno někteří z nás dospávali probdělou hlídací noc s úspěšným odlovem. Dnes jsme připraveni ještě líp než včera, protože očekáváme případnou odvetu.
Zítra je poslední celý den tábora. Dopoledne jsme děti okoupali, aby vám zítra tak moc nesmrděly, až si je povezete domů. Pokud si teda vezmou někteří z nich konečně čisté triko. Pak se posbíraly papírky v táboře v rámci předkonečného úklidu, vyrobili jsme si masky a začala příprava na MISS. Běžné soutěžní klání MISS standardně obsahovalo představení, povinnou a volnou disciplínu a promenádu v plavkách. Jako moderátoři se osvědčili Kuba a Mira. Prozradím vám, že MISS tábora se letos stala Zuzka a MISSák tábora Ondra. Krásný pár.
V rámci večera teď proběhlo představení masek, vyhodnocení posledních soutěží, nejlépe dlouhodobě uklizeného stanu a začíná závěrečný karneval. Bobr rozdává svítící náramky a jde se KALIT!!!! Netrpělivě čekáme, co bude dnes v noci.
Hodnocení úklidu stanů ... 
Soutěž o MISSáka tábora v plném proudu ... 
V rámci MISS holky předvedly akrobatický výkon ...
Vašák nasazuje break ...
MISSácké trio v plné kráse ...
Trio MISS ...
Kompletní karneval ...
Furt to teď hrají a já si to celý den broukám, takže písnička na dobrou noc je dnes jasná:
Každý ráno když si vzpomenu, vzpomenu si na to, jak měl jsem tě rád, a nevzal si tě za ženu, každý ráno, budu si vyčítat ...
Dvanáctý den
27.8.2015
Začnu ještě nocí. Měli jsme tu totiž zase trochu divoko. Kolem půl třetí ráno nás vyrušila rána. Vyběhli jsme ven a zjistili, že nám někdo „položil“ stožár. Slyšeli jsme, jak někdo zdrhá, tak jsme se za nimi s Michalem pustili a chytli si je. Vyklubali se z nich asi 30ti letí týpci, samozřejmě, že ožralí, kteří si chtěli dokazovat velikost svého miniaturního … „ega“, které je asi hodně malé, když ve svých letech mají potřebu se takto předvádět, zvláště pak, když jeden z nich je taky otec (prý). Samozřejmě mlžili, že jdou náhodou kolem a takové ty řeči, že není zakázané chodit kolem tábora po veřejné cestě a ble, ble, ble. Když se tam ukázali asi po deseti minutách znovu, tak už jsme museli být podstatně důraznější. Tom nakonec pro jistotu zavolal PČR. Musím pochválit! Chlapi tu byli opravdu rychle, ale než dorazili, blbečci zmizeli z dosahu. Stožár jsme hned nasadili zpět a na případnou opakovanou návštěvu se připravili. Nemusíte se bát, k žádnému ohrožení dětí ani dospělých nedošlo.
Na dnešek jsme měli nachystáno spoustu melounových svačin, abychom přemíru melounů stačili zpracovat. Dopoledne proběhl hadí závod se spoustou překážek, kterého jsem se zúčastnil i já. Instruktor Kuba byl však o vteřinu rychlejší, což přisuzuji především tomu, že jsem měl v sobě, na rozdíl od něj, plný talíř polévky. Jinak by pochopitelně neměl šanci! Na oběd byla krupičná kaše. Ty brďo. Se po ní jen zaprášilo.
Lucka mi povídá, že nemůže ani na záchod. Jedna malá tábornice jde s ní i tam. Lucka jí povídá: „Já jdu ale na záchod.“ A malá: „Já vím, já počkám.“ Za chvíli pak ťukot na dveře záchodu: „Luci, jsi tam už dlouho.“
Odpoledne pak patřilo „cestě za pokladem“. Délka trasy a složitost úkolů byla letos podstatně redukována, protože máme hodně malinkých. Ale i tak to bylo pěkné dobrodružství. Po návratu jsme pak ještě uspořádali mezioddílovou činnost v podobě vaření pravěkého vejce. Děti dostaly za úkol uvařit vejce na hniličku. K tomu měli 3 sirky, kbelík a vodu. To by mělo stačit. Nakonec se žádnému kmenu nepodařilo správnou dobu vaření odhadnout a všechny vejce skončily natvrdo. Kvalitu uvedené práce nehodnotil nikdo jiný než kuchař Tom. Teď už všichni chrní.
Srážíme balónky obsahující indicie k pokladu ...
Hledáme indicie k pokladu ...
Tak tohle ani netuším, co mělo být ...
Vaříme pravejce ...
Další pravejcová ...
Jedenáctý den
26.8.2015
Včera jsem nestihl dopsat on-line (takže pokračujte ve čtení i další den), protože jsme měli zase noční výlet. Chtěl jsem to napravit dnes dopoledne, ale měli jsme další výlet. No já vám to povím dál.
Den začal Hášovou větou: „Jak je možný, že tak smrdí (děti), když jsme je včera koupali?“ A tak bylo rozhodnuto, že provedeme praní. Obešly se stany. Sesbíraly se věci. A MelMan (Lucka) se do toho pustil. To bylo smradu, že by se jeden picl.
Po domácí snídaňové marmeládě, kterou nám přivezli studničáci, jsme se pustili do dalších akcí.
Dopoledne se hrála tradiční honička s balóny. Na ruku se přivázal balónek a komu praskne, ten je z kola ven. První kolo hráli instruktoři proti dětem. Vítězství instruktorů bylo drtivé! Pak jsme udělali dvě skupiny – mladší a starší, kteří měli vlastní klání. Nebudete tomu věřit, ale výsledkem akce byl další výlet na chirurgii do Brna. A nebyl to nikdo jiný, než zase studničák – Verča. Takže double. Tentokrát upadla na druhou ruku a vypadalo to na zlomený prst (na té, původně zdravé, ruce). To si snad děláte … srandu! Takže ledovat, naložit a jedéééém. Už po cestě jsem jí taktně naznačil, že jestli si nechá zasádrovat druhou ruku, tak bude mít na záchodě docela problém! J Po příjezdu do nemocnice to šlo ráz naráz. „Dobrý den, tak jsme zase tady!“ Postupy a místnosti už známe, takže se nezdržujeme. Jen vlezeme do ordinace, tak doktor povídá: „Koukám, že jste tu už byli včera. Druhá ruka jo? No a víš, že když to zasádrujeme, jak se s tím bude špatně chodit na záchod?.“ Hi hi hi … Tak jsem poprosil doktora, jestli by mohl dopsat, ať nám k té druhé ruce přisádrují alespoň lžičku, aby se najedla. Toaleťák by se tam asi nevešel. Nicméně jsme šli na rentgen, a co myslíte? Nemá ji tam (zlomeninu). Je to jen naražené. Řeknu vám, za dva dny 3x chirurgie Brno a zpět při těch uzavírkách je i na mě dost! Ale hlavně, že je to OK!
Na základě posledních dvou dnů vydávám studničákům zákaz se zúčastnit jakýchkoliv her (legrace). Dostanou vlnu, vidlice a budou plést! No vidlice radši ne – vypíchli by si oko! Po příjezdu jsme se docpali sekačkou, která tu na nás čekala, a to nás dost uklidnilo. S plným žaludkem je to hned lepší.
Po obědě následoval táborový Slavík. Akci uváděli instruktoři a představte si, Verča ji z nemocnice ještě stihla a pak ještě svým výkonem oslnila porotu natolik, že soutěž vyhrála. Teda! Jestli to ocenění nedostala jen z milosti, kvůli těm svým neohrabaným tlapkám. Ale ne – zpívala opravdu skvěle!
Na svačinu byla melounová bomba a pak jsme připravili branný závod. Na čas projít 6 stanovišť obsahujících zdravovědu, poznávání rostlin, uzly, zvířecí stopy, morseovka a šifrování, práce s buzolou a znalost mapy. Děkujeme rodičům za další melouny. Musel jsem to vyfotit, protože toho dovezli tolik, že uspořádáme melounovou párty.
Na večer jsme měli připravené bludičky, ale zhodnotili jsme situaci, a jelikož to bývá nejdrsnější hra, tak jsme si řekli, že dnes nastavíme klidový režim a nebudeme osud pokoušet. Děti teď mají pohodový a klidný večer v klubovně. Malinkým před spaním přivážeme na nohy balónky, abychom je ve spacácích při večerních „počtech“ našli a jinak to bude pohoda …
MelMan pere ...
Balónky - Verča zatím "drží pohromadě" ...
Dával jsem čisté sádře den, maximálně dva ...
Slavík tábora a dva moderátoři ...
Originální sušák prádla ...
Mimoň s kloboukem ... a navigátor s buzolou ...
Tématická fotka ... Vašák předvádí své zdravotnické umění ... nic moc ... na hasiča ...
Ty melouny jsme dostali darem ... zítra bude melounová párty ...
<!-- **HINT03**
bubenik Galie zminka rezak zakrnet Egyptan skarpa zaplava vzrust oliva zatez kroj vymenit soda zmast galeje vzepeti jakymsi zvyk osmina brasna Golias blyskat kapavka ano poledne okorat jasny sitina spaci jenomze rouhavy tepany serial ukos nesnaz potopit kornet alej neduh zvlhcit brozura soucet cukrar zvykly
Desátý den
25.8.2015
Dnes jsme měli brzké ranní probuzení. Oproti běžným dnům byl budíček o hodinu dřív. Máme totiž objednaný autobus, který nás odveze do Brna v rámci celodenního výletu. Autobusovou dopravu a také část vstupného nám sponzorovala firma CORA PLUS s. r. o.. Majitelce firmy, paní Anně Šťastné tímto za všechny táborníky DĚKUJI. Bez jejího přispění bychom si autobusový výlet dovolit nemohli. Na výlet nás odvezla, jako vždy z Jedovnic, firma Autoškola Pernica - Kotvrdovice, které děkuji za dobrý autobus, skvělého a ochotného řidiče, bezproblémovou domluvu a dobrou cenu ;-)
Dovedete si představit, co to je vypravit malé táborníky na takovou akci? Donutit je, aby si do batůžku nebrali plyšáky, ale radši pláštěnku a mikinu? Nedovedete! Z toho je taky vždycky historek. Dvě tábornice si třeba nabraly pití do flaštiček. Jedna to otočí vzhůru nohama a šťáva jí z toho teče ven. Druhá to samé. Kepa se ptá: „Proč vám to teče ven?“ Podívá se, a obě mají v čepku dírku. „Proč tam máte ty dírky? No my jsme včera hodně pily, a jak jsme hodně pily, tak se nám nechtělo furt oddělávat ten čepek, tak jsme si do toho udělaly dírku. No, ale teď vám to poteče do batůžku! Co s tím chcete dělat? No my nevíme. To fakt nevíme.“ Ale jinak všechno klapalo jako po drátkách. Hned ráno totiž začalo pršet, takže přesun k BUSu byl málem v pláštěnkách. Nakonec nám přijel autobus až do tábora, takže jsme se naskákali do sedaček „suchou nohou“.
První plánovaná zastávka byla ve WikyLandu v Brně. Hala plná nafukovacích věciček, prolézaček, kuliček, míčků a dalšího harampádí byla přijata s nadšením. Za sebe však můžu říct – jeďte radši do Bonga! Děti si sice přišly na své, ale dospěláci viděli dost nedostatků. Třeba ze 6ti trampolín byly 3 mimo provoz (že by se pokazily najednou? ne – jen je prostě nikdo nehodlá opravit). Velká atrakce – býk - nebyl funkční vůbec, stejně jako vzduchová děla vystřelující míčky. Obsluha v „kavárně“ hrozná! Za své peníze jsme nedostali to, co jsme měli dostat. „Chcete na to tu šlehačku?“ Jasně, že chceme. Hm. Tak tady to máte bez šlehačky, došla.“ Suché konstatování, žádná omluva, nic. To podstatné ale je, že se děti bavily. A to dost! Instruktoři se možná bavili ještě víc – horší jak malá děcka! No vydrželi jsme tam pár hodin a následně se pak přepravili na „Prýgl“. Tam byl malý rozchod, takže se zase nacpali párky v rohlíku, vařenou kukuřicí a dalšími zdravými věcmi. Když už ne rodiče a babičky, tak si nakoupí a přecpou se sami! Ach jo. Pomalu jsme uzavírali sázky, kdo bude blinkat na lodi a kdo pak v autobusu. Naštěstí se nic tragického nekonalo a plavbu na hrad Veveří všichni bezblinkovitě přežili. Plavba na lodičce byla pro většinu prcků pěkný zážitek.
Pak už jsme jen prolezli hrad Veveří, nakoupili turistické známky a pohledy a s deštěm, který se mezitím spustil, jsme zase cestovali zpět do tábora. To už jel autobus mrtvolek než dětí (viz. foto). Každopádně po táborové večeři zase obživly a tak jsme je mohli ještě dorazit stezkou odvahy, která právě probíhá. To zase budou zážitky …
No, dnešní den má pokračování. Už jsem chtěl dávat informace na web, když slyším zase pláč. Hej. To není možný. Dostali jsme Vašáka – posledního Studničáka. Na stezce špatně došlápl a kotníček. Tak šup, chladit! Do toho Tom trochu černého humoru: „Vašáku, já jsem ti říkal, že jsi na řadě.“ Když jsem viděl, jak řve, tak jsme neváhali, nasedli a jeli. Udělal jsem zásadní chybu, že jsem mu na cestu tu botu sundal, protože to byla jízda smrti J J J. Na pohotovost už jsem přijel tak suverénně, že mě pán na bráně zdraví a povídá: „Vy už jste tu byl, že?“ Na centrální evidenci jsem už asi inventář. Proč mám pocit, že všechny sestry z nemocnice byly na táborech zdravotnice. Vehementně si chtějí povídat, jak byly na táboře ony. Jedna krásně prohodí: „Je vidět, že jste z tábora. Mladej je krásně provoněnej kouřem“. Naštěstí to byl tentokrát falešný poplach! Simulanten bande! Krásný noční výlet. Co mě dostalo, tak na dětském mají vozíčky na pětikorunu – jako v obchoďácích. Nevím, co bych dělal, kdybych minci neměl. Už tak jsem ho v náruči donesl až na evidenci a věřte, že takový balíček se dost pronese. Doufám, že to byla za tento tábor poslední návštěva a že jsme si zase na pár let tu návštěvnost vybrali.
Mezitím, co jsem byl v Brně, tak v táboře doběhla stezka odvahy. Děti se poslaly spát a prováděl se závěrečný průzkum stanů, jestli jsou všichni na svých místech. A? Nebyli. Dvě nejmenší koťátka nebyla ve stanu. Byly tam jen smotané spacáčky. Nikde, nikdo. Tak vedoucí, ještě v klidu, začali pátrat. Kepa si byl jistý, že do tábora ze stezky holky dorazily (má je zapsané). Tak šup, prohledat záchody – nic, koupelna – nic, před korýtky, za korýtky – nic. Začala panika. Kam by mohly ty holky jít? Další vedoucí šel zase do jejich stanu. Nejsou tam. Tom už startoval auto, aby vyrazil do okolí tábora. Volali jsme, křičeli jsme. Nic. Dvě děti se ztratily! Ještě ty nejmenší! To se ještě nikdy nestalo. Opět všechno prohledat. Nic. Naštěstí máme Miru. Ten jako X-tý vlezl těm prckům do stanu a našel je tam. Nikdo se neztratil. Jen jsou tak malinké, ale tak, že když se schoulí ve spacáku do klubíčka, tak nejsou o moc větší, než ten samotný spacák. Vážně. Byly neviditelné. Všichni dospěláci povolili sevřené půlky a mohlo se jít v pohodě a klidu spát. Já se to dozvěděl až po příjezdu do tábora.
Jede se na výlet ...
Instruktoři zkoušeli masážní křesla ... vidíte ten blahý pocit ...
Lezecká stěna byla fajne ...
Ať tu Paťu nevyklopíš ...
V dračí tlamě ...
Nejoblíbenější atrakce - zvláště, když tam vlítl Tom s Hášou ...
Nemáte párátko? Kuby mi uvízl mezi zuby ...
Celá prima skupina ...
Prý je to krumpáč - takže fotka s "Krumpáčem" ...
Na lodičce ...
Na hradě Veveří, světla už nehoří ...
Mrtvolka ...
A další mrtvolky ...
Dnes jsme měli večer s Nedvědy, a proto písnička na dobrou noc:
Až jednou ráno přijdu, ty zase odpustíš mi co odpouštíš léta, jsem chap a světák co po hvězdách světa, létá lásko má ...
Devátý den
24.8.2015
Krásné pondělní ráno. V noci je sice stále chladno, ale už to není tak hrozné a hlavně, ráno svítívá sluníčko. Dopoledne byla další část nauky. Mapy, buzoly, rostlinky a šifry. Následovala malá táborová olympiáda. Střílelo se ze vzduchovek, luku, praku, tančilo se na kůlu a pak se pískalo na píšťalku.
Jedna hodná babička nám přivezla 5 pekáčů buchet. My se letos máme! Nevyhlásil někdo nějakou soutěž, o které nevíme? Upeč svou buchtu? Takže byla dvojitá svačinka. Po čínském obědě nás přepadla proslulá televizní stanice VYMIK. Krásná reportérka Verča, mimochodem naše odchovankyně, k nám přijela natočit každodenní táborový život. Ještě teď koktám. Mediální hvězda opravdu nebudu. Ve středu si pusťte vyškovský kanál a máte nás tam. Kdy, kde, ale přesněji fakt nevím.
Po televizním výstupu jsme se přesunuli mezi rybníky, kde jsme si zahráli „co do lesa nepatří “. Následně pak děti obdržely popis hledaného zloděje a každý oddíl si podle popisu musel toho svého zločince „poskládat“. Opravdu jsme měli z této hry originální výstup (viz. foto).
Pak už byla jen večeře a pak fotbalové utkání vy proti nám, kdy vlastně nikdo nevěděl, s kým hraje. Nakonec jsme ale vyhráli všichni, protože se nikomu nic nestalo.
Teď probíhá noční hra Plížení do tábora. Pak instruktoři projdou všechny stany a vyklepou z nich všechny pavouky a ušáky. Mimochodem to samé probíhá také ráno na záchodech. Především naše malé tábornice se moc bojí sednout na mísu, když vedle sedí už nějaká ta Johana. Říkame tomu „odpavoukování záchodů“. Originální činnost. Tak a teď už na kutě. Zítra nás totiž čeká celodenní výlet … ale o tom až zítra.
No teď došel jeden táborník a povídá: „Já bych potřeboval zašít tepláky“. Tom: „Jako zašít tepláky teď v deset večer jo? No já je mám na celodeňák. A to nemáš jiný? No mám, ale oboje jsou špinavý. Hm .. i takový pořízky tu máme.
A DOST!! Dnes jsme zase po desáté večer řešili bolavé bříško a zvracení. A opět je to po návštěvě rodičů nebo babiček. Přivezou tašku plnou sladkostí a děti se tím přecpou. Pak odmítají večeřet a před spaním chodí s tím, že je jim špatně. Nechceme vám zakazovat sem jezdit, ale všechno má své meze. Někteří z vás nám komplikují práci. Jsme samozřejmě rádi, když nám něco dobrého přivezete, ale táborový řád, pravidelná a relativně vyrovnaná strava má svůj důvod. Takže nevozte nic, co neprojde rukama našich kuchařů, aby se to rozumně nadávkovalo! Jinak mě uslyšíte dost hlasitě brblat! Děkuji za pochopení!
Ranní rozcvička ...
Nauka - mapy ...
Nauka - buzoly ...
Instruktoři už to nezvládají ...
Střelba ...
No tohle někdo vystihnul, Janďa dělá ksichtík :-) hi hi hi ... za tuhle fotku mě kuchne ... ale to nejde sem nedat ...
Vzduchovky bývají nejatraktivnějším lákadlem ...
Vytáhli jsme taky chůdy ...
Kobylky napadly Kepu při rozdávání svačiny ... ještě že je tak vysoký ...
Výsledek popisu níže ...
Dnešní písnička na dobrou noc je Nina:
Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno, já vím že nejsi rád, ale nejde zapomenout, jak při každém slově, přivíráš víčka, prosím, vyslyš moji zpověď už jsme starý na psaníčka ... ... ...
Osmý den (schází nám)
23.8.2015
Po včerejší pozdější večerce jsme dnes také přizpůsobili budíček, který se trochu protáhl, stejně jako celý denní program. Vlastně celý den byl takový „utahaný“ a volnější. Jezdíte totiž vy – rodiče na nějakou tu návštěvu. Když to nevede k slzičkám, tak je to občas docela fajn, protože doladíte to, co se nám v průběhu tábora nemusí podařit – tedy si je převlečete do čistého, případně některým i něco přeperete (že?).
Děkujeme všem za tu spoustu dobrůtek, které jste nám přivezli. Měli jsme tu muffinky, několik plechů domácích buchet, domácí pizzu, koláčky a melouny. A všechno táááák dobré.
Návštěvy však mají občas taky ty stinné stránky. Tak třeba když dovezete a předáte „nekontrolované“ množství cukrovinek a pochutin malému táborníkovi, tak občas dojde k tomu, že to všechno do sebe narve ještě ten den. Pak probíhá také mezistanová výměna typu: „Já mám brambůrky. Jéé, já zase gumítky. Tady máš gumítky! Tady máš brambůrky. Já mám křupky. Mě dovezli čokoládu“. Krásně se o to podělí a pak to někteří neunesou a blinkají. Bleeeee … Letos byl adept pouze jeden, ale i tak si říkáme, jestli příště nezaložit „přídělnu“ – tedy jakousi potravinovou banku, ze které budeme postupně uvolňovat laskominy od rodičů jejich milovaným táborníkům.
Dopoledne jsme stavěli příbytky pro praskřítky (mladší) a starší zase pro sebe na přespání. Hodně je to bavilo. Nejlepší výtvory najdete mezi fotkami.
Na oběd byla Francouzská polévka a kuřízek s bramborem. Delší odpolední klid (kvůli návštěvám) jsme ukončili oblíbenou hrou „Hrady“. A tato hra také přispěla k další zraněné. Udělali jsme si tedy zase výlet do Brna. Po letech máme opět sádru. Naštípnutá kůstka na palci ruky. A opět je to Studničák – teda Studničačka (opařená je taky Studničačka). Děti z mé rodné obce a ještě od tatínků, se kterými místně spolupracuji. Do teď jsem si myslel, že Studničáci jsou zocelení „hasiči“. Asi jsem přivezl nějaké „slabší kusy“ nebo co J Každopádně to vypadá, že až se to rozkřikne, tak ze Studnic už se mnou na tábor nikdo nepojede. Prý „odrovnávám Studničáky“! Ale ještě tu mám jedno želízko v ohni – že „Vašáku“.
Po návratu z nemocničního výletu jsme se rovnou přichomýtli k večeři. Opékali jsme si špekoně a pak taky ty protivný Marshmellowny nebo jak se to píše. Jsem zvědav, kolik prcků po této vražedné kombinaci bude zase blinkat.
Večer probíhal sociální soud s těmi, kteří ztratili nebo zabili svého Tweetyho. Nakonec jsme jim ještě naložili večerní bojovku – plížení do tábora. Znavení teď doufám padnou a nechají nás zase do rána vyspat J
Jeden z přístřešků ...
Jeden z úlovků našich táborníků ...
Dlabeme kuřízky ...
Hrady ...
Nedělní výslužka ...
Dva špekoni ...
Takhle si tuní zpěvníčky naši instruktoři ...
<!-- **HINT02**
-- / •-• / - / •••- / • / --••-- / / •--- / • / / ••• / - / •- / •-•• / • / / --•• / •• / •••- / • /
Sedmý den
22.8.2015
Sobota patří, jako každý rok, slavnostnímu táborovému ohni. Den začíná klasicky ranní rozcvičkou, snídaní a pak už následuje upravený denní program. Dopoledne se jde pracovat. Dříve stavěly oheň děti pod vedením vedoucích. Ale doba se změnila. Dnes už stavíme oheň jen vedoucí a děti se na něm podílejí sběrem klestí a dřeva. Zdejší lesy jsou už po letech táborů dost dobře vysbírané, takže jsme pro dřevo museli až kilometr za tábor. Takovou dálku nám mrňousi nedotáhnou, takže je necháme udělat megahromady v lese a pak je svážíme autem na vozíku, protože vozík pro ruční pohon tu nemáme. No do práce se jim moc nechce ;-) Nevím jestli nás nestojí víc práce to popohánění, než kdybychom si to nanosili sami. Hrát si to ano, ale pracovat … prooooččččč?
Nakonec se nám podařilo dotáhnout poměrně velké hromady. I oheň se nám povedl. K víkendu patří většinou i „slavnostnější“ oběd. Takže pečené kuře s rýží a rajčatovým salátem nikoho neurazilo.
Odpolední program je pak věnován dodělávání ohně, úklidu kolem ohniště a především oddílové přípravě programu. Každý oddíl si nachystal nějakou hranou scénku na pohádkové téma a pak taky soutěže pro pobavení ostatních. Když jsem viděl ten nácvik, tak jsem si říkal: „To zase bude materiál.“
Děti se taky starají o Tweetyho. To je malé miminko – kolíček na prádlo, který si každý člen kmene upraví k obrazu svému, a o kterého se musí starat. Je to obdoba vajíček, které jsme rozdávali v minulých letech. Na ty, co se řádně o své miminko nestarají, zavoláme sociálku!
A je to tady. Velký oheň začíná. Letos ho zapaluje instruktor Kuba. Po pár prvních písničkách už následuje připravený program. Opravdu moderní a originální verze pohádek o 12 měsíčkách, o kůzlátkách a řezníkovi a asi nejpovedenější o Otesánkovi. Všechny nás dost pobavily. Mezi hrami figurovala stará dobrá klasika v podobě klikování s pojídáním pečiva nebo pantomima. Celý program byl proložen hraním na kytary v podání kytarového tria MiKeBo (Milda, Kepa, Bobr). Děti letos moc krásně zpívají a musím říct, že letošní oheň byl jeden z nejhezčích.
Tweety ... naše miminka ...
Příprava ohně v režii dospěláků ...
Příprava ohně v podání dětí ...
A už nám to hoří ...
Kytarové trio ...
Hry u táborového ohně ...
Už by mohli vymyslet nějakou méně vypečenou hru ...
Už se blíží ohňová závěřečná ...
Ohňová show před spaním v podání Janče ...
<!-- **HINT01**
--- / ••• / •- / -- / • / •-•• / • / / ••• / - / •- / •••- / •• / -•• / •-•• / --- /
<!-- **HINT01**
Šestý den
21.8.2015
Ráno vstanu a opařím se čajem. Že? Naštěstí to dopadlo jakž takž dobře, ale malý výlet do Brna nás neminul. No, tak jsme si tam dali alespoň po langošu. Mňam. Zavedl jsem nové opatření. Každé ráno jsem první, kdo bude testovat správnou teplotu čaje. Musí být ne moc horký, ale ani ne moc studený. Takže tak akorát, aby nás nespálil, ale zahřál (běžně tak bývá, ale když ho na sebe má někdo vylít, tak zrovna musí mít vyšší teplotu, ach jo – chyba)! Jinak standardní průběh dne.
Dopoledne proběhl turnaj v přehazované, který vyhrál 3. kmen. Vzhledem k té večerní zimě jsme se rozhodli doplnit stravu o palivo na noční topení. Takže? Čočka na kyselo s vajíčkem a párečkem. Nevyhlásíme soutěž o největší prd tábora? Minimálně mezi dospěláky bude velká konkurence.
Odpoledne proběhla opět celotáborová desinfekce. Všichni pěkně do sprch! A tak jsme zase vymydlení a čisťouncí. O to víc mě zarazila večerní Hášova otázka. „Proč mají všichni špinavá trička, když jsme je odpoledne koupali?“ Nevěřili byste, jak rychle se zase ušpiní. A to v té lepší variantě. Někteří jedinci trvají na tom, že ušetří mamince práci a budou chodit jen v jednom tričku a jedněch teplácích celý tábor. A když je převlečete, tak jsou za hodinu zase v tom původním. Tuhle taktiku známe už z loňska.
V podvečer mi zase Háša povídá: „No, když už nemusí nosit pláštěnku, tak nenosí alespoň mikinu“ (venku 12 st.). To prostě nepochopíš. A jim je teplo. Nicméně na večer jsme ještě hráli blbárnu, na schovávanou a završili to další diskotékou, která dostala v hlasování přednost před bludičkami.
V průběhu diskotéky jsme měli také nezvanou návštěvu. Extra hity přilákaly skupinku podnapilých mladíků, kteří se rozhodli přidat se k našemu nočnímu paření. Zároveň s tím si však neuvědomili, že vykonávají stezku odvahy, protože na tento typ vetřelců jsme obzvláště citliví. Slyšet šli už na pár set metrů, takže jsme správně předpokládali možný problém a náležitě se připravili. Jakmile první odvážlivec překročil hranice tábora – tedy naši závoru, byl po třech krocích v obležení dost naštvaných dospěláků. Problém jsme vyřešili domluvou a s podáním ruky jsme se rozloučili.
No, takže trochu adrenalinový den. Teď ještě vyběhla jedna malá tábornice s voláním o pomoc. Co se stalo? „Máme tam (ve stanu) ještě jednoho malýho ušáka.“ No … vynášení ušáků ze stanu je každodenní rituál. Ale teď už fakt na kutě.
Turnaj v přehazované ...
Jedno z našich osázených políček, tak si to tlupy pěkně označily ...
Kadeřnický salón ...
Kepa se rozhodl pro vojenský výcvik ...
Blbárna ...
A zase se řádí ...
Pátý den
20.8.2015
Co je ta svítící koule na obloze? Slunce. To je dost. Bobr v noci naměřil 8 stupňů. To už je pomalu podzim. Brrr. Ale ranní sluníčko je příjemnou změnou. Takže po budíčku šup všechny spacáky ven na stany, ať se pěkně proluftují.
Dnes byl sladký den. Na snídani jsme měli vánočku s nugetou a kakao. To mělo docela velký úspěch. Dopoledne bylo věnováno budování zahrádek, do kterých si pak členové kmenu zasadili svoje rostlinky. Jsme docela zvědaví, jak se jim do konce tábora rozrostou (teda jestli vůbec).
Některé děti zahrádka příliš nenadchla a tak si krátili chvíli vylepšováním instruktorů. Jeden takový výtvor můžete vidět na jedné z fotek. Docela Hawai.
Na oběd bylo rizi bizi neboli rizoto a rajská polévka jako dárek od jedné hodné maminky. Po O jsme pak zažili docela hodně legrace při dojení bizonů. Jako bizoni posloužili dobře naši instruktoři, kterým jsme přivázali na břicha rukavice naplněné vodou. Do prstů v těch rukavicích jsme pak propíchli malé dírky. A funkční vemínka byla na světě. Pak jsme po půl minutách střídali jednotlivé členy tlup a soutěžili, který kmen nadojí dřív plný kelímek. Členové prvního oddílu nakonec vemínko svému bizonovi utrhli.
Odpoledne jsme po svačině (ovocný mix) stopovali jelena a hrály se hry „svátku slunce“. Večeře byla dnes speciální. Jedna hodná babička nám za přispění dalších členů rodiny udělala 50 palačinek. Když to „taťka“ přivezl, tak se Tom rozhodl, že udělá dalších 100. Nakonec jsme měli přes 160 palačinek. No narvali jsme se všichni k prasknutí a ještě zbylo. A to se snad ještě nestalo (teda nestalo se, že by zbyly palačinky).
Večer pak probíhala oblíbená hra záchod, zácpa, průjem a teď „frčí“ noční kimovka. A to je pro dnešek všechno.
Dětský tunning instruktora ...
Stavění zahrádky ...
Lidojedi si už táhnou svou oběť ...
Hrajeme si na louce ...
Dojení bizona ...
Plný stan ...
Den svátku slunce ...
To se máme ...
A už ty palačinky do sebe soukáme ...
Paťka má narozeniny, my máme přání jediný ...
Čtvrtý den
19.8.2015
Myslíte, že bude změna? Ne! Prší. Pláštěnky nám už přirostly k srdci. Takže ráno začínáme tradičně rozcvičkou a zapalujeme oheň v krbu. Jednu obrovskou výhodu to počasí ale má. Nejsou tu vosy! Bohužel tak trpí naše neoficiální dospělácká soutěž „lovec vos a sršňů tábora“.
Na snídani byl dnes rohlíček s rybičkovou pomazánkou. To jsme zjistili, že máme novou přebornici v pojídání rohlíků, které pomalu ani Kepa nestačí. V 7 letech sníst na snídani 5,5 kousku je už opravdu výkon. A neřekli byste to do ní.
Zbytek dopoledne jsme byli opět zavření v klubovně, kde jsme tvořili nějaké drobnosti do CTH (celotáborové hry) a prokládali to dalšími soutěžemi.
Oběd v podobě rozemletého mamuta s brkaší a zeleninovým mixem do nich napadal jak „Němci do zákopů“. Zase se ukázalo, že táborničit v Jedovnicích je skvělé. Každý se zná s každým a pro děti leckdo rád něco udělá. Tak se Kepovi podařilo domluvit zdejší kulturák. Větší prostor nabízí daleko lepší možnosti pro hraní. Byl to dobrý tah! Hráli jsme nekonečnou vybíjenou, do které se zapojili i dospěláci a instruktoři. Neuvěřitelně zábavná hra na několik hodin a nemělo to konce. Výsledkem byl jeden naražený prst, který musel být odborně ošetřen speciální obvazovou technikou.
Pak následovala vybíjená. To už byla jiná liga. Prásk. Trefa. Přímo do makovice. Slzičky. „Mildóoo … zdravotník. Máme tu raněnou.“ Za chvíli prásk, náraz, setkání třetího druhu do makovice. Slzičky. „Mildóooo … máme tu dalšího.“ Ale nebojte, oba jsem velmi rychle vypulíroval. Po návratu do tábora se mě Tom ptá: „Mildo, jak jsi to jako ošetřoval? Jednoduše, dal jsem každýmu z nich jednu tatranku se slovy: Na, zakousni si, ať to tak nebolí.“ Fungovalo to skvěle! Pacienti jsou bez trvalých následků.
Po cestě z místního kulturáku jsme to vzali přes obchod. Mimo to, že si děti nakoupili tradičně spoustu bramborových lupínků, oříšků a JOJO bonbónů, tak někteří mysleli také na své nejbližší a kupovali pohledy. Tady dva sourozenci počítali, že musí koupit 3 pohledy. A malá povídá bráškovi: „Musíme koupit 3 pohledy. Ty koupíš 2 a já jeden, protože máš větší stokorunu než já.“ Brácha jen suše odvětil: „Tak jo.“ To je ta ženská taktika – vždycky nás úplně zblbnou.
No a už jsme zpátky v táboře a pískáme přípravu na večeři, po které nás čeká ještě pár posledních soutěží v klubovně a hoj na kutě. Jedna obzvláště záživná hra se jmenovala „vykopávka“. Účelem bylo sestavit popis vykopávky a utvořit „živý“ obraz. Výsledkem byly opravdu perly jako „Kepus Brutus“, živící se marťánky, teletabíky a vysavačem. Tento druh vábí samice kulhající nohou (Kepa má berle). A to byl opravdu jen jeden z mála „nálezů“.
Od zítřka má být konečně lepší počasí, tak se snad dočkáme nějaké té, tolik očekávané, noční hry …
Náš VS sušič bot ... na základě loňských zkušeností jsme tolik netopili ...
Elektrika v klubovně ...
Toto je zdejší móda ... takhle nosí pláštěnky ... je to prý rychlejší než to stále oblékat ...
No co! Mám mít pláštěnku? Mám! Mám ji? Mám! Tak co po mně furt chcete ..?
Ksichtíky ... co ... :-) hi
Vytírání podlahy v místním kulturáko - brigádnická činnost ...
McDonalds soutěže ...
Vybíjená ... ale opravdová ...
To je jak na našich silnicích ... jeden dělá ... pár se jich kouká ...
Naše perly ...
To má být ta živá ukázka ...?
Tak vzniká tábor on-line ... při rychlosti internetu celých 50kbit/s ... práce na pár hodin ...
Táborové dolárky ...
Slámkovaná ...
Třetí den
18. 8. 2015
Prší! Propadáme panice. Vzpomínky na loňský rok jsou stále velmi živé (pršelo celých 14 dní). Ale ne, tak hrozné to není. Předpověď na další dny je docela optimistická, tak snad nebude tak zle. Ale voda nám teda nevyhovuje L
Kepa vyhlásil neoficiální dělení dětí do tří skupin. První skupina bere déšť tak nějak normálně. Berou si pláštěnky, nezůstávají venku zbytečně dlouho a před deštěm se tedy chrání. Druhá skupina jsou takoví, co se v dešti rádi brouzdají, vyhovuje jim vlhké oblečení a vůbec jsou takoví dešťoví flegmouši. Třetí skupina je nejnebezpečnější, protože vyloženě vyhledávají mokro. To jsou ti, kteří ač v pláštěnce stojí pod okapem v kaluži a opájí se padající vodou shora a čachtající ze spodu. Tu vidím 3 slečny, jak jsou nad kotníky v gumáčkách v kaluži a jen tak prochází tam a zpět. Říkám: „Holky, proč chodíte tou kaluží?“ Na to malá tábornice: „To napadlo tady kamarádku.“ Aha. „No tak směle pokračujte.“
Zatopili jsme v krbu. Dole se nedá vydržet (teplo), ale děti jsou spokojené. Celý den se odehrává v klubovně. Snažíme se je zabavit, jak jen to jde. Už jsme měli první nauku – zdravovědu, uzlování a poznávání zvířecích stop. Na dotaz jaká máme v ČR ještě zvířátka, odpovídá malý táborník: „Jo. Lidi. Lidi? Lidi jsou jako zvířátka? Jo. Ti co maj na stanu prasátko jo.“
Já s Jančou jsme měli zdravovědu (jak jinak, když jsem ta zdravuška). No to je materiál. „Tak děcka, co uděláte, když třeba najdete kamaráda v bezvědomí? Zavoláme 155. Správně. To je na začátek nejlepší řešení. A co kdyby nebyl po ruce telefon, byli jste tam sami?“ Následuje řada teorií a možností. „Tak položíme na záda a podíváme se, jestli dýchá, a když nedýchá, musíme se podívat do pusy, jestli náhodou nemá zapadlý jazyk, nebo nemá v puse třeba žvýkačku nebo jiný cizí předmět. A když má, tak co s tím? Vytáhnete to třeba dvěma prsty. Bléééé. No to bych teda neudělala.“ Říkám: „Ani třeba mamince, kdyby byla v ohrožení života? No to by byla doma ségra. No a co kdyby doma ségra nebyla? Ta je doma vždycky. No tak jinak! Půjdeš s maminkou nakupovat nebo na vycházku lesem. Sami dvě. Ne, to se nestává. Co na to říct? Na každý argument mají protiargument nebo další teorii, neočekávanou možnost … nekonečná smyčka.
Na oběd byly táborové buchtičky se šódó, alias trpasličí prasliz.
Když potřebujeme vytřít zem, tak si zahrajeme nějakou „plazící“ hru. To je poměrně ekonomické, protože ušetříme za mycí prostředky (na vrub rodičů, kteří si to pak vyperou). Vzhledem k výše uvedenému jsme je poslali večer do sprch, protože někteří z nich nám pomalu zavání J
Dnes se také rozdávaly první diplomy a táborové dolárky, za které si pak každý člen tlupy vybere sám svou odměnu v táborovém megashopu.
A to je dnes asi všechno. To víte. Špatné počasí nějaké větší akci nepřeje. Modlete se spolu s námi, aby už bylo pěkně.
Jen taková malá vsuvka na závěr – něco k zamyšlení.
Rád bych poprosil rodiče – pro příště. Máte rádi své děti? Máte rádi nás? Investujte do pořádné pláštěnky. Takové to šidítko za 49,- Kč v akci je sice levná záležitost, ale na táboře v podstatě nepoužitelné (teda vzhledem k celodennímu, někdy i 14ti dennímu používání, nespočtu oblékání a svlékání). Poctivé dětské pončo nebo kvalitní pevná pláštěnka může být 10x dražší, ale věřte mi, vydrží 100x víc a máte ho klidně na pár let (při vhodně zvolené velikosti). Ony ani tak netrpí ty děti, ale spíš dospěláci, kteří jim půjčují svoje vybavení, které jim pak pochopitelně chybí. A nemocní nechceme být na táboře nikdo. Ju?
Ranní rozcvička v klubovně (prší) ...
Hádání slovíček ...
Vymetáme podlahy ..
Rozdáváme diplomy ...
Druhý den
17. 8. 2015
Hmm … to je divné ráno. Žádný řev, žádné ranní hulákání. Tohle snad není tábor, jak ho známe. O stan se lehce opírá poprašek vody. Předpověď je krutá. Dnes má hodně pršet. Ale uvidíme. Tak co ten klid? Vyšoupnu hlavu ze stanu … jedno oko, druhé oko. Klid. No teda. Že by si naše včerejší slova vzali k srdci? Jako že do budíčku běda budit vedoucí řevem? Jestli je v noci nesežral nějaký hladový předchůdce vlka, tak by to snad byl historicky první tábor, co je v úvodní ráno klid. No, neřvou. Divný. To je divný. Tak vylezu a projdu se kolem stanů. Tam se hrají karty, tam probíhá tiché ranní sněmování. Tam se spí. No teda. V průběhu dne mě ještě dostal kuchař Tom: „Mildo, kde jsme vzali letos tak hodný děti? Oni se chodí ptát i na to, jestli můžou hodit dopis do schránky.“
No tak to asi tak bude. Letos je hooodně mlaďounkých a méně těch starších. Možná proto ten klid. No na tohle si určitě stěžovat nebudeme ;-) hi
Krátce po budíčku začalo pršet. Brr! Jen doufám, že se nebude opakovat loňské počasí. Každopádně nastává hodina pravdy. Tak ukažte, kdo nemá pláštěnku. „Já nemám pláštěnku, já mám nepromokavou mikinu“. Aha, tak nepromokavou, jako tuhle látkovou jo? „Jo, ta nepromokne“. Hm. Kdo nemá gumáčky? Ach jo! Následuje školení – jak se (ne)nosí pláštěnka. Závěs pláštěnky na hlavu a zbytek ven opravdu před deštěm neochrání. A nedaj si říct a nedaj. Kepa povídá: „Tak jim uděláme pláštěnkovou rozcvičku.“ Jo, to by šlo. Tak šup.
Na snídani nám byl naservírován papík (chleba se sýrovou pomazánkou). Teplý čaj přijde dnes vhod, jen dospělákům by se hodilo přilít RUMu (rozuměj Rychlé Univerzální Medicíny). To pro jistotu, jako prevence.
Chvíli se udělalo ne pěkně, ale nedeštivo. Takže šup ven, protože v klubovně to opravdu není ono. Začínáme klasickými hadovkami. Ve sporných situacích jsme využili videorozhodčího (mě), protože jsem zrovna tyhle soutěže natáčel a vedoucí se nemohli shodnout, kdo vlastně vyhrál. Tady je to jasné …
Přijel BOBR. Vybalil to své nabléskané fáro (Fabia 1.2HTP = Ho…uby To Pojede) a šel ho zaparkovat. No jo. Čekali jsme na něho dva dny. To víte, když zkombinujete slabé auto se slabým řidičem, tak nemůžete chtít zázraky. Tradičně jsme ho po příjezdu stejně další dvě hodiny neviděli, protože většinou odšroubuje volant, vymontuje motor a vypustí gumy. Tohle auto se po celý tábor nikam nehne! Další hodinu montuje plašič hlodavců, aby mu tu plechovku náhodou něco nesežralo. To ještě neví, že za ty stany, za které si to parkl chodí děti v noci čúrat, páč na záchod a po tmě je to daleko. Ale to mu řeknu až při odjezdu, až se bude divit, že má prorezlé plecháče. Takže pssst …
No a je tu oběd a zase pršík. Prahadi (špagety ala bolognes) šly na odbyt i s obrázkovou polévkou.
Nestačíme se divit. Jak prší, všechny kaluže jsou v obležení. Jako by ty děti přitahovaly neznámé, z ničeho nic se objevivší, hlubiny …. Jen aby se v tom někdo neutopil.
Když už prší, tak se bavíme v klubovně. Je to sice omezený prostor, ale i tak je veselo. Takže jsme si připravovali názvy oddílů, vyráběli kmenové mamuty a další záživné činnosti. Jo takové zastrašování soupeřů bojovými pokřiky bylo taky dost záživné.
Zatímco se v klubovně soutěžilo, tak jsem jako letošní zdravuška provedl první bodování úklidu stanů. No páni! Chce se mi zvracet! J Rozhodl jsem se mírně upravit systém. 10 bodů je nejlepší hodnocení – nádherně uklizeno; 1 bod je nejhorší hodnocení – bordel; 0 bodů = automatický okamžitý letecký den*; 3x prasátko (3x nejhorší stan dne) = automatický letecký den*. To jsem zvědav, kdo bude první. Už uzavíráme sázky a máme svého favorita ;-)
Večerní nástup jsme museli zase provádět v klubovně. Jak by řekl klasik: „ChčPrší .. a ChčPrší ….“. Vzhledem k počasí jsme se proto rozhodli zařadit do programu večerní seznamovací diskotéku. Než ale Kepa dovezl kabely, co doma zapomněl, rozběhla se pantomima. Diskotéka nakonec taky proběhla, takže máme za sebou celkem „plný“ den.
* letecký den = všechno ze stanu vyházet ven na hromadu a nařídit opětovné poskládání věcí zpět (tento „taktický manévr“ máme patentovaný už od roku 1987, kdy byl poprvé aplikován na jednoho malého Milánka na táboře Ježkovicích).
Ranní pláštěnková rozcvička ...
Rozcvička podruhé ...
Otevřeli jsme standardní kadeřnický salón ...
Dopolední hadovky ...
Hadovky podruhé ...
Když prší ... tak máme hadovky v klubovně ...
Hadovky prostě frčí ;-) (už máte dost hadovek?)
Ha - chvíli zase pěkně - můžeme ven ...
Boj o oheň ... (od Bohů)
Ou ... to je outfit ... takové cool gumáčky vhodně kombinované se cool ponožkama ...
Večerní pantomima ...
Disco show ...
Kalíme ...
První den
16. 8. 2015
Je to tady. Už se to sem sváží. Předání dětí proběhlo celkem dobře. Makovičky jsme prohlédli a teď doufáme, že nějaké to zvířátko neproniklo do našich řad. Víte jak to je a zvláště pak v Jedovnicích ;-) Vidíme tváře známé, ale i méně známé – tedy vlastně neznámé. Letos máme 31 táborníků, z toho jen 11 kluků a 20 holek. No to je poměr! Jsme docela zvědaví, jak bude vypadat táborová diskotéka. Nedostatek tanečníků budeme muset kompenzovat nasazením instruktorů a vedoucích. No to budou kreace.
Budeme mít opět 3 oddíly – teda vlastně kmeny. Kmenoví vůdci už si pěkně draftují svou tlupu. Některé „známé firmy“ už okupují tábor s naprostou suverénností. Nováčci naopak opatrně zkouší, kde, co, s kým a jak.
Netrvalo dlouho a už vytahují nože. Klasika! Hned musíme udělat proškolení správného používání nože! Řežeme zásadně od sebe, v žádném případě s nožem nechodíme a už vůbec neběháme. Přenášíme jej zásadně zavřený nebo v pouzdře. No je to jak mluvit do dubu. Takže následuje zákaz svévolného užívání nožů a jim podobným nástrojům. Zároveň s tím probíhá první „nalejvárna“, tedy představení dospěláků, pravidel a zásad. A není to jen taková lecjaká nalejvárna. Představujeme si všechno. „Vážená tlupo. Tohle je záchodová štětka. Štětko, tohle je táborová tlupa. K čemu slouží záchodová štětka? Následuje poučení o „zóně volného pohybu“ a zakázaných prostorech.
Tom mi řekl, že to krásné na letošním táboře je téma. Protože v době neolitu se prý taky mohlo prdět svévolně a všude. Co následovalo, komentovat raději nebudu. Háša zase navrhoval, že jsme mohli udělat tábor na téma kanibalismus, že by se to taky hodilo. No to bude zase materiál.
Letos máme taky změnu v obsazení. Zdravotnice Gabka má nový džob a tak nás bude doplňovat v odpoledních hodinách. Zdravotní záležitosti jsem teda převzal já a už slavím první úspěchy. V „papírech“ bylo psáno „kapky“. Takže dohlížím, aby se plnilo. Povídám malýmu: tak pojď – šupneme do tebe ty kapky. Já ti tady přinesu lžičku a lupneš to tam. Malej s hrůzou v očích nechapajíc mi povídá: „Ale to jsou kapky do nosu.“ Nechtějte vědět, jaký výbuch smíchu následoval z dospělácké části osazenstva. Bóže … však to může z té lžičky šňupnout nééé! Ale nebojte. Nejsem horší zdravotník než lecjaký doktor a papíry mám v pořádku ;-) Mám pocit, že mi v zádech říkají Mengele.
Jinak jsme už hráli první hry. Pyramidy, přehazku, baseball …
Večeři pokryly klasické párečky. Jedna malá tábornice už se ptala Toma: „A budou párky každý den?“ Tak nám to pěkně začíná. Večer se rozdaly zpěvníčky a proběhlo klasické představení. Děti dostaly taky krásné náhrdelníky se svým jménem, které nám všem Gabka vyrobila. Supéééér. Takže vzhůru do dalšího dobrodružství …
První hrátky ...
Tady se bude tvořit ...
Pyramidy ...
Špendlíky a pneumatiky ...
Večerní vybarvování zpěvníčků, zpívání a představování ...
A ještě jednůc ...
Nultý den
15. 8. 2015
Takový klid. Tááááákoovýýýý … klid. Ještě že dospěláci jezdíme na tábor už v sobotu. Navozíme věci, ubytujeme se, přerozdělíme děti do oddílů, připravíme obleky a „kulisy“, večer si zahrajeme „ty naše“ na kytárku a připravíme si nervy na malé loupežníky.
Ale už v průběhu dne vidíme problém. Jmenuje se „VOSY“. A že jich tu je. No to bude … Tom s Michalem přistoupili na strategii cukru a připravili několik speciálních vosích pastí, do kterých v nelibosti nalili pivo. Prý na pivo se nejlíp chytí. Kupodivu to funguje. Za pár minut pár vos plave kraula. Jestli to ale bude stačit na ochranu dětí, to je otázka.
Hned ze startu už létají vzduchem nejrůznější hlášky, narážky, vtípky a je jasné, že to zase bude veselý tábor. K povinné přípravě patří taky noční partička BANGu. Nádhera. Po roce jsme zase v jiném světě. Táboru ZDAR!
Klidný tábor bez dětí ... možná trochu smutný ... ale zase to ticho ;-)
Večerní předpřípravní porada při karetní hře BANG ...
Speciální pivní past na vosy ...